Hudební Rozhledy

Kolektiv autorů: Sbírka názorů na současné inscenování oper. Cesta do pekel

| 12/17 |Knihy a notoviny

Začnu poněkud neobvykle, neboť budu citovat sebe samu z přebalu knihy, o níž chci dnes referovar: „Konečně se dostává do rukou široké veřejnosti knížka, v níž autoři – osobnosti nadmíru povolané a celoživotní prací nebo zájmem s operou spjaté – poukazují na současný celosvětový trend zkresleného a doslova dezorientačního uvádění historických oper. Je opravdu politováníhodné, že takto bývají uváděny i opery jednoho z největších autorů 20. století, Leoše Janáčka...“

Ve čtrnácti velmi fundovaných příspěvcích se nám jejich autoři vyznávají ze svého vztahu k opeře a zejména k někdy velmi podivnému a neetickému uvádění historických oper. Jednotným krédem všech příspěvků je, že opera má být uváděna v tom smyslu, jak si autor hudby i libreta přáli, a nemůže být beze zbytku režírována, jako by se odehrávala v současnosti. Děje-li se tak, pak dochází k naprosté nerovnosti hudby a slova s tím, co se odehrává na jevišti – jak zřejmo, veškeré výhrady se týkají nepoučené režie. Neboť i režisér – také v tom se všichni shodují – je jen interpretem, tak jako pěvci, dirigent a další aktéři, a to interpretem s velkou zodpovědností, nikoliv však autorem. Nejde tedy o to, který režisér vymyslí něco nového, co tu ještě nikdy nebylo, ale který se dokáže dokonale vcítit v uváděné dílo a s velkou citlivostí je dokáže přenést do jevištní podoby.
Pěvec Peter Dvorský píše – cituji: „My všetci, ktorí sme s láskou a nadšením slúžili krásnemu opernému umeniu, sme toho názoru, že sa ku vám, nadšeným divákom operného divadla, má dostávať operné predstavenie v takej podobe, akú autori pre svojich divákov, ale aj pre budúcnosť zamýšlali, aby nás obohatili tými najkrajšími, najpravdivejšími citovými zážitkami...“ A další pěvec – Richard Novák: „Proč ta úporná snaha o aktualizaci děl, která vznikla v dávném čase? Vždyť je to marné, je to slepá ulička... operu bez hudby hrát nelze, ale opera může žít bez scény...“ A ještě Natalie Romanová: „... diváci se stávají nevinnými obětmi takového pojetí, zpívá o meči a v ruce drží pistoli...“ Dirigent Jan Zbavitel: „... režisérismus v negativním smyslu je asi tím největším problémem, se kterým se současná operní divadla potýkají...“ Dirigent Jan Štych: „Režiséři jsou agresivní, ve vymýšlení svých koncepcí jsou mistry. Slavnější je ten, kdo změní operu k nepoznání. Operou prochází strašidlo režisérismu. Dirigenti všech zemí, spojte se!!!“
Ve stejném duchu jsou příspěvky skladatele Jana Klusáka, výtvarníka Josefa Jelínka, režisérů Tomáše Kočky, Martina Dubovce a především Václava Věžníka: „Režiséři, kteří se zviditelňují na úkor světových hudebních skladatelů, nelze ovšem považovat ani za tvůrce, tím méně za autory. Pravé poslání operního režiséra se zvrhlo k diletantismu a odklonilo se od vědeckých hodnot k naprosté libovůli.“
A stejně bychom mohli pokračovat s teoretiky dr. Milošem Schniererem i Rudolfem Roučkem, který navíc knihu doplnil četnými ukázkami ze zvlášť ostudných režií světových oper. A z výroku vnuka Ant. Dvořáka, nositele stejného jména, o režii cituji: „Panem et circenses – volali již staří Římané, tak tomu publiku ten chléb a hry dejme. Cožpak je může zajímat nějaká pohádka? Že přitom znesvětím dílo a myšlenky někoho jiného? Co na tom záleží, jen když se projevím jako ,osobnost, tvůrce, objevitel‘ a když se bude o mně mluvit a psát...“
V závěru knihy je citován i autorský zákon, chránící uvádění díla před způsobem snižujícím jeho hodnotu.
Předpokládám, že se mi podařilo vzbudit o knihu zájem, a budu ráda, seznámí-li se s ní naše veřejnost.

Kolektiv autorů: Sbírka názorů na současné inscenování oper. Cesta do pekel. Vydalo nakladatelství Šimona Ryšavého, Brno 2017, 167 stran, ISBN 978-80-7354-176-7

Nahoru | Obsah