Hudební Rozhledy

Offenbachův Orfeus v podsvětí

Anna Šerých | 11/17 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Peter Strenáčik v roli Komedianta

Jacques Offenbach napsal svého Orfea v podsvětí jako aktualizační satiru, vyhmátl problémy své doby, bohům z Olympu dal do úst francouzštinu lidu. Estetické námitky kritiků navodily takovou zvědavost posluchačů, že po roce neutuchajícího zájmu musel sám Offenbach Orfea po 228 představeních (!) stáhnout, aby své vynikající pěvce neuštval.
Státní opera svěřila dílo týmu Cabanů – Michal a Šimon Cabanovi režie, Šimon Caban scéna, Simona Rybáková kostýmy. Jaksi hezky česky nasadili kritiku Evropského parlamentu; nápad je nasnadě – bruselský parlament jako Olymp je zkratka srozumitelná, méně srozumitelné a chvályhodné je samo zpracování. Libreto má základní vadu na kráse – pro zpěv používají překlad Ivo Fischera, nemá potřebnou hudební kvalitu a přehlcuje množstvím slov.

Dialogy jsou z pera Jana Fischera a Šimona Cabana, mají svůj humor, ale vzhledem k žánru a velikosti Offenbachova díla jsou poněkud plytké. Z europoslanců jsou bezuzdní záletníci a milkování je hlavní dějové ztvárňování – „kdo nezahýbá, není Čech“. Asociační blízkost k olympským bohům, ploditelům v nejrůznějších podobách je nasnadě, nicméně větší rozmanitost a šíře děje by pro plně fungující satiru byla žádoucí. Cabani umějí scénu vytvořit a naplno ji zabydlují, hodně prostoru má baletní složka (skvělí externí tanečníci, choreografie Jan Kodet), dost i na úkor zpěvních výstupů (sbor parlamentu – Jen spát a spát v pozadí tančící uklízecí čety). Ve směsici narážek na Babiše, Nečase, jemné parodie Zemana, Angely a uprchlické krize a našeho podsouvání se Číně (zlatokopka Eurydika skončí v náručí čínského vyslance a v jeho zemi), v těch všech špílcích není dost smysluplné linie pro celý kus. Na kráse ztrácí představení také tím, že náš operní soubor není souborem operetním a poctivě odváděné výkony postrádají žánrovou lehkost, operetní esprit. Premiéra disponovala alespoň Janou Siberou jako schopnou Eurydikou, Yvonou Škvárovou coby suverénním Veřejným míněním či báječně komediálním Jaroslavem Březinou v roli Aristea/Pluta. Při druhé premiéře Lenka Pavlovič/Eurydika měla velké intonační problémy a navzdory svému šarmu ze všeho nejvíc vsouvala otázku, proč se divadlo k tomuto kusu vůbec odhodlalo. Zjevením je přidaná role Komedianta. Hostující Peter Strenáčik je všeuměl a drží svým komentářem hru jakžtakž pohromadě: vysvětluje děj a předvádí při tom všechny své akrobatické, komediální, žonglérské i pěvecké kvality, jeho pohyby, řeč i zpěvní intonace jsou dokonalé. Méně dokonalé je pojetí dirigenta Jana Chalupeckého, na hráče měl spolehnutí, ale ten tanečně půvabný kus šturmuje i v místech, která pro pěveckou srozumitelnost potřebují zvolnění. Ostatně, vypadá to jako likvidační tah na Státní operu – zadat premiéru na státní svátek 6. července, který kloubí volné dny do příjemné dovolené, a ti, kdo neprahnou po přírodě, zažívají festivaly v Karlových Varech a Litomyšli.

Praha, Národní divadlo – Státní opera – Jacques Offenbach: Orfeus v podsvětí. Dirigent Jan Chalupecký, režie Michal a Šimon Cabanovi, scéna Šimon Caban, kostýmy Simona Rybáková, choreografie Jan Kodet, sbormistr Adolf Melichar, Orchestr a Sbor Státní opery, Balet – externí spolupráce. Premiéra 6. 7. 2017, Hudební divadlo Karlín.

Nahoru | Obsah