Hudební Rozhledy

Podzimní stopování Štěpánky Balcarové

Vladimír Kouřil | 12/17 |Horizont

Zleva Małgorzata Hutek, Štěpánka Balcarová a Jaromír Honzák

K jazzu patří bezproblémové mezinárodní soužití, což nám den po letošních parlamentních volbách, vyhrožujících opačnými tendencemi, připomněl koncert Concept Art Orchestra kapelnice a trumpetistky Štěpánky Balcarové v Jazz Docku 22. 10. Tentokrát ve dvacetičlenném obsazení kapely zasedlo devět instrumentalistů Graz Composers Orchestra se zpěvačkou Ursulou Reicherovou, řízení se ujal americký kapelník, trombonista a jazzový pedagog Ed Partyka. Propojení těchto muzikantů má středoevropské parametry: Ed Partyka učí a vede big bandy na akademiích jak v polských Katovicích, tak rakouském Štýrském Hradci.

Balcarová byla sama v době studií trumpetistkou v big bandu Hudební akademie Karola Szymanovského v Katovicích řízeného Edem Partykou, u něhož později ve Štýrském Hradci studovala jazzovou skladbu a aranžování. Dnes sama učí na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka. Muzikanti ze Štýrského Hradce v orchestru obsadili posty v rytmice (Manuel Schuster – kytara, Michi Ringer – kontrabas, Thomas Stabler – bicí) a sekci trubek (Dominic Pessl, Gerhard Ornig, Jakob Helling) doplnila právě Štěpánka Balcarová. Temné tóny dodali české saxofonové sekci barytonsaxofonista Florian Bauer, trombonové bastrombonista Hannes Oppel. Instrumentačně „gilevansovsky“ bohaté obsazení dechů ještě doplnil Karl-Heinz Tappler s lesním rohem. Toto obsazení orchestru umožnilo aranžérům skladeb pracovat s pestrým zvukem, umožňujícím být přesvědčivý jak v křehkých, tak v expresivních pasážích. V orchestru je prakticky každý dobrým sólistou a nemalé řadě z nich bylo umožněno se předvést ve větší míře. Z Graz Composers Orchestra to byli trumpetisté Helling a Pessl nebo basista Michi Ringer a bubeník Thomas Stabler, oba docenti akademie ve Štýrském Hradci. Vynikajícími sóly skvěle zapadajícími do témbru skladeb přispěli sólisté Concept Art Orchestra: všichni saxofonisté v čele s Marcelem Bártou – David Fárek, Petr Kalfus, Luboš Soukup a rovněž flétnistka Andrea Šulcová. Domácí autoři sdružení ve skladatelské skupině Prague Six přispěli skladbami Bewitched Walz (Luboš Soukup), Flown Away (Vít Křišťan), František Vláčil (Jan Jirucha) a samozřejmě také Štěpánka Balcarová jednou ze svých starších skladeb Ping Pong Ping. Skladbou Nuevas Traditiones se pochlubil ještě Jan Mazura, který dnes s Concept Art Orchestra spolupracuje manažersky. Skladatelé ze Štýrského Hradce přinesli partituru Flowmotion (Jakob Helling) a úpravy převzatých kompozic: Dream Brother již nežijícího amerického písničkáře, mimo jiné člena bandu kytaristy Garyho Lucase Gods And Monster, Jeffa Buckelyho a Traveler´s Walz autorů Anne Kerry Fordové a Michaela McDonalda, zaranžovaný Partykou už pro německý rozhlasový hr-Bigband z Hessenu. Partyka přispěl vlastní Summer Of My Discontent, titulním songem z letošního alba Kopfkino jeho vlastního mezinárodního jazzového orchestru (v němž hrával také altsaxofonista Petr Kalfus). Pamětníky bluesrockové scény určitě potěšilo zařazení songu Mercedes Benz další nežijící legendy 60. let Janis Joplinové.
O týden později Štěpánka Balcarová představila svou hudbu z alba Life and Happiness of Julian Tuwim hned ve třech jazzových destinacích Prahy. 29. 10. v Černé Labuti, 30. 10. v sále polské ambasády, kde bylo album pokřtěno častým hostem Balcarové kapely Inner Spaces, kytaristou Davidem Dorůžkou, a tato koncertní triáda skončila další den v Jazz Docku. Za zmínku určitě stojí noční jam session v Černé Labuti s americkými muzikanty z okteta pianisty Jasona Morana, jehož koncert v protějším Divadle Archa byl stejně jako koncert sexteta Štěpánky Balcarové součástí festivalu Struny podzimu 2017. Na společném hraní se vedle Morana podíleli altsaxofonista Immanuel Wilkins, tenorsaxofonista Walter Smith III, a bubeník Nasheet Waits.

K realizaci projektu zhudebnění básní významné polské literární osobnosti Juliana Tuwima Štěpánka Balcarová sestavila česko-polské sexteto sólistů: Marcel Bárta, naše absolutní současná saxofonová špička s mimořádnou schopností souznít svými improvizacemi s kompozičním záměrem, si do studia i na koncerty přinesl tenorový a sopránový saxofon, klarinet a basklarinet, Jaromír Honzák je už dávno zřejmý pokračovatel tradice moderních českých jazzových kontrabasistů, která sahá až k Luďku Hulanovi, a Štěpánka Balcarová hraje na trubku suverénně. Hostem v této zavedené partě je flétnista Robert Fischmann, působící jeden čas v Baroque Jazz Quintetu, známý z řady skupin nejazzového charakteru, např. v bandu Neřež Zdeňka Vřešťala. Pianistou sexteta se stal Polák Nikola Kołodziejczyk a bubeníkem jeho krajan Grzegorz Masłowski. Tím, kdo kongeniálně s hudbou Balcarové propojil Tuwimovu poezii vokálním podáním, je polská jazzová zpěvačka Małgorzata Hutek. Uvnitř alba najdete zpívané Tuwimovy básně nejen v jeho mateřštině, ale také v českém a anglickém překladu. O rok mladší básnický kolega Majakowskij kdysi o Tuwimovi řekl, že „je neklidný a rozjitřený“. Balcarová své kompoziční nápady však opřela spíše o Tuwimovu zasněnost, romantické vidění drobností i smutků života vůkol. Důležité je říci, že její hudba není jen průvodcem poetových sdělení prostřednictvím příjemného kultivovaného hlasu zpěvačky, ale je natolik svébytná, že obstojí i jako samostatná instrumentální svita; zřejmě je to dáno její zkušeností s psaním a aranžováním pro Concept Art Orchestra. Není pochyb, že „tuwimovský“ projekt se svým muzikálním nábojem přiřadí k málu perel našeho současného jazzu.

Nahoru | Obsah