Hudební Rozhledy

Laco Deczi Celula New York v Písecké bráně

Jakub Horváth | 02/18 |Horizont

Laco Deczi (trubka)

V neděli 3. 12. se konal v Písecké bráně v rámci festivalu Jazz Gate koncert Laca Decziho a jeho kapely Celula New York. Laco Deczi tuto formaci založil již v roce 1967 a za více než padesátiletou dobu její existence se v ní vystřídalo mnoho slavných jazzmanů. Také počet členů byl různě variován, až se nakonec ustálil jako kvarteto. Deczi v tomto obsazení již čtvrtstoletí pořádá dvakrát ročně pravidelné jarní a podzimní tour po České republice a Slovensku. Výjimkou nejsou ani zastávky především v Německu, ale také v Polsku a Rakousku. Během jedné tour kapela odehraje minimálně 60 koncertů ve zcela vyprodaných sálech, ať již se jedná o velké haly nebo komorní klubové prostory.

Stejně tak tomu bylo i v případě večera v Písecké bráně, která byla rovněž do posledního místa zaplněna. Celula New York hrála ve složení: Laco Deczi – trubka, zpěv, Jan Uvira – klávesy, Michael Krásný – baskytara, zpěv, Vaico Deczi – bicí. Repertoár byl složen ze tří čtvrtin z kompozic Laca Decziho. Zazněly zde například skladby Tuturila, Zdymadla, Balada pre mamku, Ablada, Blb, Chlupatý had, Les Forest nebo My Girland Other. Autorsky se zde však také představil Michael Krásný, a sice ve třech kompozicích: G. W., Brasilian Circus a Song For You, v nichž velmi příjemně překvapil nejen svojí hráčskou erudicí, ale také svým sólovým zpěvem i vynikajícím scatem, kterým nepochybně výrazně přispěl k pestrosti celého večera.
Největším překvapením však byl nový klavírista Celuly, čtyřiadvacetiletý Jan Uvira, jenž dle Lacových slov v průvodním komentáři s nimi absolvoval jednu zkoušku a na druhou přišel bez not, protože uměl vše zpaměti. Nutno podotknouti, že Jan Uvira ukázal ve svých chorusech nejen dokonalé řemeslné vybavení, rytmickou přesnost a technickou virtuozitu, ale především všechny vnímavé diváky oslnil svojí muzikálností a patřičnou gradací ve výstavbě chorusů, za což byl mnohokrát odměněn frenetickými potlesky na otevřené scéně.
Laco Deczi během večera prokázal, že právem patří již řadu let mezi naprosté fenomény, a to z několika důvodů: za prvé pro své hráčské umění. Zasvěcený jazzový fajnšmekr by jistě souhlasil s tvrzením, že Laco by se dal přirovnat k prvotřídnímu koňaku, který také stářím zraje a nabývá na kvalitě. Lacova hra beze zbytku splňuje všechny parametry interpretace jazzu, počínaje dokonale rytmickou přesností hraných frází, ekvilibristickou technikou, barevnou variabilitou tónu od jasně pronikavého až po temně melancholický, což vždy stoprocentně korespondovalo s právě hranou skladbou, a konče nezbytným hudebním nadhledem s patřičnou dávkou vnitřního ponoru. Za druhé pro nespočetné množství koncertů, které navzdory postupujícímu věku dokáže bez sebemenších problémů absolvovat, a za třetí pro jeho mimořádnou osobitost, díky níž suverénně vyprodává koncerty napříč Československem, což je v oblasti jazzové muziky u nás něco zcela ojedinělého a mimořádného.

Nahoru | Obsah