Hudební Rozhledy

Christopher Bolduc: Jsem velmi vděčný, že jsem hostem ve vaší krásné zemi…

Jiří Štilec | 06/18 |Rozhovory

Christopher Bolduc

Mladý americký barytonista Christopher Bolduc, který se narodil v New Yorku, přijíždí do Prahy a do České republiky, aby zde zpíval titulní roli Billyho Budda ve stejnojmenné opeře klasika 20. století Benjamina Brittena (1913–1976). Mladý pěvec absolvoval Pěveckou akademii ve Filadelfii, Indiana University Jacobs School of Music a Purchase College Conservatory of Music. Studoval u Billa Schumana. Je laureátem několika národních i mezinárodních soutěží jako Sullivan Foundation Competition, Gerda Lissner Competition, Julian Gayarre Competition, Florida Grand Opera Competition, Licia Albanese-Puccini Foundation, Giulio Gari Foundation, Loren Zachary Society Foundation Competition ad. Dvakrát se dostal do semifinále Metropolitan Opera National Council Auditions a v roce 2011 obdržel stipendium nadace Leonore Annenberg Fellowship. Operu Benjamina Brittena Billy Budd, jejíž premiéru dirigoval sám skladatel v londýnské Covent Garden 1. 12. 1951, uvede Národní divadlo v české premiéře, a to v původní čtyřaktové verzi se sborem a orchestrem Státní opery
18. ledna 2018. V dalších rolích se mimo jiné představí Štefan Margita, Gidon Saks, Jiří Brückler, Adrian Clarke a další. Ještě před příjezdem talentovaného barytonisty, který v roce 2013 debutoval v Metropolitní opeře a má za sebou řadu zajímavých rolí na amerických i evropských scénách, jsme tohoto umělce požádali o odpověď na několik otázek.


  • Byl jste ještě někdy před svým vystoupením v Národním divadle v České republice?
    V České republice jsem byl před svým účinkováním v opeře Benjamina Brittena Billy Budd jen jednou. A shodou okolností to bylo krátkých dvanáct hodin, kdy jsem přijel na audici právě kvůli této opeře. Moc se tedy těším a doufám, že budu mít i více času poznat toto velmi působivé město, kterým Praha určitě je, trochu detailněji.
  • Jaký máte vztah k české hudbě, dostal jste se do kontaktu s českou tvorbou a českými tvůrci?
    Znám několik českých skladatelů a jejich tvorbu, zejména operní díla Janáčka, Smetany a Dvořáka (i když jsem jejich opery zatím nikdy nezpíval). Bohuslava Martinů neznám tak dobře, i když jsem slyšel nahrávky některých jeho oper.
  • Kdo je nejznámějším českým hudebním skladatelem v USA, je to Antonín Dvořák a jeho Novosvětská?
    Ano, skutečně je to tak, nejznámějším a asi nejpopulárnějším českým tvůrcem v USA je Antonín Dvořák a samozřejmě na prvním místě jeho Symfonie č. 9 „Z Nového světa“. Ale stejně oblíbené a určitě i známé jsou jeho Slovanské tance, Stabat Mater a pochopitelně i opera Rusalka.
  • Co očekáváte od spolupráce s Národním divadlem v Praze?
    Jsem nadšený z toho, že budu zpívat v tomto nádherném pražském divadle. Vím, že zde máte skvělou tradici vynikajících umělců, kteří dokážou při představeních dosáhnout vysoké umělecké kvality. Samozřejmě že mám i jistou obavu a cítím pokoru, když si uvědomuji, v jak významném operním domě a s jak talentovanými umělci budu na provedení opery Benjamina Brittena pracovat. A tak už nyní vím, že se opravdu budu snažit dokonale se soustředit na přípravu tohoto díla. Aby vše vyznělo tak, jak si libretista a zejména skladatel přál, a se svými kolegy se budu snažit co nejpřesvědčivěji přinést poselství této nádherné opery českým posluchačům.
  • Jaká je podle vás budoucnost opery a vůbec klasické hudby?
    Obecně jsem velice optimistický a nemám pochyby o budoucnosti klasické hudby a opery. Ti největší autoři naprosto jednoznačně odolávají a odolají té nejtěžší zkoušce, totiž zkoušce času. Myslím si, že podstata této trvalosti je v tom, že tato hudba na nás působí svou hlubokou emocionální rovinou. Zejména když ji posloucháme live, bez amplifikace nebo z nahrávky.
  • Snažíte se jako umělec z klasické oblasti zaujmout i mladé posluchače?
    Řekl bych, že snaha zaujmout mladé posluchače a diváky je zároveň ušlechtilá, ale i nutná (vlastně tím zajišťujeme budoucí finanční příjem hudebních institucí). Nejlepší způsob je podle mého názoru „vystavit“ děti klasické hudbě již ve velmi raném věku. Já to vlastně dělám stejně i ve svém rodinném okruhu (pro své sourozence, neteř nebo sestřenici), ale ne z nějaké povinnosti. Myslím si totiž, že klasická hudba je neuvěřitelně silná, a nechápu, když někdo jiný mé přesvědčení nesdílí. Podle mne její poslech je něco podobného, jako je sledování nového TV seriálu, o němž si pak povídáme s přáteli, s nimiž ho komentujeme a hodnotíme. Tak to dělám často, a nejen pro mladé posluchače, hudba mne dovede opravdu nadchnout.
  • Kdy jste se rozhodl stát se pěvcem, respektive operním pěvcem?
    Jako malý kluk jsem nejprve začal hrát na klavír a flétnu, ale rád jsem si zpíval, spíše pro zábavu a potěšení. A když jsem si uvědomil, že klasická hudba zahrnuje samozřejmě i zpěv, jako by se přede mnou otevřel celý svět. Chodil jsem skoro do každého sboru, kam to bylo možné, ve škole, v kostele. Většina sbormistrů a mých učitelů hudby mi dodávala odvahu, chtěli, abych se věnoval hudbě, ačkoliv tehdy jsem ještě neměl ani ponětí, zda bych chtěl být zpěvákem, klavíristou, skladatelem nebo učitelem hudby. Moje rodina si mohla dovolit podporovat mne jen na státní škole, tak jsem začal navštěvovat tu nejlepší z hlediska hudební přípravy – Purchase College Conservatory of Music. Po několika měsících, když jsem vlastně objevil hlas, který jsem měl (to byl ten přechod od sborového pěvce k sólovému zpívání), jsem najednou věděl, že chci být operním pěvcem. Bylo mi osmnáct let.
  • Jaký máte vztah k populární hudbě a jazzu?
    Neposlouchám jen klasickou hudbu, ale rád si poslechnu všechny její druhy a žánry. K mým oblíbencům patří například Mitchell, John Mayer nebo Paramore. Ačkoliv, když jsem zaujatý nějakou prací na opeře, jako například nyní, tak obvykle rádio neposlouchám.
  • Jakého operního skladatele máte nejraději?
    Je pro mě nesmírně obtížné vybrat si jen jednoho „nejoblíbenějšího“ operního skladatele. Jsem fascinován řadou věcí u mnoha skladatelů a jejich oper. Například jsem asi nejčastěji zatím zpíval Mozartovy opery, rozhodně více než ostatní tvůrce. Mozartova operní tvorba je pro mne něco jako základ všeho. Vokální projev, zpěv se solidní a zdravou technikou. Rozsah, dlouhé vokální fráze a dokonalá orchestrace, která nekryje hlas, dělá z Mozarta jakousi nezbytnost pro pěvce, kteří chtějí něco dokázat. V operní tvorbě Pucciniho a Čajkovského miluji jejich silný citový náboj v dlouhých expresivních frázích. Mám rád i hudbu Strausse a Wagnera. Zatím jsem neměl možnost zpívat Verdiho, ale obdivuji, s jakou dramatičností a napětím vytváří melodické linie a party orchestru. U Brittena se mi moc líbí, jak kombinuje schopnost psát vokální hudbu s barevně bohatým orchestrem a invenčním harmonickým jazykem.
  • Jaké role byste rád zpíval v dalších sezonách?
    Už od počátku své dráhy operního pěvce sním o dvou rolích. Billy Budd je ta první (a tento sen se mi splnil) a Debussyho Pelléas je ta druhá. Ačkoliv je každá tato role jiná, existuje přece jen něco, v čem jsou mi obě dost blízké.
  • Všiml jsem si, že se pohybujete na sociálních sítích, pomáhá vám to ve vaší kariéře a v kontaktu s posluchači?
    Všechny ty sociální sítě jako je Facebook, Twitter atd. považuji za nutné zlo, díky kterému mohu dát najevo, že má kariéra pokračuje a že se mi vcelku dobře daří. Mám účet na Facebooku, Twitteru a Instagramu, kde oznamuji všechna nadcházející představení, informuji o kritikách a o všech dalších skutečnostech spojených s mou operní kariérou. Přiznám se, že nejsem typ, který na sítě dává video klipy ze své šatny nebo co jsem měl k snídani. V osobním životě mám rád soukromí a jistou nezávislost. I když někteří operní pěvci takové věci dělají, aby zvýšili svoji popularitu a počet fanoušků, já se raději věnuji tomu, co přímo souvisí s mojí profesí.
  • Jaký je váš vztah k hudbě Benjamina Brittena?
    Už velmi dlouho jsem velkým příznivcem hudby Benjamina Brittena. Absolvoval jsem na Indiana University delší kurz o Brittenových operách, vokální i orchestrální hudbě. Zpíval jsem Demetria ve Snu noci svatojánské, studoval roli Sida v opeře Albert Herring a zpíval mnoho Brittenových úprav lidových písní a jeho „Songs and Proverbs of William Blake“ (mimochodem, velmi obtížné dílo!).
  • Jak se díváte na hudbu soudobou?
    Vůči soudobé klasické hudbě mám velký respekt. Jako svůj operní debut v Metropolitní opeře jsem v roce 2013 zpíval v díle Nika Muhlyho Two Boys (Dva chlapci) a o rok později v opeře Heinze Holligera Schneewittchen (Sněhurka) v operním domě v Basileji. Ale zpíval jsem stejně daleko více standardního repertoáru, doufám tedy, že v budoucích letech budu mít možnost to dohnat.
  • Máte nějaké životní motto?
    Nemám žádné životní motto či zásadu, kterou bych si neustále opakoval. Ale vím, že je mnoho věcí, které ve svém životě mohu ovlivnit a kontrolovat, a mnoho takových, které nemohu ovlivnit. Takže se snažím vždy soustředit na to, co ovlivnit lze: být vždy dokonale připraven a udržovat svůj hlas a tělo v pořádku. Pokud to vše udělám, tak se nemusím příliš zneklidňovat tím, že třeba nedostanu nějakou roli nebo že vyjde negativní kritika na můj výkon v tisku.
  • Jaké máte koníčky?
    Rád pro své přátelé a kolegy opékám maso na grilu, také sleduji politiku u nás v USA a vždy rád vyluštím křížovku v New York Times. Kromě toho většinu svého volného času, pokud ho mám, trávím povídáním nebo návštěvami přátel.
  • Jak trávíte svůj volný čas, když nezpíváte nebo se nepřipravujete na další roli?
    Pokud nemám zkoušky, představení nebo příliš hudby, kterou se musím učit, spěchám domů do USA a snažím se být se svou rodinou. Kromě mých rodičů mám ještě tři bratry, sestru, neteř a synovce. Celá velká rodina žije poměrně v blízké vzdálenosti, a tak je snadné všechny je vidět. Bohužel tu šanci dostat se domů mívám tak jednou za rok.
  • Co byste ještě na závěr chtěl vyřídit čtenářům našeho časopisu a českému publiku?
    Rád bych vám všem vzkázal, že jsem velmi vděčný, že jsem hostem ve vaší krásné zemi a že mohu pracovat s tak výjimečnými kolegy v Národním divadle v Praze. Moc jsem se na účinkování v opeře Billy Budd těšil, stejně jako na publikum, zejména proto, že tato opera bude uváděna v Praze poprvé!

    Nahoru | Obsah