Hudební Rozhledy

Nejvýznamnější zahraniční festivaly IV

II. Festspiele Baden-Baden, Baden.Baden, Německo

Pavel Horník | 05/18 |Studie, komentáře

Divadlo Baden-Baden

Baden-Baden (do roku 1931 jen Baden) je roztomilé padesátitisícové městečko ležící v údolí na říčce Oss v podhůří Černého lesa (Schwarzwald) v německé spolkové zemi Bádensko-Würtembersko. O jeho věhlasnost a známost v Evropě se i v historii zasloužily nejvíce jeho lázně. Ty zde byly vybudovány díky horkým minerálním pramenům již za expanze římského impéria do kraje obývaného Kelty v roce 75 před naším letopočtem. Další velký rozvoj nastal pak v prvním století n. l., kdy zde byly zřízeny lázně pro římské vojáky. Přeskočím více století do středověku, tedy století dvanáctého. Tehdy na kopci nad městem vyrostl středověký hrad zvaný Hohebaden a stal se sídlem zdejšího markraběcího rodu.

Později byl přímo ve městě postaven vévodský zámek. Nejpodstatnější pro význam lázeňského města je století devatenácté, kdy vznikla řada zajímavých staveb nejen lázeňských zařízení, ale jeho prestiž samozřejmě vysoce stoupla, když se sem sjížděly korunované hlavy evropských mocností, bohatá šlechta a osobnosti uměleckého a kulturního života. Zde bych se rád též zmínil o velkém zájmu aristokracie a bohatých i jinak významných lidí z Ruska, kteří sem jezdili nejen za léčebnými kúrami a společenským životem, ale i za hraním v kasinu. Kupovali zde třeba i nemovitosti, ale zasloužili se v roce 1881 i o postavení ortodoxního ruského kostela. Významným bylo, že bádenská vévodkyně Luisa se stala roku 1793 manželkou ruského cara Alexandra I., vnuka Kateřiny Veliké, pocházející z Pruska. Jedním z nejbohatších návštěvníků z petrohradské nejvyšší aristokracie byl kníže Menšikov, který si zde postavil krásnou vilu. Z uměleckých ruských osobností, kteří zde nejen prohrávali v kasinu, ale také tvořili, byli třeba Fjodor Michajlovič Dostojevskij (psal zde román Hráč), Nikolaj Vasiljevič Gogol, Ivan Sergejevič Turgeněv, Ivan Alexandrovič Gončarov, Lev Nikolajevič Tostoj a jiní. Současně je v Baden-Badenu ve veliké intenzitě slyšet ruština často. Je to obdobné v našich Karlových Varech, které jsou s tímto německým městem v oficiálním družebním vztahu. Pokud se jedná o působení hudebních legend, je třeba zmínit namátkou Johannesa Brahmse, Hectora Berlioze, Richarda Wagnera, Ference Liszta, Johanna Strausse, Richarda Strausse, Kláru Schumannovou, Pietra Mascagniho, Arthura Nikische, Bruna Waltera, Wilhelma Furtwänglera, Georga Szélla, Ottu Klemperera a další.
Podrobněji se vrátím ke zdejšímu hudebnímu životu. U bádenského dvora působila nejdříve dvorní kapela a od počátku 19. století hrál ve městě lázeňský orchestr, ve kterém účinkovala také řada českých hudebníků. Od roku 1854 pak již byl ustanoven profesionální městský orchestr, který existuje dodnes, ovšem pod jménem Bádenští symfonikové, a odehrál již 60000 koncertů. V roce 1884 bylo postaveno krásné a prostorné klasicistní divadlo o třech pořadích s bohatě zdobeným interiérem. Bylo otevřeno premiérou opery Hectora Berlioze Beatrice a Benedikt. Často se zde dávají jak festivalové, tak i jiné hudební a operní produkce. Jinak zde působí stálý profesionální činoherní soubor.
A teď k festivalovému opernímu a koncertnímu domu, který je středobodem největšího počtu festivalových představení a koncertů. Vlastníkem je soukromá kulturní nadace Festspielhaus Baden-Baden s. r. o. Komunita podporující finančně tento mamutí podnik má 2000 sponzorů. Prostorná stavba podle návrhu rakouského architekta Wilhelma Holzbauera byla otevřena v roce 2008. Je šikovně vkomponována za secesní budovu bývalého vlakového nádraží z roku 1904 v samém centru města. Byly zde též otevřeny gastronomické prostory (např. restaurace Aida). Veliké hlediště pro 2500 diváků (současně se jedná o největší operní prostor v Německu) má dvě pořadí s rozsáhlými balkony. Osobně mne jeho interiér přílišnou invenčností nenadchl. Ovšem jeho funkčnost, prostornost a akustika jsou vynikající, o čemž jsem se mohl osobně při svých návštěvách zdejších operních představení přesvědčit. Zajímavé je ale to, že v podstatě vznikl a je provozován ze soukromých finančních prostředků. Rozpočet je okolo 20 milionů eur a ze dvou třetin je hrazen z výnosu vstupného, které samozřejmě není malé. V roce založení se konaly samostatné akce a v létě festival Mariinského divadla z Petrohradu s dirigentem Valerijem Gergijevem. Tehdy jsme se synem navštívili představení Wagnerova Lohengrina a scénické repliky původní premiéry Verdiho opery Síla osudu, která měla premiéru roku 1862 právě v Petrohradě v Mariinském divadle. Obě představení dirigoval zmíněný Gergijev. Obsazení byla výhradně ruská s tehdejšími špičkovými pěvci petrohradské opery (Galina Gorčakova, Olga Borodina, Viktor Lutsiuk, Gegam Grigorian a jiní). O rok později jsem ve zdejším festivalovém domě viděl hudebně báječnou Čajkovského Pikovou dámu opět v provedení petrohradských s Gergijevem v čele. Mariinské divadlo i jeho balet (loni na podzim zde dával tři velké baletní tituly) jsou pak nadále magnetem festivalových představení. Samozřejmě sem nadále jezdí, i když v současnosti o něco méně. Od roku 2005 se festival rozšířil ještě o velikonoční festivalové dny a podzimní část. Nabídka oper je během let veliká, jedná se o desítky titulů s exkluzivními sólisty a v koprodukci třeba s MET, Covent Garden, Pařížskou operou a dalšími. Dirigovali je (a také koncerty) namátkou třeba Claudio Abbado, Kent Nagano, Simone Rattle, Christian Thielemann, Zubin Mehta, Ivor Bolton a samozřejmě Valerij Gergijev a další. Seznam špičkových instrumentálních umělců a komorních souborů by vydal na další článek. Řada těchto představení byla zaznamenána na CD, DVD a často přenášena televizními přenosy.

Rád bych se v kostce vrátil k programu Festivalového domu a ostatních hracích míst v letošní sezoně. Sezona probíhá vždy od podzimu do konce léta. Mimo festivalové termíny byly v běžném provozu v lednu 2018 uvedeny samostatné koncerty Anne Sophie Mutter, následovala Anja Harteros s programem Wesendonck Lieder a za několik dní se 2. 2. předvedla hvězdná dvojice Diany Damrau a Jonase Kaufmanna s programem italských milostných písní Huga Wolfa. 4. 2. zaznělo Haydnovo oratorium Stvoření světa pod taktovkou Thomase Hengelbrocka a v plánu jsou další akce.
Velikonoční festival je doménou Berlínských filharmoniků, kteří se sem definitivně „přestěhovali“ ze Salcburského festivalu. Pod taktovkou Sira Simona Rattlea bude ve velkém sále Festspielhausu uveden Wagnerův Parsifal se Stephenem Gouldem v titulní roli. Tentýž orchestr, ale s dirigentem Hardigem, uvede Straussovu Alpskou symfonii a známý anglický baryton Gerard Finley zazpívá písně Franze Schuberta. Ve zdejším divadle pak zahrají rozkošnou Mozartovu operu Zahradnice z lásky. Zde pak bude ještě možné navštívit operu pro diváky od šesti let, Ritter Parceval. O čem pojednává, je asi jasné. Pak se v mezidobí do svatodušní části festivalu koná opět řada hudebních akcí. Pfingsten Festspiele přinesou koncertantní provedení Wagnerova Bludného Holanďana s Brynem Terfelem v titulní roli. Mnichovské filharmoniky bude řídit Valerij Gergijev. Program Verdissimo bude zcela v rukou Diany Damrau a Nicolase Testého. Vystoupí též orchestry z Londýna a Budapešti. Hlavním „trhákem“ letní části festivalu v červenci bude inscenace Mariinského divadla Cileovy opery Adriana Lecouvreur s Annou Netrebko a Yusifem Eyvazovem. Dirigovat bude Valerij Gergijev. Ten bude také řídit symfonický koncert z děl Musorgského a Skrjabina, jehož klavírní koncert bude interpretovat Daniil Trifonov. Dále bude na programu Mozartova Kouzelná flétna. Letní baletní část zahrnuje vystoupení baletu ze São Paula s Minkusovým Donem Quijotem a baletní soubor z Holandska. Není samozřejmě dost prostoru uvést všechny zajímavé akce, kterých je vskutku přehršel. Na tak malé město je to opravdu obrovský výkon, který jen díky zvýšené návštěvnosti turistů právě kvůli hudbě přináší roční zisk miliardu eur.

Nahoru | Obsah