Hudební Rozhledy

Portréty velkých klavíristů 20. století VII

IX. Olga Kern

Jana Vašatová | 11/17 |Studie, komentáře

Olga Kern Foto ©

Narodila se v Moskvě, dostala stipendium od samotného Borise Jelcina, řadu let dnes žije v New Yorku, svým jménem a uměním zaštítila vlastní interpretační soutěž pro mladé umělce. Vystupovala pro Michaila Gorbačova i v Bílém domě pro George W. Bushe. Ve volném čase maluje akvarely. Vítězka proslulé Van Cliburnovy soutěže, pořádané jednou za čtyři roky v americkém Texasu, si hrdě do životopisu uvádí ocenění z naší rozhlasové soutěže Concertino Praga. V seznamu vítězů z roku 1988 ji najdete pod jménem Olga Pušečnikova.

Do světa prorazila po studiích na Moskevské konzervatoři u Sergeje Dorenského a na akademii v italské Imole (Accademia Pianistica´Incontri col Maestro´) u Borise Petrušanského. Jméno Kern je rodné jméno Olžiny matky. Po ní (a po otci, rovněž klavíristovi) má hudbu v krvi od malička: když se měla narodit, cvičila její matka 3. klavírní koncert Sergeje Rachmaninova. Po pár letech s ním Olga vyhrála Rachmaninovovu mezinárodní klavírní soutěž, podobně jako v roce 2001 soutěž Van Cliburna; tu jako první žena po víc jak třiceti letech… Vzápětí s tímto koncertem vyrazila na světová pódia – bylo jí pětadvacet, s blonďatými vlasy vypadala na osmnáct a „válcovala“ konkurenci i po-sluchače mohutným přívalem suverénně a energicky posa- zených tónů, jak by to nikdo od takové křehké dívky nečekal, i lyrickými pasážemi bez sentimentu a patosu – tak, jak svá díla hrával sám Sergej Rachmaninov. Kterého ostatně velmi obdivuje a tvrdí, že dokázal klavír nechat zpívat.
Rodina, ze které pochází, skýtala k její raketové umělecké kariéře veškeré předpoklady – a Olga Kern je dokázala a dokáže využít. O rodičích klavíristech už byla zmínka. Dědeček byl hobojistou, prababička zpěvačkou, kterou jednou dokonce doprovázel sám Rachmaninov, když zpívala jeho písně. Pokud bychom šli ještě dál do historie, našli bychom v předchozích generacích ještě jednu výraznou pianistickou osobnost – dámu, která se přátelila s Čajkovským, jak o tom svědčí dochovaná korespondence a fotografie.
Tím ovšem výčet zajímavých souvislostí nekončí: její rodiče se seznámili v Praze, kde se oba účastnili Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro.
Talent se znásobil – a pětiletá dívenka začala hrát na klavír. Koncertně prvně vystoupila v sedmi letech a tvrdí, že si dodnes pamatuje pocit, kdy udělala první krok na pódium, aby provedla s orchestrem Haydnův koncert. Bylo to v Moskvě a vyloženě cítila to napětí a energii, vyzařující z publika. Jak říká: „Bylo to neuvěřitelné, nechtělo se mi odejít, chtěla jsem tam zůstat věčně. A tyto pocity jsou se mnou stále. Miluju být na pódiu, vystupovat na veřejnosti a dělit se s publikem o to, co mám nejraději.“ Po vítězství v Concertinu Praga vyhrávala od začátku 90. let málem jednu soutěž za druhou: v Moskvě, Itálii, Jižní Africe, Číně, Japonsku, USA.
Od roku 2001 také pravidelně natáčí pro mezinárodní vydavatelství, především pro firmu Harmonia Mundi. V jejím repertoáru figuruje především ruská hudba – Rachmaninov, Čajkovskij, ale také Chopin nebo Brahms. Vedle velkých klavírních koncertů s orchestrem se věnuje i komornímu repertoáru a spolupráci s dalšími umělci – pěvci i instrumentalisty. Patří k nim např. Renée Fleming, Dmitri Hvorostovsky nebo Sol Gabetta.
A po vítězství ve Van Cliburnově soutěži se její život otočil: ona, která údajně nerada cestuje nebo létá letadlem a spí po hotelích, hrává kolem 150 koncertů ročně a vystupuje po celém světě s předními dirigenty a orchestry. Jako matka malého syna (Vladislava, který také hraje na klavír a loni absoloval Juilliard’s Pre-College School) měla dřív vše ještě složitější. Časově, organizačně i lidsky. Naštěstí ráda vystupuje…
A tak ji záhy mělo možnost slyšet publikum na celé řadě prestižních pódií – Carnegie Hall, Lincoln Center, Avery Fisher Hall, Hollywood Bowl, Velký sál Moskevské konzervatoře, londýnská Royal Albert Hall, orchestrální sál v Ósace, salcburský Festspielhaus, milánská Scala, Tonhalle Zürich, Théâtre du Châtelet v Paříži, mnichovský Gasteig a Tonhalle v Düsseldorfu, Hamburg, Konzervatoř Giuseppa Verdiho v Miláně, Teatro comunale di Bologna, Cadogan Hall v Londýně, Usher Hall v Edinburku, sály v Glasgowě, Lisabonu, Madridu – ale i Brno a pražské Rudolfinum. Vystupovala ve všech padesáti Spojených státech amerických – ať už sólově nebo s tamními orchestry, k nimž se řadí jedny z nejlepších světových těles, jako jsou Chicago Symphony, Los Angeles Philharmonic, Baltimore Sym-phony nebo New Jersey Symphony Orchestra, jehož uměleckým ředitelem byl tehdy Zdeněk Mácal. Ten také přivedl tuto hvězdu do Prahy, k České filharmonii, s níž po pražských koncertech vystupovala na turné v Německu s Beethovenovým Klavírním koncertem č. 3. „Svého“ Rachmaninova hrála v Praze i s orchestrem FOK.

Koncertní aktivity Olgy Kern zahrnují dnes celou Evropu včetně londýnských Proms a spolupráci snad se všemi významými tělesy (filharmonie v Essenu, Varšavě, Bělehradu ad.). Koncertuje v Kanadě, Mexiku, Peru, Kolumbii, Brazílii i Chile, pravidelně a často zajíždí do své vlasti, do Ruska: na recitály i jako sólistka orchestrů Mariinského divadla, Velkého divadla v Moskvě nebo Moskevské filharmonie, Akademického orchestru v St. Petersburgu ad. K tomu působí jako člen-korespondent Ruské akademie věd v oblasti umění.
Pravidelně zajíždí také do Afriky a na Blízký východ. V marocké Casablance zvítězila v roce 2001 na mezinárodní klavírní soutěži, podobný úspěch zaznamenala o pět let dříve v jihoafrické Pretorii. Na její cestovní mapě nechybí ani Jižní Korea, Čína, Egypt, Spojené arabské emiráty nebo Izrael.
Také festivalů, jejichž program obohatila svým vystoupením, je nespočet: Ravinia Festival, Festival Casals v Portoriku, Petrohradské Bílé noci, festivaly v Aspenu, Bad Kissingenu, Ochridu a další festivalová místa ve Francii, Švédsku, Německu, Itálii, Mexiku, Turecku, Švýcarsku (zde jsem ji před lety slyšela v Locarnu, které si žádnou hvězdu nenechá ujít), Dánsku, Polsku atd. Navíc stála pět let jako umělecká ředitelka v čele letního festivalu v jihoafrickém Kapském Městě (2006–2011). Před jedenácti lety uspěla, jak už padla zmínka, na klavírní soutěži v Pretorii (Unisa International Piano Competition) a do Jižní Afriky ráda jezdí; miluje tamní přírodu i lidi – ale Pretorie nebo Johannesburg se jí zdály pro pořádání festivalu přece jen dost nebezpečné – z toho důvodu zvolila Kapské Město, kde je také dobrý orchestr, a pravidelně se sem vrací.
Umělecká spolupráce ji dovedla na jedno pódium s celou řadou prvotřídních umělců, jako jsou Valerij Gergijev, Leonard Slatkin, Vladimír Spivakov – s ním podnikla před několika lety turné po Severní Americe, Manfred Honeck, Christoph Eschenbach, James Conlon, Vasilij Sinajskij, Marin Alsop, Pinchas Zukerman, Antoni Wit, Hans Graf ad.
Steven Spielberg ji v roce 2014 pozval, aby vystupovala ve prospěch nadace Shoah Foundation v Los Angeles. Téhož roku otevírala nový sál pro Van Cliburnovu nadaci ve Forth Worth. Ve stejném roce se stala exkluzivní umělkyní značky Steinway & Sons.
Hudbě se věnuje i Olžin bratr – dirigent, skladatel a pedagog Vladimir Kern. V roce 2012 spolu založili nadaci „Aspiration“. Ta má finančně a umělecky podporovat vývoj mladých hudebníků z celého světa. Sama Olga je nositelkou Ellis Island Medal of Honor, udělované v USA imigrantům, kteří zde získali státní občanství a vynikají ve svém oboru.
S tím souvisí i další rozhodnutí pianistky a pedagožky v jedné osobě, které uzrálo v loňském roce na podzim v podobě prvního ročníku „Olga Kern International Piano Competition“ – mezinárodní pianistické soutěže, nesoucí její jméno. Soutěž by se měla konat každý třetí rok ve městě Albuquerque v Novém Mexiku, ve spolupráci s tamní filharmonií, a Olga Kern je její uměleckou ředitelkou a předsedkyní poroty. Soutěž je určena pro mladé pianisty od 18 do 32 let a vloni do ní na základě předvýběru bylo pozváno jednadvacet kandidátů. Členem této výběrové jury byl i generální ředitel České filharmonie David Mareček, mezi pozvané se zařadila i patnáctiletá Marie Šumníková z Pražské konzervatoře, kde studuje u Martina Kasíka; na svém kontě má už celou řadu soutěžních úspěchů i v mezinárodním měřítku. Pro laureáty byla určena celková finanční částka 30.000 dolarů, pro vítěze – kterým se stal dvaadvacetiletý Chen Guang z Číny, studující v Itálii – pak navíc možnost pořídit profesionální nahrávku pro label Steinway & Sons plus koncertní angažmá po Evropě a USA. Čekají ho tedy vystoupení v Steinway Hall v New Yorku, v Moskvě, kde koncert zaštiťuje Vladimir Spivakov, dále v Miláně, na univerzitě v Coloradu, koncert s New Mexico Philharmonic, vystoupení s filharmonií z Johannesburgu a Durbanu a také koncert s Filarmonica Banatul v rumunské Timisoaře. Další ročník soutěže se uskuteční v roce 2019.
Samotná Olga Kern vše zvládá s lehkostí sobě vlastní. Protože – jak o ní napsali ve Washington Post: „Nazývejme to hvězdnou kvalitou – hudba má Kern ráda, podobně jako kamera měla ráda Garbo…“. Navíc si umí vybrat spolupracovníky a lidi si získává svým osobním šarmem a uměleckým charismatem. Když se člověk podívá do jejího koncertního kalendáře, jako by se nevěnovala ničemu jinému než klavírní hře. V červnu vystupovala na hudebním festivalu v Coloradu, v červenci ji slyšeli v Číně – v Pekingu, Šanghaji a Suzhou; srpen věnovala koncertům na letním festivalu v La Jolla, ale už koncem měsíce hrála v dánské Kodani v koncertním sále Tivoli Klavírní koncert č. 2 Sergeje Rachmaninova. Ve druhé polovině července stihla navštívit Českou republiku, Moravu, kde se uskutečnil koncert pro její Aspiration Foundation. Fotografie na twitteru zachycuje slavnou klavíristku na Velehradě.

Nahoru | Obsah