Hudební Rozhledy

Nejvýznamnější zahraniční festivaly III

VIII. Festival Internacional Cervantino

Pavel Horník | 08/17 |Studie, komentáře

Teatro Cervantes

Guanajuato je krásné stosedmdesátitisícové hlavní město jednoho z 31 států Mexika, Svobodného a suverénního státu Guanajuato (Estado Libre y Soberano de Guanajuato), téměř ve středu Mexika, respektive Spojených států mexických. Bylo založeno v roce 1534 na náhorní planině ve výši 2000 metrů. K jeho důležitosti a významu přispěly hlavně stříbrné doly, jedny z největších v Mexiku, které se v bezprostřední blízkosti nacházejí. Vznikala zde zámožná střední a vyšší občanská třída, která cítila potřebu se bavit a také vzdělávat. Právě proto již v historii mělo město velkou kulturní tradici a třeba první divadlo zde bylo založeno ve třetí čtvrtině 18. století.

Bylo a je také městem škol a dnes dvacet tisíc studentů oživuje zdejší ulice a náměstí. Je bohaté jak na koloniální, tak na barokní architekturu, kterou třeba zastupuje krásná Colegiátní bazilika Panny Marie ve středu města. Krásných památek zde najdete mnoho na každém kroku. V centru starého města obklopeného kopci je nenápadné náměstíčko Plaza San Roque. V jeho čele se nachází uvnitř honosně zařízený kostel sv. Rocha z roku 1725. A právě na tomto otevřeném prostoru, kde se vždy postaví nevelká tribuna, se započaly a stále konají akce zdejšího festivalu. Pokud je třeba kvůli velkému počtu diváků použit větší venkovní prostor, nalezneme jej před historickou budovou místního národního muzea. Ze slavných osobností, které se zde narodily, bych za všechny jmenoval slavného muralistu Diega Riveru. Roku 1950 byl na univerzitě založen symfonický orchestr, který se pak podílel na místním kulturním životě a na v budoucnosti založeném festivalu. První divadelní přehlídka byla v roce 1953 založena nesmírně vzdělaným a kulturně založeným básníkem a spisovatelem, profesorem místní univerzity Enriquem Ruelasem Espinozou. Vše se pomalu rozvíjelo a dotýkalo se odkazu velkého spisovatele Miguela Cervantese, speciálně jako autora legendárního Dona Quijota. Roku 1972 bylo založeno Cervan- tesovo kolokvium, jako sympozium konané k rozšířeni divadelní činnosti. Toho si všiml tehdejší mexický prezident Luis Echeverria Álvarez. Vláda rozhodla poskytnutím podpory a dotacemi započít kulturní a humanitní komunikaci s ostatními zeměmi a povýšit festival na mezinárodní úroveň. Tím bylo vlastně v tomto roce zahájeno oficiální založení festivalu, který se konal od 29. 9. do 28. 10. Zúčastnilo se ho 14 zemí včetně Mexika. Tato velmi podporovaná a hojně navštívená akce brzy získala pozornost vlivných světových osobností a již roku 1975 navštívila Guanajuato anglická královna Alžběta II. s princem Filipem. O tři roky později přijíždí španělský král Juan Carlos I. s manželkou Sofií. Samozřejmě mimo korunované hlavy jsou nejdůležitější výkonní umělci, kteří se festivalu v 80. letech zúčastňovali. Z velké řady budu jmenovat třeba ruského klavíristu Lazara Bermana, Rudolfa Nurejeva, Newyorskou filharmonii, Národní kanadský balet, balet Velkého divadla z Moskvy, Gilberta Becauda, Joan Baez, Ray Charlese, mexického hudebníka Guillerma Vélasqueze, mexického skladatele Maria Lavistu a další.
Důležitým milníkem v historii města se stalo zapsání do památek UNESCO, a tím získání finančních prostředků na obnovu historických památek města a samozřejmě také divadel sloužících k festivalovým vystoupením.
Abych na chvíli přerušil jmenování hostů festivalu, vrátím se k divadelním budovám, kde se mimo jiné prostory festivalové produkce provozují. Divadelní budovy jsou celkem tři. Nejhonosnější a největší je Teatro Juaréz nesoucí jméno slavného mexického prezidenta Benita Juaréze. Klasicistní stavba se šesti vnějšími a šesti vnitřními dórskými sloupy nesoucími balustrádu se šesti sochami řeckých bohyní se nachází v samém středu města. Architektem byl José Noriega a stavbu sponzoroval guvernér Joachím Obregón Gonzales. Před divadlem je po celý den čilý ruch, mladí lidé sedí a baví se na širokém vnějším schodišti. Seděli jsme se synem v kavárničce přímo naproti této krásné stavbě a samozřejmě naše aparáty cvakaly často. Divadlo bylo slavnostně otevřeno roku 1903 představením Verdiho Aidy, kterou zde hrála hostující italská divadelní společnost. V jeho až orientálně zdobeném hledišti o čtyřech pořadích se umístí až 800 diváků. Krásný je exoticky zdobený foyer. Určitě stojí za to vyjmenovat některé osobnosti, které zde oslnily svým uměním. Jména jako Mstislav Rostropovič, Leonard Bernstein nebo Yehudi Menuhin a Kronos Quartet jistě říkají mnoho. Zazněly zde nádherné hlasy Birgit Nilsson, Aprile Millo, Beverly Sills nebo Dimitrije Hvorostovského. K 100. výročí otevření divadla se konal koncert se známým mexickým tenorem Ramónem Vargasem a výtečnou chilskou sopranistkou Veronikou Villaroel (o tři léta později jsem ji slyšel báječně zpívat Desdemonu a osobně se s ní sešel při Verdiho Otellovi v Santiagu de Chile). Koncert v Divadle Juaréz doprovázel profesionální orchestr univerzity pod vedením Josého Luise Castilla. Dalším divadlem je Teatro Principal, jen kousek vzdálené od Divadla Juaréz. Jeho relativně moderní stavba z roku 1955 je, bohužel, dosti utopena mezi domy. Původně zde bylo první klasicistní divadlo postavené v roce 1777 pod jménem Corral de comedias. Začátkem 19. století bylo upraveno a považováno za nejlepší divadlo v zemi. Po mexické revoluci 1910–1917, původně proti prezidentovi Porfírio Díazovi, sloužilo již jen jako kino a roku 1921 vyhořelo. Konečně třetím divadlem je Teatro Cervantes na Plaza Allende na kopečku nedaleko centra. Je to nově postavená budova podle návrhů architekta Josého Luise Martíneze, spojená se zbylou částí staré menší kamenné historické stavby původního koloniálního divadla. Vedle ní stojí bronzová socha rytíře Dona Quijota na koni a vedle něho jeho věrného sluhy Sancha Panzy na oslu. Divadlo má 430 míst. Konají se v něm představení všech žánrů.

Samozřejmě festivalová představení probíhají i jinde včetně ulic – a to celkem na 49 různých místech. Účastní se také jiná města jako nejbližší velký León, a také třeba Teatro da Paz, velké klasicistní divadlo pro 1300 diváků. To se nachází ve městě San Luis Potosí a spolupracuje též s festivalem Cervantino. V roce 2007 nastudovalo pro festival Pucciniho Tosku s u nás známou Olgou Romanko v titulní roli.
Vrátím se opět stručně k náplni a obsazení dalších ročníků festivalu od začátku 20. století. Každý rok je realizována zahraniční spolupráce s jednou nebo více zahraničními zeměmi. Letos v rámci 45. ročníku festivalu je to Francie. S Českou repub- likou doposud takový oficiální kontakt nebyl, ale mohu s potěšením sdělit, že naši umělci se na letošním ročníku objeví, a to s programem Beethovenových trií. Bude to soubor Guarneri Trio Prague, jehož členy jsou Čeněk Pavlík, Ivan Klánský a Marek Jerie. Jak jsem uváděl, provozují se všechny žánry, činohra, opera, balet pantomima, lidové tance, symfonická a komorní hudba, popová hudba, pouliční divadlo atd. Samozřejmě každý stát se snaží svým programem přiblížit tematice Miguela Cervantese a Donu Quijotovi. Dávají se i staré opery jako Montezuma, ale i díla současných autorů. Uvedu třeba komorní operu Rytíř smutné postavy od španělského skladatele Tomáse Marka. Výročí Richarda Wagnera a Giuseppa Verdiho v roce 2013 bylo připomenuto Bludným Holanďanem a Verdiho Requiem. Na festivalu vystoupil též Riccardo Muti, klavírista Rudolf Buchbinder, Ivo Pogorelić, Phillippe Jaroussky a další. V každém ročníku účinkuje skoro tři tisíce umělců. Za čtyřicet ročníků se před pěti lety přiblížila návštěvnost skoro k půl milionu diváků. Letošní festival je sice o týden zkrácen, nicméně bude jistě zajímavý.

Nahoru | Obsah