Hudební Rozhledy

Kubelíkovo trio

Miloš Pokora | 12/17 |Rozhovory

Kubelíkovo trio

Kubelíkovo klavírní trio, nazvané podle slavného českého houslisty Jana Kubelíka a jeho syna, neméně slavného dirigenta Rafaela Kubelíka, bylo založeno v roce 1992, přičemž přímým podnětem jeho vzniku byl návrat Rafaela Kubelíka do Čech po více jak čtyřicetileté emigraci. Souhlas Rafaela Kubelíka s pojmenováním tohoto souboru byl pro členy tria velkou výzvou a závazkem. Za celou dobu své existence prošel soubor pouze jednou personální změnou. Prvních pět let hrál u houslového pultu Jan Talich jr. a od té doby vystupuje soubor ve složení Shizuka Ishikawa – housle, Karel Fiala – violoncello, Kvita Bilynská – klavír.

Dnes, kdy soubor oslavuje už 25 let své činnosti, má trio za sebou přes tisíc koncertů ve většině evropských zemí, Asii (zejména v Japonsku), Jižní Americe i Jižní Africe, jeho umění, nejednou ve spolupráci s předními orchestry, mohli sledovat posluchači v takových sálech jako mj. Wigmore Hall, bonnský Beethovenhaus, telavivské Muzeum – Auditorium, tokijský Opera City Concert Hall, tchajpejský National Hall a návštěvníci hudebních festivalů v Montpellier, Tokiu, Dubrovníku, Bejrútu a dalších městech. Repertoár Kubelíkova tria, koncipovaný se zvláštním akcentem na českou hudbu, je už zachycen na 18 CD, na nichž zní vedle repertoárových dominant (Beethoven, Dvořák, Smetana, Čajkovskij, Rachmaninov ad.) například ve světové premiéře šest klavírních trií Antonína Rejchy, klavírní trio A. P. Borodina a roku 2014 nahrané Trio concertante od Rafaela Kubelíka. K důležitým aktivitám souboru patří též humanitární a charitativní koncerty, zejména spolupráce s nadací Olgy Havlové v Paříži a koncerty pro nadaci Člověk v tísni nebo pro nadaci Naše dítě.

  • Měl jsem to štěstí, že jsem mohl sledovat váš soubor od samého počátku. Přesto jsem se vás ještě nikdy nezeptal, při jaké příležitosti jste se vůbec s Rafaelem Kubelíkem setkali a o čem jste spolu hovořili. Také si vzpomínám, že vás v počátcích podporoval kníže Lobkowicz. Existuje ještě toto spojení?
    První kontakt s Mistrem Kubelíkem proběhl formou dopisu, kterým jsme ho oslovili v roce 1992. Zpětně si čím dál více uvědomujeme, jaká to tehdy od nás byla troufalost. Vždyť on nás vůbec neznal. O to větší pro nás bylo překvapení, jak vřele nás přijal. Několikerá setkání v Praze v roce 1993 a 1994 byla pro nás mladé začínající hudebníky něčím, co nás zásadně ovlivnilo, a to nejen na poli hudebním. Jeho bezprostřednost, spontánnost, pokora a vědomosti nás naprosto fascinovaly. Bylo by to na dlouhé povídání, ale to zásadní by se dalo shrnout do slov „pokora, řád, láska“. To není málo, že?
    S knížetem Wiliamem z Lobkowicz jsme se seznámili u příležitosti našeho koncertu na zámku v Nelahozevsi počátkem 90. let. On má k hudbě blízko, jelikož vystudoval obor zpěv v New Yorku. Vznikla myšlenka nahrát kompletní klavírní tria Antonína Dvořáka v jeho rodné Nelahozevsi a pan Lobkowicz nám umožnil tento projekt v letech 1995–1996 na zámku zrealizovat bez jakýchkoliv nároků. Ve finální fázi se projekt rozšířil o další tria českých romantiků (Smetana, Suk, Novák, Fibich). V roce 1997 jsme pak ještě na zámku v Nelahozevsi realizovali CD s klavírními kvartety od Antonína Dvořáka a Josefa Suka. Violového partu se ujal Josef Suk a na housle hrála již Shizuka Ishikawa. Těchto pět CD vydalo hudební vydavatelství Gramofonových závodů Loděnice (GZ – Intermedia).
  • Jak se vám podařilo získat po odchodu Jana Talicha jr. houslistku Shizuku Ishikawu? Stali jste se pak vlastně vpravdě mezinárodním souborem. Když jste si předsevzali co nejpřesvědčivěji reprezentovat právě tvůrčí odkaz českých skladatelů, znamená to, že všichni členové takového mezinárodního trojlístku mají k české hudbě přirozeně bytostný vztah?
    Se Shizukou Ishikawou mě seznámil hudební režisér Zdeněk Zahradník při příležitosti nahrávání dvojkoncertů Antonína Vranického a Josefa Rejchy v roce 1995. Též jsme spolu hojně koncertovali. Po odchodu Honzy Talicha do Talichova kvarteta byla volba vcelku jasná. Menší problém byl na začátku pouze v tom, že Shizuka měla malé děti a ty chodily do školy v Tokiu. Museli jsme hodně plánovat, abychom vše termínově skloubili.
    Co se týká vztahu našeho tria k české hudbě a jejímu odkazu, ten byl u všech tří členů souboru formován daleko dříve, než jsme se sešli v triu. Sama Shizuka Ishikawa k tomu řekla toto: „Já jsem v Čechách studovala od 15 let a český houslový repertoár byl pro mě samozřejmostí.“ Kvita Bilynská na to navázala takto: „Studovala jsem v 80. letech postgraduálně na Hudební fakultě AMU v Praze u profesorů Valentiny Kameníkové a Františka Raucha. Zde jsem se seznámila s hudbou českých skladatelů. A moje babička se narodila v Praze.“
  • Jste ansámblem renomovaných sólistů, ověnčených řadou úspěchů z mezinárodních soutěží. Přesto se vám jako sólistům podařilo docílit sugestivního komorního výrazu (např. v Lento maestoso Dvořákových Dumek vám zní dvojhlas houslí a cella přímo ideálně vyváženě, jednohlasý klavírní monolog na začátku Andante je krajně zjitřený, a tak bych mohl stále pokračovat). Sám bych označil zvukovou výslednici vašeho tria jako „koncertantně komorní“, jelikož si při jejím komorním charakteru každý nástroj zachovává svou plnokrevnou barevnost. Kdo z vás je vlastně duší tria, ten, kdo nejvíce hlídá jeho herní kompaktnost?
    Ideálem jsou tři těla a jedna duše… A jinak číslovka tři je v případě neshody výhodná. V kvartetu to mají o hodně složitější. Myslím, že dámy jsou natolik kreativní, že moje funkce obsluhy metronomu při zkouškách je dostačující. Dodávám, že k tomu ještě hlídám intenzitu zvuku, zvláště u klavíru, protože cello je v některých polohách v mírné nevýhodě. „Hudebně si naprosto vyhovujeme a vzájemně se doplňujeme,“ říká Kvita Bilynská a Shizuka Ishikawa dodává: „Víme, co jeden od druhého může čekat. Těch dvacet let spolupráce je pozitivní.“
  • Smyčcová dvojice vašeho tria má k dispozici nádherné nástroje (houslistka Hieronyma Amatiho II. a Pietra Ambroziho a cellista Nikolu Amatiho a Jana Baptistu Havelku). Ale co klavíristka, tu přece vždycky na pódiu nečeká jenom Steinway nebo Petrof. Můžete se nám svěřit s nějakou příhodou, kdy klavíristku kvalita nástroje zaskočila, a přesto se s tím zdárně vyrovnala?
    Ano, klavíristé mají výhodu, že se nemusí po světě plahočit s nástroji na zádech a zdolávat překážky typu celní kontrola nebo nadměrných zavazadel (housle, cello) na palubě letadla. Ta daň za tento komfort občas číhá na pódiu. Počítáme s tím, že ne vždy je nástroj v ideální kondici. „Nikdy jsem se však nesetkala s klavírem, na který by se nedalo hrát. Vzpomínám, že jednou jsme koncertovali v buddhistické svatyni a já musela mačkat pedály bosá. To nebyl příjemný zážitek,“ dodává Kvita Bilynská.
  • Nápadná je vaše bytostná inklinace k české hudbě vyjádřená mj. také záslužným připomínáním českých mistrů klasicismu. Uvažujete ve smyslu toho, co jste si předsevzali, také o obohacení svého repertoáru o některá česká klavírní tria 20. století? Namátkou se mi vybavuje třeba znamenité Klavírní trio Luboše Fišera z roku 1978?
    Je pravda, že české 20. století máme repertoárově zastoupené především skrze tvorbu Bohuslava Martinů, a to nejen tria, ale i Concertina s orchestrem. A pak už jen Trio concertante od Rafaela Kubelíka. Asi je to dané poptávkou.
  • Co se týká světové hudby, zahrnuje váš repertoárový rejstřík napříč stylovým spektrem téměř všechny repertoárové dominanty. Objevují se v něm i zajímavé skladby autorů židovského původu (Yitzhak Edel, Yardena Alotinová) a v hojném počtu i hodnotné a neprávem opomíjené kompoziční kreace autorů ruského původu (Arenskij, Aljabjev, Juon ad.). Vyplývá tento příklon k ruským autorům nějak ze samotného personálního složení vašeho tria?
    To určitě ne. Arenskij je velmi populární ve Francii. Na Aljabjeva nás přivedl violista Jurij Gandelsman, s kterým jsme koncertovali. No a Čajkovskij, Rachmaninov, Rimskij-Korsakov, Šostakovič ad., to jsou veledíla.
  • Střídáte někdy při svých vystoupeních různé nástrojové kombinace, to znamená, že předvádíte i některá dua (housle s klavírem, cello s klavírem apod.)?
    Ano, není to zdaleka ojedinělé. Občas jsou koncerty dramaturgicky koncipovány jako monotematické (např. Dvořák) anebo pořadatel požaduje část programu složeného z drobných kousků. Pak volíme dua nebo i sólové skladby. Pro nás je to vítané zpestření.
  • S kterými orchestry jste už jako trio vystupovali v koncertantních skladbách?
    Koncertovali jsme s orchestry z Česka, Slovenska, Německa, Španělska, Japonska a Tchaj-wanu. Na Tchaj-wanu bylo zajímavé, že se jednalo o univerzitní těleso složené ze studentů, které jsme i jako hostující pedagogové učili. Vynikající dirigentka z USA a skvělí mladí lidé. Jeden ze společných koncertů máme na YouTube.
  • Které skladby hrajete nejčastěji na svých zahraničních zájezdech? Objevují se mezi nimi např. i skladby Antonína Rejchy nebo Pavla Vranického? A jak jsou přijímány?
    Ten repertoár je opravdu velmi rozmanitý a často máme vliv na to, co budeme hrát. To je pro nás výborné. Rejchu jsme hráli hodně a měl úspěch. Bez předchozí nahrávky na CD by však bylo těžké ho prosadit. Pořadatelé jsou v tomto velmi opatrní.
  • Ze kterých vystoupení v poslední době, ať už doma nebo v zahraničí, jste měli zvlášť hřejivý pocit? A které interpretační kreace, ať už koncertní nebo zaznamenané na zvukovém záznamu, vám nejvíce ocenila zahraniční odborná kritika?
    Nedávno jsme se vrátili z japonského turné, kde jsme premiérovali trio od Césara Francka. Je to naprosto výjimečná skladba – velmi emocionální. Moc jsme si to užívali a dle ohlasů publikum též. Dokonce jeden pořadatel (v Hirošimě) nás požádal, abychom to příští rok znovu zahráli.
    V roce 1999 jsme se představili na festivalu české hudby v Tokiu s Josefem Sukem (Dvořák – Klavírní kvartet a Dumky). Tento koncert byl kritiky zařazen do TOP 10 koncertů roku v Japonsku. Záznam z tohoto koncertu vlastní NHK.
    Jinak pro nás je největším kritikem náš hudební vydavatel (EXTON Octavia Records). Spolupráce je oboustranně zajímavá a pro nás je největším oceněním absolutní svoboda ve výběru nahrávaných skladeb. Prostě máme volnou ruku. Co víc si přát?
  • Jak jste oslavili nebo ještě chystáte oslavit 25. výročí svého založení a jaké máte do nejbližší budoucnosti plány?
    Každý pěkný koncert je malou oslavou. Speciálně jsme neoslavovali. To by nám jen připomínalo, jak těch 25 let rychle uteklo. A nejbližší plány? Na sklonku zimy turné ve Španělsku a rádi bychom v příštím roce nahráli tria J. Brahmse, op. 8 a C. Francka, op. 1.

    Nahoru | Obsah