Hudební Rozhledy

Hlavolam Příběhu o Kristu ve Znojmě

Helena Havlíková | 11/17 |Festivaly, koncerty

Varhanice Kateřina Chroboková a dirigent Marek Štilec při provedení Bachova Koncertu, BWV 35 a 156

Letošní, už třináctý ročník Hudebního festivalu Znojmo se konal v této baště moravského vinařství od 6. do 23. července. Je zajímavý nejen atraktivním spojením koncertů různých hudebních stylů a žánrů s produkcí tohoto kulinářského odvětví. Vedle zavedených patronů festivalu – houslisty Pavla Šporcla, kterému patřily zahajovací koncert i nadační sólo, a sopranistky Pavlíny Senič s jejím dobročinným koncertem na záchranu renesančního zámku v Uherčicích – si festival uchovává své tradiční programové „kotvy“: Tour de Varhany po třech kostelech Znojemska, dětský hudební den, koncert malých géniů nebo koncert laureátů Letní školy barokní hudby.

Zahraniční linii festivalu letos reprezentoval barokní orchestr Akademie für Alte Musik Berlin a polská loutnistka Anna Wictoria Swoboda, O smrti a věčnosti na sklonku středověku zpívala Cappella Mariana. Dramaturgickou pestrost doplňovaly jazzové variace, cimbálová muzika, lampionový večírek s akordeonistkou Klárou Veselou a jejími hosty nebo koncertní piknik v Národním parku Podyjí. A každý festivalový den z Radniční věže uzavíraly na dobrou noc fanfáry Znojemských žesťů.
Znojemský festival ovšem přitahuje od roku 2005 také příznivce opery každoročně pořádanou hudebně-dramatickou stagionou. Kromě dramaturgicky i provedením velmi zajímavých operních produkcí – Händelova Acise a Galatey, Haydnova Světa na měsíci, Purcellova Krále Artuše, Myslivečkova Montezumy, Monteverdiho Tankreda a Klorindy, Rameauovy Platée nebo Mozartova Dona Giovanniho – festival začal uvádět v kostele sv. Michala scénická provedení i jiných než operních žánrů. Předloni tak zaznělo oratorium Georga Philippa Telemanna Daniel v jámě lvové, letos byla v rámci ročníku tematicky zaměřeném na německého barokního skladatele Heinricha Schütze uvedena inscenace nazvaná Příběh o Kristu.
Německá hudba raného i středního baroka byla „zpolitizována“ náboženskými a politickými boji mezi katolíky a protestanty. Heinrich Schütz (1585–1672) se snažil tyto nesmiřitelné koncepce překlenout a usiloval o skloubení luteránské hudby s italským stylem. Program Příběh Krista je důkazem, že se mu to dařilo – a dramaturgie festivalu přesně postihla to, co z Schützova díla má v dějinách hudebního vývoje Evropy nadčasovou platnost – spory mezi protestanty a katolíky se z tohoto úhlu pohledu zdají malicherné a vítězí hudba.
Hudebním základem Příběhu o Kristu byla po úvodním Schützově Magnificat (SWV 468), chvalozpěvu Panny Marie před narozením Ježíše Krista, kombinace dvou jeho kantát – o Kristově narození (Historie der Geburt Jesu Christi, SWV 435) a Ježíšově umučení (Die sieben Worte Jesu Christi am Kreuz, SWV 478), které vyústilo po Alleluja do moteta na text druhého žalmu Proč vzbouřily se národy (Warum Toben die Heiden, SWV 23) s varováním před malichernými spory o Kristovo učení s gradací do velkolepé výzvy k pokorné službě Hospodinu. Tato díla, dramaturgicky pozoruhodně sestavená do dějového oblouku před Kristovým narozením až po reflexi jeho odkazu, reprezentovala Schützovu tvorbu z let 1619 až 1665.

Dirigent Roman Válek, Czech Ensemble Baroque Orchestra, sólisté Jakub Kubín, Lukáš Hacek, Markéta Böhmová, Jiří Miroslav Procházka, Pavla Radostivá a další, a sbormistryně Tereza Válková se svým Czech Ensemble Baroque Choir dokázali v kostele sv. Michala vtisknout bohatě členitým vícesborovým částem, ale i recitativům a měkkému zvuku orchestru s cinky a barokními trombóny hloubku a působivost. Při premiéře ji ještě umocnila bouře s mocnými blesky, která se právě ve chvíli Kristova ukřižování strhla nad Znojmem a déšť divoce bubnoval do střechy kostela.
Z hlediska akustiky i scénografie si lze těžko představit pro Příběh o Kristu jiné než chrámové prostředí – a inscenátoři možnosti provést Schützovo dílo v kostele, který standardně slouží bohoslužbám, dokonale využili. A zintenzivnili ještě velmi citlivým barevným nasvěcováním (light design Tomáš Morávek). Před oltářem kostela sv. Michala s barokními malbami a sochami byla zbudována vyvýšená plošina (scéna a kostýmy Marie Blažková), režisérka Linda Keprtová pro výstupy Evangelisty využila i kazatelnu. Zajímavý byl nápad s kostelními klekátky, která byla v úvodu opery „obrazoborecky“ poházena na scéně a teprve postupně vrácena ke svému účelu. Za méně zdařilé lze považovat použití velké, zhruba půlmetrové Rubikovy kostky. Jakkoli tento vyhlášený hlavolam mohl asociovat spletitost údělu, se kterým byl Kristus konfrontován, nebo vlečen na ramenou mohl symbolizovat tíhu kříže a dozajista vyvolával u diváků další úvahy o jeho významu, redukovala Rubikova kostka poselství víry způsobem vhodným spíše pro luštitele křížovek a hlavolamů z novinových příloh. Se Schützovým poselstvím se Rubikova kostka ve svém základním principu míjela. Divadelně i hudebně působivý byl ovšem po tragédii umučení nástup sopranisty z hlediště s andělsky jásavým aleluja. Nesl zapálenou svíci – od té pak předával světlo publiku, které obdrželo svíčky při vstupu na začátku. Vyvrcholila tak závěrečná katarze, jakési „podání ruky“ a upřímně vstřícné vyznání vzájemnosti.
Příběh o Kristu diváci přijali se spontánním nadšením, v kostele sv. Michala s kapacitou tří stovek míst bylo při premiéře nabito. Vedení znojemského festivalu s prezidentem Jiřím Ludvíkem a uměleckým ředitelem Romanem Válkem v čele se opět podařilo obdarovat publikum produkcí ve špičkové kvalitě, která by obstála kdekoli v Evropě. A velmi sympatické je, že se jim pro své záměry daří nadchnout Znojemské, kteří považují festival za svůj – což bylo cítit nejen při mnohaminutovém potlesku, ale doslova na každém kroku, kdy mladí dobrovolníci s milými úsměvy a ochotou zajišťovali „logistiku“ festivalu od ochutnávky vín po laskavé uvádění diváků na jejich místa. Atmosféra znojemského festivalu je i díky tomu jedinečná.

Hudební festival Znojmo – Heinrich Schütz: Příběh o Kristu. Dirigent Roman Válek, sbormistryně Tereza Válková, režie Linda Keprtová, scénografie a kostýmy Marie Blažková, choreografie Šárka Brodaczová, light design Tomáš Morávek. Premiéra 20. 7. 2017, kostel sv. Michala.

Nahoru | Obsah