Hudební Rozhledy

Opera v Šárce po třinácté, tentokrát s Jakobínem

Pavel Horník | 10/17 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Zleva Jana Sibera (Terinka), Aleš Briscein (Jiří) a Luděk Vele (purkrabí Filip)

Ano, je to letos po třinácté, co se již vzrostlými stromy prorostlým hledištěm bývalého přírodního divadla v Šárce rozezněly tóny české operní hudby. Tentokrát to byla 3. 9. v pořadí šestá opera Antonína Dvořáka Jakobín. Nebyla to ovšem první inscenace tohoto populárního skladatelova díla. Ve zdejším amfiteátru bylo s velkým úspěchem provedeno před osmi lety. Jinak zde byla od Antonína Dvořáka inscenována ještě jeho Rusalka a Čert a Káča. V některých případech se určité tituly opakují, protože dramaturgie vychází z daných možností. Tou zásadní je trvalá spolupráce se sólisty, sborem, baletem a orchestrem pražského Národního divadla. V Šárce se mohou provozovat jen ty tituly, které naše první scéna má nebo měla nastudovány. To znamená, že umělci v podstatě dílo již znají ze svých vystoupení jak v Národním, tak v mimopražských divadlech.

Zkoušky a korepetice probíhají asi čtrnáct dní před vlastním představením. Ke kompletnímu nastudování úplně nové operní inscenace by bylo samozřejmě zapotřebí daleko více času. Ze zlaté kapličky jsou také zapůjčovány kostýmy a některé rekvizity, které vybírá a ve většině případů je jejich autorem jeden z našich nejrenomovanějších kostýmních výtvarníků Josef Jelínek. Na tomto náročném projektu se jen počet výkonných umělců pohybuje skoro okolo dvou set.
Letošní horké srpnové počasí avizovalo výborné podmínky, které jsou pro hraní v přírodě nezbytné. Leč několik dnů těsně před představením se počasí náhle změnilo, a tak i páteční generální zkouška přímo v terénu probíhala za deště. Naštěstí v den představení bylo sice chladno, ale nepršelo a odpoledne se docela vyčasilo a amfiteátr se zaplnil asi čtyřmi až pěti tisíci diváky. Návštěvnost dřívějších inscenací byla díky pěknému počasí samozřejmě vyšší. To ale není až tak důležité. Šárecké operní akce jsou publiku velmi vžité a mají již svoji stálou návštěvnickou obec.
Režie a vůbec veškeré umělecké a produkční záležitosti zdejších představení jsou v rukou nejvýše povolaných dam Jany Divišové a Renée Nachtigalové. Ty vlastně s nápadem provozovat v Šárce divadlo hlavně jako upomínku na bývalou zdejší historickou scénu přišly. Zaplnit rozsáhlou plochu přírodního „jeviště“ se jim v podstatě pouze s minimem dekorací opět tentokrát vhodně podařilo. Současný Jakobín byl pochopitelně jiný, než ten před lety. Přibyl třeba vysoký dřevěný posed použitý v loňském roce ve Dvou vdovách a letos pozměněný na věžičku kapličky. V její nejhořejší části byl pověšen originální zvon, zapůjčený slavnou zvonařskou firmou Manoušků. O kus dále vpravo se nacházely stoly s židlemi a nálevní pult místní hospody. V popředí travnatého jeviště pak byly umístěny lavice se stolem, ve větru se neustále kácející notový pultík a školní tabule. Byla to imitace školy, kde působil dobrácký kantor Benda v podání Jana Ježka, který jej vskutku vykreslil věrohodně. Samozřejmě to bylo též hlavní místo, kde se vydováděla početná skupina školních dětí, výtečně sezpívaná třeba při nácviku uvítací serenády Kühnovým dětským sborem vedeným prof. Jiřím Chválou. A když jsme již u školního hudebního čísla, je samozřejmé nutno uvést dvě postavy – mladé kantorovy dcery Terinky a jejího nápadníka mysliveckého mládence Jiřího. Ti byli na vysoké pěvecké i herecké úrovni ztvárněni matadory zdejších operních produkcí Janou Siberou a Alešem Brisceinem. Úplně vlevo, na kraji jevištního prostoru, na zvýšeném pódiu krytém plátěnou střechou, se nacházel Orchestr Národního divadla spolehlivě řízený Janem Chalupeckým, který se na zdejších představeních podílí již řadu let (v počátcích to byl František Preisler). Na scéně vpravo pak byl postaven nábytkem zařízený zámecký pokoj starého hraběte Viléma z Harasova. Důležitým hracím místem je ovšem seshora středem hlediště vedoucí cesta, po které nastupují nejen sbory (pod vedením Pavla Vaňka), ale také přijíždí kočár vezoucí starého hraběte Viléma s jeho synovcem, protřelým Adolfem v podání Pavla Horáčka. Dalšími důležitými protagonisty příběhu jsou mladý hrabě z Harasova Bohuš a jeho žena Julie, kteří se vracejí inkognito se svými dvěma dětmi z francouzského exilu. Zde úspěšně vystoupili Dana Burešová a Roman Janál. Velká komická role nabubřelého a směšného purkrabího Filipa byla v rukou Luďka Veleho. Tento výtečný představitel třeba Kecala zde vytvořil také jednu ze svých životních rolí. Nesmím zapomenout na doprovodnou němou roli školníka v podání Jiřího Kohouta a služebné Lotinky Lenky Šmídové. Choreografem byla Kateřina Dedková.
Co dodat na závěr? Samozřejmě všem, co se na milém představení podíleli, i těm, kteří jej finančně zabezpečili, letos vedle Městské části Prahy 6 navíc Ministerstvo kultury a Pražský magistrát, velké díky. Také divákům, bez nichž by bylo zbytečné hrát, přejme, abychom se v Šárce sešli opět v příštím roce při oslavách stého výročí založení naší republiky.

Praha, Přírodní divadlo v Šárce – Antonín Dvořák: Jakobín. Dirigent Jan Chalupecký, režie a scéna Jana Divišová a Renée Nachtigallová, kostýmy Josef Jelínek. Psáno z jediného představení 3. 9. 2017.

Nahoru | Obsah