Hudební Rozhledy

Česká filharmonie na Nový rok s Rafaelem Payarem

Vladimír Říha | 10/18 |Festivaly, koncerty

Z vystoupení Pražského filharmonického sboru Praha

V posledních letech mění Česká filharmonie dlouholetou tradici a místo silvestrovského koncertu volí slavnostní novoroční koncert k zahájení nového roku. Jakýmsi ústupkem je jeho přístupná generální zkouška na Silvestra, takže navyklé publikum nemusí měnit zvyk a plní sál i dopoledne před Novým rokem. Otázkou je, jak si publikum zvykne na dramaturgickou změnu spočívající v ústupu populárních melodií (Kmoch, event. Gershwin apod.), na jaké bylo o Silvestra zvyklé. Letos navíc plný sál Rudolfina na Nový rok večer opět v přímém přenosu České televize symbolizoval i změny, ke kterým v orchestru i v zemi došlo minulý rok po úmrtí šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka a volbách v zemi.

K dirigentskému pultu byl přizván mladý venezuelský dirigent Rafael Payare, který předtím dirigoval orchestr ČF jen jednou. Manžel cellistky Weilersteinové je ze známé líhně projektu El Sistema, jehož úspěchy u nás tak obdivujeme (Orchestr Simona Bolívara). Na programu byla díla vrcholného romantismu, inspirovaná hudbou národních kultur Ruska, Norska a Španělska, vesměs populárního charakteru – snad až na tu ruskou – posluchačsky přístupná a známá. Onou výjimkou byla úvodní předehra Nikolaje Rimského-Korsakova Ruské Velikonoce,
op. 36, jež je vlastně zpracováním bohoslužebných zpěvů spojených s jiným svátkem roku, s Velikonocemi, což bylo určitou nelogičností, ale vůbec to nevadilo. U nás málo uváděná sklad-ba byla svou energií hezkým počátkem programu, který pak pokračoval Klavírním koncertem a moll, op. 16 Edvarda Griega v kouzelném podání našeho Iva Kahánka, jenž v něm osvědčil svou bravuru a zejména ve druhé větě i citovost a kantabilitu se smyslem pro severské inspirace. Po přestávce orchestr doprovodil dalšího sólistu, tentokráte ze svého středu, koncertního mistra houslí Jiřího Vodičku ve dvou skladbách – Introdukci a rondu capriccioso Camilla Saint-Saënse a fantazii Pabla de Sarasateho Carmen. Zejména v ní se známými pěti „hity“ z Bizetovy opery Carmen, které vybral a zpracoval autor, proslulý houslista 19. století de Sarasate, byl Vodička jako doma a dokonale vystihl španělskou melodičnost i složitost úpravy, která patří v houslové literatuře k nejtěžším. Na závěr večera, ke kterému nastoupili filharmonici s bílými květinami v klopách fraků, jak je již tradicí na Nový rok, se dostalo publiku vrcholného provedení skladby z nejznámějších, BoleraMaurice Ravela, ve kterém vyzvedněme především výkon bubeníka Pavla Polívky se známým motivem zaznívajícím po celou skladbu.
Po koncertě bylo na menší slavnosti v kavárně Rudolfina pokřtěno i nové album ČF pro label DECCA, na kterém je nahrána Má vlast Bedřicha Smetany dirigovaná Jiřím Bělohlávkem v roce 2014 na úvod festivalu Pražské jaro.

Nahoru | Obsah