Hudební Rozhledy

Editorial 09/17

Hana Jarolímková | 11/17 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
jedno z významných zářijových výročí představuje osmý den tohoto měsíce, kdy se v roce 1841 v Nelahozevsi u Kralup narodil český světově proslulý skladatel Antonín Dvořák (†1904).
Zamyšlení nejen nad jeho tvorbou, ale i tvůrčí činností Dvořákových předchůdců a následovníků mne vedlo k širší úvaze nad českým národním obrozením a v jeho rámci nad zcela zásadním propojením tří kulturních fenoménů oné pro náš národ tak zásadní doby. To znamená lidové tvorby folklorní a tvůrčí činností literátů a básníků, jakými byli např. Božena Němcová (1820–1862), Karel Jaromír Erben (1811–1870), František Ladislav Čelakovský (1799–1852), Vítězslav Hálek (1835–1874) a další, s hudbou nejen Antonína Dvořáka, ale i jeho předchůdce Bedřicha Smetany (který např. na Hálkovy Večerní písně zkomponoval stejnojmenný hudební cyklus) či z následovníků například Vítězslava Nováka (1870–1949) nebo Oskara Nedbala (1874–1930), abych jmenovala alespoň některé.

Kdybychom se měli přidržet chronologické linie, tak by na prvním místě stál Bedřich Smetana (1824–1884) s komickou operou z lidového prostředí s řadou folklorních prvků – proslulou Prodanou nevěstou. Toto dílo je vskutku výraznou ukázkou nejen hudebního, ale i dramatického folklorismu devatenáctého století. A dodnes představuje důležité svědectví o nezměrném kulturním úsilí tehdejších významných osobností českého národa, k nimž patřil nejen jeho autor, ale kterými byli kromě již zmiňovaných literátů a básníků i dramatici, počínaje Václavem Thámem (1765–1816) přes Jana Nepomuka Štěpánka (1783–1844) až k Ladislavu Stroupežnickému (1850–1892).
Dalším ze Smetanových neméně oblíbených opusů, které nelze v tomto kontextu opomenout, je bezesporu cyklus symfonických básní Má vlast, jenž postupně (původně s názvem Vlast) vznikal v letech 1874–1879. A opět! Některé básně (Šárka, Blaník) čerpají své náměty z dávné české mytologie, jiné (Tábor) mají historický nádech. Žádná jiná země na světě takové dílo nemá. Také kdykoliv se ozvou tóny Mé vlasti – a to i při přistávání v Praze v letadlech Českých aerolinií – a já jsem tomu přítomna, pokaždé se mě zmocní pocit, který je takřka nepopsatelný...
Antonín Dvořák následoval Smetanu zejména dvěma operami, z nichž první je – stejně jako Prodaná nevěsta – komickým opusem vzniklým na základě lidové pohádky o hloupém čertovi a chytré Káče, kdežto Rusalka představuje lidovým folklorem inspirovanou lyrickou kreaci o citu tak proměnlivě bolestném, jaký představuje láska.
Z obsáhlého díla Vítězslava Nováka pak přicházejí s historickým námětem jeho dvě opery – Karlštejn a Zvíkovský rarášek. Na základě známého sociálně kritického dramatu Maryša, společného to díla Aloise Mrštíka (1861–1925) a jeho bratra Viléma (1863–1912), pak napsal Novák stejnojmennou předehru a jen pro úplnost dodejme, že pro námět další ouvertury Korzár sáhl až do díla proslulého anglického romantického básníka George Gordona Byrona (1788–1824).

Konečně pak Oskar Nedbal, jehož proslavila zejména opereta Polská krev. Ten se věnoval lidovým folklorním tématům – dá se říci – v podstatě systematicky, jak o tom svědčí jeho balety Pohádka o Honzovi, Z pohádky do pohádky, Princezna Hyacinta či Čertova babička.
A snad jen jako perlička na závěr. Jak se někdy soustřeďujeme pouze na některá fakta a důležité a zajímavé fenomény nám unikají – málokdo ví, že při svém krátkém turné ve Španělsku v roce 1903, na kterém se představil jako skvělý dirigent, uchvátil Oskar Nedbal publikum do té míry, že byl vyznamenán (dodnes existujícím) prestižním řádem Isabely Kastilské.

Nahoru | Obsah