Hudební Rozhledy

Weinbergova Pasažérka v Semperově opeře v Drážďanech

Zbyněk Brabec | 11/17 |Zahraničí

Christina Bock (Lisa) a Markus Butter (Tadeusz)

Již dávno je pro nás samozřejmé, že se můžeme vydat na jakákoliv operní představení po Evropě, ba dokonce po celém světě. Z Prahy je to nejblíž do Drážďan (150 km), z Brna do Vídně (130 km). V obou divadlech se opera provozuje na vysoké úrovni, v Drážďanech navíc pro našince většinou za dostupné ceny vstupenek. Jestliže v Semperově opeře v Drážďanech je v následující sezoně 2017/18 na repertoáru 32 různých operních titulů, pak ve Vídni je to dokonce 54 titulů. Vedle známých repertoárových oper, které nemohou chybět v žádném operním divadle, najdeme na obou scénách i tituly, které se u nás nikdy nebo dlouhá léta nehrály. Jedním z nich je opera Mieczysława Weinberga Pasažérka, která byla poslední premiérou sezony 2016/17 v Semperově opeře.

Skladatel i jeho dílo mají pohnutý osud. Slovníky uvádějí, že Mieczysław Weinberg byl sovětský skladatel polsko-židovského původu. Narodil se v roce 1919 ve Varšavě, kam jeho rodina odešla v roce 1903 z Kišiněva. Za německé invaze do Polska v roce 1939 Weinberg uprchl přes Minsk a Taškent do Moskvy, kam se uchýlil na pozvání Dmitrije Šostakoviče, kterého zaujala jeho 1. symfonie. Až do konce svého života (zemřel v roce 1996) žil Weinberg v Moskvě. O třináct let starší Šostakovič se stal jeho přítelem a mentorem, který také významně ovlivnil jeho tvorbu. Přesto byl Weinberg dlouho neznámým skladatelem. Svědčí o tom např. fakt, že o něm není sebemenší zmínka v jinak velice erudované knize o ruské a sovětské opeře z pera německé dramaturgyně Siegrid Neef z roku 1988. Z Weinbergových sedmi oper byla ve světové premiéře z iniciativy dramaturga Václava Noska uvedena v roce 1983 v Janáčkově opeře v Brně jeho pátá opera Portrét, napsaná podle Gogola. O pozdní renesanci jeho tvorby lze mluvit zhruba od roku 2010, kdy byla na festivalu v Bregenzu nastudována, 42 let po svém vzniku, jeho první opera Pasažérka, do té doby uvedená pouze koncertně v Moskvě v roce 2006. V Bregenzu ji připravili dirigent Teodor Currentzis a režisér David Pountney. Její uvedení a následné vydání na DVD vzbudilo zaslouženou pozornost o dílo neprávem zapomenutého skladatele. Dnes je Weinbergovo obsáhlé dílo (napsal např. 21 symfonií, 17 smyčcových kvartetů, sedm oper, řadu dalších orchestrálních, komorních a vokálních skladeb) vydáváno předními gramofonovými firmami, zejména Chandos, Naxos, Neos, Toccata Classics a CPO a jeho opery se objevují na předních světových scénách – Pasažérka např. v Aarhusu, Chicagu, Michiganu, Houstonu, Jekatěrinburku, Frankfurtu, Karlsruhe, ve Varšavě a v Moskvě. Jeho poslední opera Idiot, napsaná v letech 1986/87, měla svou opožděnou světovou premiéru v Mannheimu v roce 2013. Nyní se hraje v Moskvě, Petrohradě a Oldenburgu, Portrét má na repertoáru opera v Poznani.
Inscenace Weinbergovy Pasažérky v Semperově opeře v Drážďanech měla premiéru 24. 6. 2017 (po ní následovala ještě další tři představení). Strhující dílo vzniklo na libreto Alexandera Medveděva podle stejnojmenné novely polské spisovatelky Zofie Posmysz (1923), podle níž natočil Andrzej Munk film (tragická smrt režiséra při autonehodě si vynutila dokončení filmu Witoldem Lesiewiczem). Novela Zofie Posmycz je známa i našim čtenářům (česky vyšla v roce 1964). Posmycz byla za války vězněna v nacistických koncentračních táborech, kam se dostala za šíření protinacistických letáků, její novela Pasažérka obsahuje autentické zážitky z pobytu v Osvětimi. Zkušenosti s nacistickým režimem měl i skladatel Weinberg, kterému novelu Zofie Posmycz doporučil ke zhudebnění Dmitrij Šostakovič. Vzniklo tak neobyčejně silné dílo, které autor dokončil v roce 1968. Nabízí se otázka, proč tak významná opera nebyla uvedena v době, kdy byla dokončena. Odpověď je celkem jednoduchá: v Sovětském svazu nepatřil Weinberg k hudební „výkladní skříni“ sovětských skladatelů, a navíc jeho opera mohla vyvolávat určité asociace se sovětskými gulagy. V Německu pak byly rány krutostí druhé světové války v té době ještě příliš živé.

Opera Pasažérka se odehrává na lodi plující z Evropy do Brazílie v roce 1960. Zde se setkává Lisa, manželka německého diplomata Waltera, s ženou Martou, o které se domnívá, že je dávno mrtvá. Obě spojuje minulost, kterou spolu prožily v koncentračním táboře v Osvětimi: Lisa jako dozorkyně a Marta jako vězeňkyně. A tak se v opeře velmi dovedně prolínají dvě dějová pásma – to současné na lodi v roce 1960 a minulé v koncentračním táboře za druhé světové války. Jestliže první pásmo je založené především na Lisiných výčitkách svědomí a jejím vztahu s manželem, který vidí v její minulosti případné ohrožení své diplomatické kariéry, druhé pásmo ukazuje krutý život vězňů v Osvětimi s malými záblesky šťastnějšího života při oslavě Martiných narozenin a líčením jejího vztahu s houslistou Tadeuszem. K vrcholným místům opery patří scéna, kdy Tadeusz má zahrát nacistickému veliteli jeho oblíbený valčík a místo něj zahraje Bachovu Ciacconu z Partity d moll. Tím vzbudí vztek u velitelů, jeho housle jsou rozšlapány a on odvlečen.
Režisér Anselm Weber vytvořil dynamické představení, jehož průběhu napomáhá scéna Katji Haß, která postavila na točně jeviště obrovskou loď, jejíž vnitřek představuje koncentrační tábor. Opera je členěna do poměrně krátkých obrazů a toto scénické řešení umožňuje pouhým otočením točny okamžitou změnu dějiště. Ostatně režisér Weber nechává některé postavy přecházet z lodi do koncentračního tábora, čímž se mu podařilo propojit obě časové roviny díla. Zajímavostí opery je také to, že se v ní zpívá v několika jazycích – německy, rusky, polsky, česky, francouzsky a jidiš.
Hudebně operu nastudoval Christoph Gedschold, který ji důvěrně zná již z nastudování ve Frankfurtu (inscenace v Drážďanech je ostatně koprodukcí s frankfurtskou operou a v příští sezoně bude opět ve Frankfurtu na repertoáru), který pevnou rukou vedl orchestr a všechny pěvce i sbor na jevišti. Hudební nastudování nemělo slabšího místa, orchestr zněl ve výborné akustice Semperovy opery nádherně, všichni sólisté zpívali na vysoké úrovni. Z nich je zapotřebí vyzdvihnout především Lisu Christiny Bock a jejího manžela Waltera v podání Jürgena Müllera. Martu zpívala polská sopranistka Barbara Dobrzanska, Tadeusze Markus Butter. Z řady dalších rolí zmiňme ještě Emily Dorn v roli vězeňkyně Katji. Všichni sólisté nejen dobře zpívali poměrně náročné party Weinbergovy opery, ale i strhujícím způsobem vytvořili dramaticky věrohodné role, jistě i díky Corinně Tetzel, která Weberovu režii v Drážďanech nastudovala. Vhodným doplněním inscenace byl nejen fundovaný dramaturgický úvod Anny Melcher, ale i zajímavá výstava o autorovi a jeho opeře ve foyer divadla. Ze záznamu mohli diváci také sledovat vyprávění Zofie Posmycz, která navštívila drážďanskou premiéru. Závěrem se vtírá neodbytná otázka, zda a kdy toto významné dílo opery 20. století nastuduje některá naše operní scéna.

Dresden, Semperoper – Mieczysław Weinberg: Die Passagierin (Pasažérka). Dirigent Christoph Gedschold, režie Anselm Weber, scénické nastudování Corinna Tetzel, scéna Katja Haß, kostýmy Bettina Walter, světla Olaf Winter, sbormistr Jörn Hinnerk Andresen, dramaturgie Norbert Abels. Premiéra 24. 6. 2017, psáno z reprízy 9. 7. 2017.

Nahoru | Obsah