Hudební Rozhledy

Novinky ze zahraniční muzikologické literatury I

Oldřich Kašpar | 01/18 |Knihy a notoviny

První „novinky“ letošního roku zahajujeme jako obvykle slovníkovými a obecnějšími přehlednými pracemi z dějin hudby, stejně jako publikacemi vyznačujícími se snahou o hlubší porozumění tomuto druhu umění a jeho zařazení do širšího kulturního kontextu.
Stephen Davies ve své knize Cómo entender la música y otros ensayos de filosofía de música – Jak porozumět hudbě a další eseje z filozofie hudby (Madrid, Ed. Cátedra, 2017, 344 s., ISBN 988-84-376-33-18-1) nabízí neotřelý pohled na to, jak je možno toto umění vnímat, a to ve velmi širokých – a to nejen uměnovědních – souvislostech.

Na Daviese svým způsobem navazuje Tomás Marco úvahou Escuchar la música clásica de los siglos XX. a XXI. – Poslouchat hudbu XX. a XXI. století (Madrid, Fundación BBVA, 2017, 221 s., ISBN 978-84-9237-71-4), zatímco Matthew Rye a Luis Suñén předkladají komentovaný soupis 1001 hudebních nosičů, které je podle nich třeba vyslechnout během života. Je to pochopitelně subjektivní, nicméně inspirující návod s názvem 1001 discos de música clásica que hay que escuchar antes de morir – 1001 desek klasické hudby, které je třeba vyslechnout do smrti (México–Barcelona, Grijalba Mondadori Editorial, 2008, 960 s., ISBN 978-84-253-4146-5). Geffrotin Thiery se snaží o stručné, nicméně výstižné shrnutí dějin klasické hudby v dílku La música clásica en 100 palabras – Klasická hudba ve 100 slovech (Barcelona, Editorial Paidós Ibérica, 2013, 192 s., ISBN 978-84-493-2832-9).

Odpověď na základní otázku existence hudby hledá ve svém díle s názvem Pourqoui La musique? – Proč hudba? Francis Wolf (Paris, Fayard, 2015, 464 s., ISBN 221-368-58-00).

Marie Noël Vidal se pozastavuje nad překvapující mocí hudby v útlém svazku L´ettonant pouvoir de la musique – Udivující moc hudby (Paris, Ed. Du Palio, 2017, 192 s., ISBN 25-34-490-59-3).

Dodnes diskutovaným vztahem hudby a přírody se zabývá Emmanuel Riebel v knize se stručným názvem Nature et musique – Příroda a hudba (Paris, Fayard, 2016, 192 s., ISBN 978-221-1370-24-7). Poněkud troufale, po mém soudu, se zachoval David Litle v brožuře Cómo componer canciones – Jak psát písně (México, Robinbook Ediciones, 2017, 190 s., ISBN 978-84-946961-9-0). Trochu mi to připomíná dnes tak módní „kurzy tvůrčího psaní“. Domnívám se totiž, že stejně jako není možné nikoho naučit psát literaturu, nemůže také nikdo nikoho naučit komponovat hudbu. Každý druh umění by měl z člověka samovolně „vyvěrat“ a on sám se pak může dál vyvíjet a zdokonalovat. Pokud v sobě dotyčný opravdu „nic“ nemá, při vší snaze a úsilí dosáhne možná „jen“ více či méně úspěšného řemesla, které je ale od skutečného uměnína hony vzdáleno.

Pokud postoupíme o krok dále a sáhneme po slovníkových a encyklopedických pracích, pak kolektiv francouzských autorů vedený Alanem Parisem vydal přede dvěma roky nesmírně užitečnou encyklopedii (Le Nouveau dictionaire des interpretes – Nový slovník interpretů (Paris, Robert Lafonte, 2015, 1376 s., ISBN 978-2-221-17576-0). Rovněž ve Francii se zrodila publikace zabývající se komorní hudbou 20. století ve Francii a ve Španělsku (Henri Gonard – Christiane Heine: La musique de chambre au milieu du 20è siècle: France – Espagne – Komorní hudba v polovině 20. století: Francie – Španělsko (Tours, Presses universitaries François Rabelais, 2017, 232 s., ISBN 978-2-86906-489-8).

Stručným, nicméně výstižným, názvem je uvedena kniha Claire Paolacciové (Dance et musique – Tanec a hudba) vydaná rovněž v Paříži (Paris, Fayard, 2017, 240 s., ISBN 978-221-370-2322), která, jak již sám název napovídá, se zabývá všemi složitými „zákrutami“ vztahů těchto původně rituálních, později uměleckých projevů. Jen na okraj: tanec je většinou antropologů považován právě vzhledem k uvedeným okolnostem za nejstarší druh umění.
Pro speciální šestnácté číslo významného francouzského muzikologického časopisu Revue française d´organologie et d´iconographie musical připravil kolektiv autorů užitečného Knižního průvodce všemi – mnohdy poměrně komplikovanými – jevy hudby romantismu Itinerances musicales romantiques „musique, image, instruments“ – Hudební průvodce romantismem „hudba, obraz, nástroje“(Paris CNRS Éditions, 2016, 232 s., ISBN 978-2271-09194-9).

Neopomenutelné dílo sestavil kolektiv autorů pro nakladatelství Millenium House v Denveru. Tento vskutku impozantní počin nese název Musica: 1000 Years of Classical Music: The Complete Illustrated Guide – Hudba: 1000 let klasické hudby: Kompletní ilustrovaný průvodce (Denver, Millenium House, 2010, 448 s., ISBN 10-192-1209-763). I když se název jeví jako poněkud nadnesený, lze vcelku oprávněně tvrdit, že se zrodilo vskutku nevšední dílo.

Neotřelý pohled na operu a její vývoj poskytují David Puertas a Jaume Rudigales ve své publikaci 100 cosas que tiene que saber de la ópera. Mitos y leyendas de espestáculos más grandes de todos tiempos – 100 věcí, které je třeba vědět o opeře. Mýty a legendy o největších představeních všech dob (México, Lectio, 2016, 228 s., ISBN 978-84-16012-63-6). Konkrétní opeře ve vymezené oblasti se věnuje André Lischke v knížce Guide de l´Ópera russe – Průvodce ruskou operou (Paris, Fayard, 2017, 778 s., ISBN 978-221-370-66-27).

Z hlediska teorie hudby lze považovat za zásadní knihu Julie Wintersonové Music Theory: The Essential Guide – Hudební teorie: základní průvodce (London, Faber, 2014, 128 s., ISBN 10-0571-363-28). Dílo je to zajímavé i tím, že nejen nabízí informace, ale klade čtenáři i poměrně provokativní otázky, které jej nutí k hlubšímu zamyšlení.

K renesančnímu období v dějinách španělské hudby směřuje svoji pozornost Santiago Galán Gómez zajímavým příspěvkem k teorii varhanní hry a kontrapunktu La teoría del canto de órgano y de contrapunto en el Renacimiento español – Teorie varhanního zpěvu a kontrapunktu ve španělské renesanci (Madrid, Alpuerto SA, 2016, 340 s., ISBN 978-84-38104-96-5). Stejné nakladatelství vydalo konkrétnější dílo zabývající se rovněž hudbou stejného období. Tentokrát se jedná o renesanční hudbu v katedrále v Cuence, kterou se zabývá José Luís de la Charfolé – Música renascentista de la catedral de Cuenca – Renesanční hudba v katedrále Cuence (Madrid, Alpuerto SA, 2017, 332 s., ISBN 978-84-381-0562-3).

Opět obecnějším charakterem se vyznačuje publikace El patrimonio musical de la Castilla – La Mancha – Hudební dědictví Kastílie – La Manchy (Madrid, Alpuerto SA, 2016, 377 s., ISBN 978-84-381-0492-7).

K vývoji barokní hudby v západní Evropě nesporně přispívá Monografie Johna Waltera Hilla La música barroca. Música de Europa occidental, 1580–1750 – Barokní hudba. Hudba západní Evropy, 1580–1750 (Madrid, Akal, 2008, 544 s., ISBN 978-84-460-2515-3, překlad z angličtiny Andrea Giráldez Hayes).

Barokní hudbou se zabývá i Wendy Hellerová – La música en el barroco – Hudba v baroku (Madrid, Akal, 2017, 335 s., ISBN 978-84-460-4467–3).

Konkrétnější podobu pak mají dvě následující studie, a sice Luky M. Rosy o vztahu hudby a městské kultury v italské Catanii v 18. století – Musica e cultura urbana nel Settecento – Hudba a městská kultura 18. století v Catanii (Firenze, Olschki, 2012, XVI+192 s., ISBN 10-8822-619-33) a Ricarda Aleixa – La guitarra en Madrid (1750–1808). Con un catálogo da le música de ese periodo conservadas en las Bibliotecas madrileñas – Kytara v Madridu (1750–1808). S katalogem hudebních děl tohoto období uchovaných v madridských knihovnách (Madrid, Sociedad Española de Musicología, 2016, 440 s., ISBN 978-84-86878-39-9). A právě zmíněný katalog je významnou „přidanou hodnotou“ této skutečně precizně připravené publikace.

Jaký prostor poskytoval ruské hudbě jeden z prestižních francouzských hudebních časopisů devatenáctého století, nám ukazuje Cesar Cui ve své práci La musica in Russia dalla „Revue et Gazette musicale de Paris“ 1878–1880 – Hudba v Rusku podle „Revue a pařížských hudebních novin“ 1878–1880 (Roma, Casa Musicale Eco, a cura di A. Ferraris, 2017, 164 s., ISBN 886-0535-55-7).

Podíváme-li se mimo Evropu, pak nepochybně zaujme starší dílo Dana Malmströma Introducción a la música mexicana del siglo XX – Úvod do mexické hudby XX. století (México, Fondo de la Cultura Económica de Mexico, 2004, 252 s., ISBN 978-968-14-4061-3). V této souvislosti se nabízí ještě zajímavější informace – a sice to, že jedné z nejvýraznějších postav mexické hudby Silvestre Revueltasovi věnoval svoji diplomovou práci Silvestre Revueltas (1899–1940), obhájenou na vídeňské univerzitě v roce 2000, jistý Antonin Vondrak.

Małgorzata Grajter uspořádala publikaci The Orient in Music – Music of the Orient – Orient v hudbě – Hudba v Orientu (Cambridge, Cambridge Scholars Publishing, 2017, 239 s., ISBN 10-15275029-53).

Vydáme-li se opět na cestu od obecnějšího ke zcela konkrétnímu (to znamená k dílům jednotlivých autorů, jejich korespondenci a vůbec životním osudům), pak nesporně zaujme edice motet Henriho du Monta (1610–1684) pořízená Nathalií Berton Blivetovou Henri du Mont, Motets a deux voix – Henri du Mont. Moteta pro dva hlasy (Versailles, Editions du Centre de Musique baroque de Versailles, 2016, 160 s., ISBN 979-0-707034-71-2).

Motetům a symfoniím, tentokráte Louise Grénona (1734–1769), je věnována edice, kterou pořídili Jean Duron, Thomas Leconte a Georges Escofiers (Louis Grénon: Motets et Symphonies, Versailles, Editions du centre de musique baroque de Versailles, 2016, 164 s., ISBN 970-0-707034-5).

Ramón Andrés zaměřil svoji pozornost na jedno z konkrétních děl Claudia Monteverdiho (1567–1643) Lamento di Ninfa – Nářek nymfy (Barcelona, Ed. Acantilado, 2017 s., ISBN 978-84-16048-43-3).

Uměním fugy se zabývala celá řada skladatelů již od samého počátku tohoto hudebního žánru (Bach), později je vystřídali badatelé v oblasti muzikologie, v poslední době např. Martha Cooková – L´art de la fugue: un meditation en musique – Umění fugy: meditace v hudbě (Paris, Fayard, 2015, 272 s., ISBN 978-2-213-68181-8). Jak sám název napovídá, autorka se zaměřuje na duchovní stránku tohoto hudebního žánru. A to nejen z hlediska uměleckého a religiózního, ale také sociálního a filozofického.

Ester Meynellová přispívá k „bachovské“ problematice svojí Malou kronikou operní pěvkyně a později druhé ženy Johanna Sebastiana Bacha Anny Magdaleny Bachové – La pequeña crónica de Ana Magdalena Bach (Madrid, Juventud, 2017, 192 s., ISBN 9788-426-12797-6). V této souvislosti stojí za připomenutí, že již v roce 2001 vyšla poměrně obsáhlá monografie Christopha Wolfa Johann Sebastian Bach. The Learned musicien – Johann Sebastian Bach. Vzdělaný hudebník (New York, W. W. Northon Company, 2001, 599 s., ISBN 10-9780-3933-225-69). Úplný přehled Bachovy vokální hudby poskytuje vskutku monumentální opus Daniela S. Vega Cernudy Bach. Repertorio completo de la musica vocal – Bach. Kompletní repertoár vokální hudby (Madrid, Ed. Cátedra, 2012, 1008 s., ISBN 978-8437-6301-17-5).

Na hudbu na dvoře „krále Slunce“ Ludvíka XIV. (1638–1715), a to zejména orchestrální a houslovou, se zaměřuje opět nedávno vydaná francouzská publikace Jeana Durona – Florence Gétreauové L´orchestre à corde sous Louis XIV.: Instruments, repertoires – Smyčcový orchestr za (vlády, O.K.) Ludvíka XIV. Nástroje, repertoáry (Paris, VRIN, 2016, 472 s., ISBN 978-2-7116-26-19-9.)

Publikaci, vybízející k hlubšímu zamyšlení nad vývojem hudby 19. století, představuje kniha Alessandra Timpanara Le aventure social di Verdi a Wagner – Sociální dobrodružství od Verdiho po Wagnera (Independently published, 2017, 213 s., ISBN 10-152-037-84-8).

V titulech posledních publikací věnovaných věhlasným osobnostem následují známá i méně známá jména: opět se objevuje Giuseppe Verdi, jehož životopis vydal v Madridu Julian Budden – Vida y arte de Verdi – Život a dílo Verdiho (Madrid, Turner Publicaciones, 2017, 576 s., ISBN 978-84-16354-16-0). Stranou nezůstává ani Beethoven, tentokráte je mu věnována poměrně obsáhlá publikace bibliografická. Prameny tohoto typu jsou neocenitelnou pomůckou pro každého badatele, takže následující opus jistě vzbudí zaslouženou pozornost – Kurt Dorfmüller, Norbert Gertsch, Julia Ronge (eds.): Ludwig van Beethoven. Thematisch-bibliographisches Werkverzeichnis. Revidierte und wesentlich erweiterteNeuausgabe des Werkverzeichnisses von Georg Kinsky und Hans Halm. 2 Bände –Tematicko-bibliografický soupis díla. Revidovaný a podstatně rozšířený v novém vydání o nová díla Georgem Kinským a Hansem Halmem.
2 díly (München, Henle, 2014, 230 s., ISBN978-3-87328-153-0.)

Životopisný portrét Gioachina Rossiniho se stručným názvem Gioacchino Rossini, una vita – Gioachino Rossini, jeden život vyšel péčí Gaii Savado (Milano, Feltrinelli, 2015, 294 s., ISBN 978-8807-8860-27).

Pod přitažlivým názvem Chopin: Der Poet am Piano – Chopin: básník klavíru se před třemi lety (2014) objevil vskutku „poetický“ pohled na tvorbu jednoho z největších klavíristů všech dob (Wienerwald, b+b Verlag, 2014, 400 s., ISBN 13: 978-3442-480-6).

Zajímavou edici korespondence Artura Toscaniniho pečlivě připravil Hans Sachs – Arturo Toscanini lettere – Arturo Toscanini dopisy (Milano, Il Sagiatore, 2017, 567 s., ISBN 10-884-282-344-5).

Nahoru | Obsah