Hudební Rozhledy

Česká filharmonie zahájila na jedničku

Vladimír Říha | 12/17 |Události

Řecký houslista se v sólovém partu Šostakovičova Prvního houslového koncertu představil ve skvělé formě.

Jen několik dnů po dramatickém oznámení jména nového šéfa České filharmonie – dramatickém proto, že ČTK nedodržela slib a proti gentlemanské dohodě všech hudebních žurnalistů oznámila jméno Semjona Byčkova již v pátek odpoledne místo dohodnutého pondělí, což je pro deníky ten nejhorší čas – zahájil náš orchestr číslo jedna svou 122. sezonu. Byla to událost nejen hudební, ale i společenská právě pro zmíněné oznámení jména nového šéfdirigenta. Ten sice 19. 10. již chyběl – nakonec je šéfem až od příští sezony – ale nechyběly další osobnosti včetně krátkých zdravic ministra kultury Daniela Hermana, ředitele ČF Davida Marečka a účasti dalších hostů včetně zástupců Škody Auto. Vše v přímém přenosu ČT art, což bývá u zahajovacího koncertu již dobrým zvykem, takže událost viděly i tisíce diváků mimo Rudolfinum.

Program koncertu s díly Šostakoviče a Mahlera řídil místo zemřelého Jiřího Bělohlávka jeho žák Jakub Hrůša, stálý host ČF a od příští sezony nově (s Tomášem Netopilem) i hlavní hostující dirigent ČF. Program zachoval v podobě, jakou plánoval Jiří Bělohlávek, a tak jsme viděli po delší době v Praze jako sólistu i hvězdného řeckého houslistu Leonida Kavakose. Vysoký postavou a v tmavé košili ohromil plný sál provedením Houslového koncertu č. 1 a moll Dmitrije Šostakoviče. Od úvodní pomalejší ponuré věty gradoval tempově i dynamicky náročné dílo z roku 1955 s úchvatnou bravurou přes kadenci 3. věty přímo k závěrečné Burlesce, jejíž tempo bylo doslova vražedné, s takovým nasazením, že zvedl publikum po skončení ze sedadel k dlouhým ovacím. Pamětníci slavné interpretace díla Davidem Oistrachem museli přiznat, že Kavakos zašel v interpretační bravuře ještě dále.
Po přestávce v zahrané Mahlerově Symfonii č. 4 G dur Hrůša postavil „kolážovou“ technikou psané dílo se střídáním různých poloh často kontrastních (chmurných i veselých) tak, že tato nejkratší a nejpřístupnější symfonie Gustava Mahlera zazněla v plné kráse. Nebyl to nejsnadnější debut pro mladou pěvkyni, ostravskou sopranistku Martu Reichelovou, jež působila zpočátku trochu rozpačitě až zakřiknutě v poslední vokální části díla v písni Nebeský život. Naštěstí postupem doby se přece jen našla, takže i zde byl po skončení ohlas u publika veliký. Zahájení sezony mělo ty nejvyšší parametry a jak hudebně, tak i společensky se povedlo. Tak jsme se kupř. i na následující malé zahajovací „party“ dozvěděli od ředitele mladoboleslavské „Škodovky“, že Škoda auto i ČF jsou stejně staré – 122 let, což je neuvěřitelná náhoda, ale pro české dějiny dost typická, ukazující spojitost ekonomiky a kultury v dějinách českého národa.
Přejme České filharmonii, aby se z nečekané smrti šéfdirigenta dostala co nejrychleji a aby i tato „přechodná“ sezona prokázala vzestup orchestru i jeho rostoucí prestiž ve společnosti.

Nahoru | Obsah