Hudební Rozhledy

Cyklus komorních koncertů MHF Leoše Janáčka

Milan Bátor | 05/18 |Festivaly, koncerty

Anna Veverková (housle), Martin Levický (klavír) a Štěpán Filípek (violoncello)

ÚVODEM. Cyklus komorních koncertů pořádaný Mezinárodním hudebním festivalem Leoše Janáčka (vznikl sloučením Janáčkova máje a Janáčkových Hukvald) zacílil na hudbu skladatelů spojených s Ostravou. Na Vítkovickém zámku v Ostravě zazněla na třech koncertech hudba Rudolfa Kubína, Zbyňka Přecechtěla, Miroslava Klegy, Milana Báchorka, Eduarda Dřízgy, Edvarda Schiffauera a Ireny Szurmanové.

ZAČALO TO RUDOLFEM KUBÍNEM

První ze dvou koncertů, o kterých píši, proběhl 25. 10. a nesl název Začalo to Rudolfem Kubínem. Moderní dějiny ostravské hudební kultury jsou neodmyslitelně provázány s osudem tohoto rodáka z dýchavičné ostravské části Přívoz. Kubín nejenže inicioval a zařídil vznik tak důležitých institucí, jako je konzervatoř či filharmonie, ale jako jeden z prvních vytvořil hodnotné, byť místy i kontroverzní kompoziční dílo.
Na Vítkovickém zámku se jako první rozeznělo Kubínovo Concertino pro smyčcové kvarteto. Mladý ostravský Benda Quartet, který se konsolidoval ve složení Jakub Černohorský (1. housle), Petr Grabovský (2. housle), Petr Benda (viola) a Tomáš Svozil (violoncello), přednesl „janáčkovsky“ zhuštěnou, ale melodicky poněkud sentimentální hudbu v konzistentní souhře. Hráči zvolili velmi vkusnou dynamickou výstavbu a soustředěně se přenesli přes rytmicky kontrastní hudební výrazivo.
Kubín proslul také jako autor celé řady písní a šlágrů. Jednou z nejhodnotnějších položek jeho písňové tvorby jsou Zpěvy anglických havířů, které ztvárnil mladičký basbarytonista Lukáš Bařák, který se dosud věnuje studiu zpěvu ve Vídni. Výběr z Kubínova cyklu v Bařákově interpretaci a klavírním doprovodu Michala Bárty byl naprosto strhující. Ač vznikl v padesátých letech, kdy Kubín častokrát musel psát i agitační hudbu, v tomto díle si skladatel „dovolil“ vytvořit jakousi fúzi moderního šansonu, jazzu a lidových inspirací. Bařák svým sytě znělým témbrem zdůraznil dramatické peripetie básnické předlohy především vynikající a srozumitelnou artikulací a přiléhavým výrazem plným dynamických kontrastů. Pokud by někdo hledal vrcholný okamžik celého Cyklu komorních koncertů, bylo by adekvátní spatřit jej právě ve výkonu tohoto mladého basbarytonisty, kterého zjevně čeká velká umělecká budoucnost.
Následující Fantazie pro violoncello a klavír v interpretaci zkušeného matadora ostravského violoncella Jiřího Hanouska a klavíristky Elišky Novotné byla ukázkou rané Kubínovy tvorby: skladba byla plná překotného vzruchu a těkavé melodické invence, která našla ve zkušených interpretech suverénní ztvárnění. Stejně tak potěšující byla hra souboru Benda Quartet s vynikajícím klarinetistou Karlem Dohnalem v posledním díle večera. Humoresky pro komorní soubor pobavily Kubínovým smyslem pro legraci, když v závěrečné notě díla předepsal schválně klarinetu hudební „kiks“.

KUBÍNOVI POKRAČOVATELÉ

Další koncert v rámci Cyklu komorních koncertů se uskutečnil 8. 11. a byl nazván Kubínovi pokračovatelé. Tentokrát dostali prostor skladatelé Zbyněk Přecechtěl, Miroslav Klega, Milan Báchorek a Eduard Dřízga. Rezidenční těleso komorní řady Benda Quartet zahájil večer Lyrickou črtou Zbyňka Přecechtěla, která zněla v tektonické a rytmické oblasti značně „janáčkovsky“, po melodické stránce zase ukázala, že Přecechtěl byl autorem populární hudby a určitý prvek líbivé, romantické melodiky se objevil i v jeho jednověté suitě.
Skladatel a dnes už legendární ředitel Janáčkovy konzervatoře v Ostravě Milan Báchorek byl na koncertě zastoupen skladbou Tři scény pro hoboj a klavír. Interpretace se ujal hobojista Dušan Foltýn za klavírního doprovodu Radany Foltýnové. Výrazově sevřená kompozice zaujala myšlenkovou soustředěností a neobyčejně náročným sólovým partem hoboje, který Foltýn ovšem zahrál znamenitě. Báchorkova skladba byla ilustrací přetavení progresivních hudebních proudů do autorského rukopisu, v němž převládá osobitá melodika a kompaktní tektonická výstavba.
Koncertní kus pro housle a klavír Miroslava Klegy naopak ukázal nestrávenou závislost tohoto tvůrce na vzorech klasiků hudby 20. století, z nichž především Stravinskij byl pro významného ostravského umělce Klegu metou nejvyšší. Interpretace legendy ostravské houslové hry Vítězslava Kuzníka a klavíristy Zdeňka Pěčka byla ukázkou vytříbeného hudebního dialogu a uvážlivé volby výkonných prostředků. Z jejich hry čišela moudrost, vzájemná dynamická ohleduplnost a překvapivý entuziasmus, který by někteří mladí interpreti současnosti pohledali.
Závěrečnou skladbou druhého večera byl Smyčcový kvartet Eduarda Dřízgy. Rodák z nedalekých Bartovic Dřízga skladbu vytvořil v sedmdesátých letech 20. století pod názvem Partita per due violoni, viola e violoncello. V posledních letech svého života se k její partituře vrátil a některá místa přepracoval. Znění „poslední ruky“ mělo tak na Vítkovickém zámku svou premiéru. Dřízgův kvartet je koncipován jako suita (názvy evokují části staré partity) pěti vět různého tempa. Jejich hudební vyznění je však značně originální. Dřízga vládl naprosto jedinečným melodickým fondem, který je příznačný svou polystylovostí: od neobarokních a neoklasicistních inspirací přes „janáčkovskou“ drsnost a „bartókovskou“ modalitu se skladatel nezdráhal využít také rozmanitých instrumentačních efektů běžných v jazzu, populární hudbě a swingu. Přitom docílil velice kompaktního výsledku, který je prostoupen jeho neopakovatelným smyslem pro humor (četné rytmické „parádičky“ v přesunech akcentů, parodické pasáže apod.). V díle Eduarda Dřízgy nalezla ostravská ale i česká hudební kultura druhé poloviny 20. století jeden ze svých vrcholů.
Koncerty měly vysokou interpretační úroveň a pestrou dramaturgii, kterou připravil Jaromír Javůrek. Ten také moderátorsky provedl posluchače dějinami dávné i současnější ostravské hudby s elegancí a odborně fundovanými znalostmi, které dokázal místy okořenit i humornou nadsázkou. Špičkovou interpretační úroveň po celou dobu podával především ostravský Benda Quartet, z něhož během krátkého času existence vyrostlo těleso, které může být srovnáváno s nejlepšími českými kvartetními soubory. Bylo by velice potřebné a osvěžující, kdyby výběr z komorních děl významných ostravských skladatelů nalezl své pokračování i v budoucnu.

Nahoru | Obsah