Hudební Rozhledy

Z historie muzikálu VI

I. Muzikál oslavil devadesáté narozeniny

Michael Prostějovský | 01/18 |Studie, komentáře

Harold Prince při rozhovoru v rámci muzikálového kongresu v Berlíně v roce 2003, který se týkal jeho osoby a tvorby.

Hudební rozhledy se již šestým rokem na těchto místech zabývají muzikálovou tematikou. V roce letošním budou přinášet informace o klíčových událostech na muzikálové scéně domácí i zahraniční. A protože je přelom roku dobou bilanční, přicházíme tentokrát s přehledem nejdůležitějších událostí roku 2017. Vždyť právě v době mezi vánočními svátky a Silvestrem MUZIKÁL oslavil svoje 90. narozeniny.

ZROZENÍ MUZIKÁLU

Viděno dnešní optikou pozorování minulosti, 27. prosince 1927 se zrodil muzikál. V ten den totiž legendární broadwayský producent Florenz Ziegfeld na scéně divadla nesoucího jeho jméno uvedl nový hudebně divadelní útvar skladatele Jeroma Kerna a libretisty, textaře a režiséra Oscara Hammersteina II. Show Boat, jehož název se u nás tradičně a výstižně překládá jako Loď komediantů. Představení v sobě poprvé v historii amerického hudebního divadla soustřeďovalo pevný děj a dramatický konflikt, hudbu, zpěv a tanec. Započala tak nová epocha amerického hudebního divadla. Došlo vlastně k dovršení toho, oč se před tím pokoušely v různých ohledech opereta, revue a varietní show. Hudební čísla ztratila samoúčelnost a stala se integrovanou součástí příběhu. Ještě celých třicet let však muzikálu trvala cesta k dosažení ideálu formální dokonalosti, tedy k okamžiku, kdy i veškerý pohyb na jevišti přestal být samoúčelným pozlátkem a okrasou, případně samostatným vsazeným tanečním číslem, a stal se z něho jednoznačně dějotvorný výrazový prostředek.
Loď komediantů vznikla velice volně podle stejnojmenné románové novinky spisovatelky Edny Ferberové a zavádí diváky na jih Spojených států roku 1887. Po Mississippi pluje od přístavu k přístavu loď Cotton Blossom (Květ bavlny), která je vlastně pojízdným divadlem. Na její palubě soubor pod vedením kapitána a režiséra v jedné osobě, Andyho Hawkse, nabízí publiku za několik desítek centů zábavu na celý večer a možnost úniku od každodenních problémů. Bílí, ale především černí tleskají vystoupením, jejichž hlavními hvězdami jsou šaramantní a půvabná černovláska Julia a její muž Steve. Na jedné ze štací však dochází k nepředvídaným problémům: na udání lodního mechanika, který se marně snažil o přízeň krásné hvězdy, šerif oba hlavní představitele zatýká pro porušení zákona. Julia je údajně mulatka a Steve běloch. Jejich sňatek je tak podle zákonů amerického jihu trestným činem porušení rasové čistoty.
Loď komediantů byla mimo jiné vyvrcholením snah amerických autorů a divadelníků oprostit se od evropských tradic především importované a dále rozvíjené operety. Překonala revui, která byla nejen dalším stupínkem zábavného divadla na cestě od varieté a tingl-tanglů, ale i odezvou na častou obsahovou bezduchost operetních příběhů. Ta ve své době vyřešila situaci po svém: melodramatický příběh prakticky úplně vypustila a v inscenaci ponechala jen hudbu, tanec, zpěv, výpravnou dekoraci, bohaté kostýmy a především interpretační hvězdy, které byly hlavní ozdobou každého večera. Autoři Lodě komediantů však příběh opět na jeviště vracejí. A to příběh nanejvýš složitý, plný zvratů a nových skutečností. Jerome Kern přitom divákům nabízí přirozenou cestou bohatý hudební rejstřík od ragtimu po gospelsongy, což mu přirozenou cestou umožňuje nejen prostředí, v němž se příběh muzikálu odehrává, ale především situace, v nichž se hlavní postavy příběhu ocitají.
Loď komediantů prakticky nikdy nezmizela z repertoáru světových scén. Na Broadwayi byla uvedena celkem pětkrát, naposledy na podzim roku 1994. Inscenaci režíroval v tradici věrném, přesto moderním duchu Harold Prince. A tento bard Broadwaye je jen o pouhý měsíc mladší než MUZIKÁL sám. Tedy původní nastudování Lodě Komediantů. Na Broadwayi pak začínal na počátku 50. let a pro zajímavost, jeho poslední režie tam se konala loni v létě.

PRINC BROADWAYE

Z nejzajímavějších muzikálových projektů právě uplynulého roku se zastavíme nejprve u projektu s názvem Prince of Broadway, tedy Princ Broadwaye. Šlo o mimořádnou revui, která mapovala šedesátiletou kariéru výše zmíněného Harolda Prince. Byl kupříkladu v roce 1957 jedním z producentů slavné West Side Story. V dalších dekádách působil na Broadwayi i jako režisér. Na jeho kontě jako režiséra, či producenta nebo v obou rolích, najdeme takové tituly jako například: Kabaret, Polibek pavoučí ženy, Fantom opery, Šumař na střeše, Sweeney Todd a desítky dalších. Harold Prince velice pomohl v broadwayské kariéře dnes tak slavným a úspěšným autorům, jakými byli Stephen Sondheim, Jahn Kander a Fred Ebb nebo Andrew Lloyd Webber. Ostatně jeho Evitu a Fantoma opery režíroval i v Evropě.
Poslední velkou broadwayskou režijní prací „Hala Prince“, jak jej jeho přátelé a spolupracovníci oslovují, byl právě revival Lodě komediantů v roce 1994. Avšak v případě této revue, která mapovala nejslavnější skladby a nejdůležitější scény z uvedených muzikálů, usedl za režijní stolek opět on sám. Vzhledem k tomu, že se narodil 30. ledna 1928, jde o úctyhodný počin. Revue Princ Broadwaye se dočkala celé stovky repríz a uváděna byla od počátku srpna do konce října.

VÝROČÍ NA VÝROČÍ

Rok 2017 byl mimořádně bohatý na různá výročí ve světě muzikálu. V úvodu jsme zmínili muzikál jako takový a Loď komediantů. Od narození jejího producenta Florence Ziegfelda pak uplynulo celých 150 let. Skladatele Kabaretu, Chicaga, Řeka Zorby či Polibku pavoučí ženy Johna Kandera jsme si připomenuli při příležitosti nedožitých 90 let. Z žijících umělců pak zmiňme prvního Kabaretiéra z muzikálu Kabaret Joela Graye, který oslavil 85. narozeniny. Prvnímu Fantomovi opery londýnské světové i broadwayské premiéry Michaelovi Crawfordovi pak bylo 75 let. A stejně starý je i významný evropský producent ve výslužbě Joop van den Ende, zakladatel produkčního gigantu Stage Entertainment. Filmová a divadelní hvězda Glenn Close oslavila sedmdesátiny. A to na jaře a koncertně divadelním uvedením muzikálu Sunset Boulevard, kde ztvárnila hlavní roli stárnoucí hollywoodské hvězdy éry němých filmů, která se po dvaceti letech marně snaží o návrat na stříbrné plátno. V této verzi se s velkým úspěchem představila už rok před tím v Londýně. Byla samozřejmě i první americkou Normou Desmond v plně divadelním nastudování v 90. letech.
Zatímco velké hvězdy zvolna stárnou, slavné muzikály s dalšími a dalšími desítkami let spíše vyzrávají. O tak zvaně zlomových titulech v historii Broadwaye jsme my pamětníci kdysi hovořili jako o novinkách. Dnes slavíme jejich významná výročí. West Side Story se na repertoáru divadel na celém světě drží celých 60 let. Hippie-muzikál Vlasy oslavil v loňském roce padesátku. Tedy jeho první off-broadwayské nastudování v East Willage v produkci legendárního Josepha Pappa. Svoje broadwayské padesáté výročí Vlasy pak oslaví letos. V tomto kontextu si připomeňme jeho tehdejší motto: „Nevěř nikomu, komu je přes třicet.“
Loni slavil i evropský muzikál. Od vídeňské premiéry Elisabeth Michaela Kunzeho a Sylvestara Lewaye uplynulo 30 let. Ples upírů stejného libretisty a skladatele Jima Steinmana doputoval do Prahy přesně v roce 20. výročí svého vzniku. Prvním muzikálem superlativů v Česku byl v roce 1992 muzikál Bídníci. Tedy před celým čtvrt stoletím. Zatímco pro nás pamětníky šlo o nezapomenutelný okamžik, pro novou generaci muzikálových profesionálů a příznivců je tato premiéra událostí dávné historie.

QUO VADIS, MUZIKÁLE?

Výše zmiňované tituly druhé poloviny 20. století jsou jasnou syntézou silných příběhů a hudby své doby, plnohodnotným divadlem a diváky stále oslovují napříč generacemi. Jak ale hodnotit tvorbu současnou? Marně bychom dnes mohli jmenovat soudobého skladatele, který hudebně-zábavnímu divadlu udává trend. Zkrátka Andrew Lloyd Webber (Jesus Christ Superstar, Evita, Fantom opery, Sunset Boulevard) a Claude-Michael Schönberg (Bídníci, Miss Saigon) následovníky nemají. A lepší to není ani se scenáristy původních příběhů. Výsledek: Na scéně se objevuje řada jukebox-muzikálů tu lepší, tu horší kvality (Mamma Mia!, We Wil Rock You, Motown, The Rat Pac) s již osvědčenými písněmi. Zatímco v době zlaté éry muzikálu se dočkávaly ty nejlepší tituly záhy i filmové podoby, v novém miléniu naopak úspěšné filmy získávají podobu muzikálovou (Čarodějky z Eastwicku, Sestra v akci, Osobní strážce). A to nehovořím o divadelní sekci Studia Walta Disneyho, která si na převodu animovaných filmů postavila svoji slávu a byznys.
Jako blesk z jasného nebe v tomto kontextu zapůsobil v roce 2015 broadwayský muzikál Hamilton, který se právě v prosinci 2017 dočkal i londýnské premiéry. Jde o moderní muzikál plný rytmů a hip-hopu z pera Lina-Manuela Mirandy a zobrazuje významnou část americké historie. Alexandr Hamilton byl prvním americkým ministrem financí, který na přelomu 18. a 19. století navrhl systém řízení státní ekonomiky tak, jak to dělá většina moderních států v současnosti. Tento osobní přítel George Washingtona však měl také vlivné nepřátele. A právě to jej nakonec zavedlo do osobního sporu s viceprezidentem Aaronem Burrem. Dnes by asi málokoho napadlo, že výraz „politická přestřelka“ může být doslovný. V případě souboje Hamilton–Burr však tomu skutečně tak bylo. Aaron Burr Alexandra Hamiltona 11. července 1804 zastřelil v souboji. Jak je tedy patrné, muzikál Hamilton má příběh plný dramatického napětí – a to i bez toho, aby si libretista musel cokoli domýšlet. V roce 2016 byl Hamilton mimo jiné oceněn prestižní literární Pulitzerovou cenou. Pulitzerovy ceny se sice udělují už od roku 1917, avšak muzikál byl odměněn po dobu celé historie teprve po šesté.
Londýnská premiéra Hamiltona se konala před uzávěrkou tohoto čísla. Podrobnou informaci o ní tedy přineseme v některém z příštích čísel.

„Vychází ve spolupráci s agenturou „musical-media“.

Nahoru | Obsah