Hudební Rozhledy

Alexander Liebreich

Daniel Jäger | 12/18 |Rozhovory

Alexander Liebreich

„Poprvé s Alexanderem Liebreichem“ – to je název koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který se uskuteční 26. 3. ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Do čela Rozhlasových symfoniků se v roli jejich designovaného šéfdirigenta a uměleckého ředitele poprvé oficiálně postaví charismatický Němec s českými kořeny Alexander Liebreich. Program koncertu nabídne překvapivé spojení hudby Alexandera Zemlinského a Leoše Janáčka, které má předobraz v dramaturgii meziválečného Nového německého divadla v Praze.

To sídlilo v budově dnešní Státní opery, vzdálené pouhých 200 metrů od Českého rozhlasu na pražských Vinohradech.

  • Od koncertní sezony 2018/2019 se stanete šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Co vás přimělo k tomu přijmout nabídku z Prahy?
    Na rozhodnutích se pokaždé podílí také osobní intuice a bývá to zpravidla kombinace více důvodů. Nejdůležitější je kontakt s orchestrem, s hudebníky. Rozhodující ale byly také moje rozhovory s vedením Českého rozhlasu. Myslím si, že zásadními složkami zde jsou celkově dobrá organizace a dramaturgie, které mohou orchestr do budoucna pozitivně formovat. A pak samotná Praha! Na toto historické kulturní město se velmi těším.
  • Při říjnovém mimořádném koncertu, kdy jste se s orchestrem umělecky setkal poprvé, jsem nabyl dojmu, že mezi vámi a hudebníky přeskočila jiskra. Bylo to i díky repertoáru (Has/Šostakovič/Brahms)? Jaké přednosti v něm orchestr projevil?
    Musím říci, že jiskra může přeskočit jen s dobrou hudbou. Haasova Studie pro smyčce, Šostakovičův první Koncert pro violoncello a orchestr a Brahmsova Symfonie č. 4 – to jsou tři mistrovská díla. Pokud je přítomna společná víra v hudbu, pak se uskuteční něco vskutku opravdového. A orchestr tento repertoár zahrál opravdu velmi dobře.
  • Máte české kořeny. Jak vnímáte Prahu a její česko-německo-židovskou kulturní tradici?
    Cítím se v prostředí středoevropských kořenů velice doma, možná i proto, že rodina mého otce pochází z tehdejšího Československa. Kulturní setkávání, to je moje vášeň, a v Praze existují staleté a silné kulturní síly. Toto střetávání různých tradic pak uvolňuje energii, což je důležité.
  • Jak budete na tyto tradice navazovat v pozici šéfdirigenta a uměleckého ředitele Symfonického orchestru Českého rozhlasu?
    Pouhé následování tradic mě zajímá méně, jsem stále zvědavý a chtěl bych odkrývat něco nového. Tradici cítit a ctít, případně i zlomit a tím k ní vědomě stavět kontrasty, to pak představuje a bude pro mne představovat i v Praze zcela osobní tradici.
  • Jak vzniká dramaturgie příští sezony? Co pro vás budou hlavní repertoárové priority?
    Musím říci, že nadcházející sezona pražských Rozhlasových symfoniků byla z velké části naplánována už předtím, než jsme se dohodli na úzké spolupráci. V Josefu Třeštíkovi má Symfonický orchestr Českého rozhlasu opravdu vynikajícího dramaturga a čeká nás celá řada opravdu pozoruhodných projektů.
  • Na prosincové tiskové konferenci jste zmínil klíčová jména – Richard Strauss a Alexander von Zemlinsky… Čím vás tito skladatelé nejvíce oslovují?
    Myslím, že patří do fáze mého života, ve které se právě nacházím… Intenzivně se jimi zabývám. Důležité je, že oba jsou součástí kulturní osy: Mnichov, Praha, Drážďany a Vídeň. Musím ale říci, že například Zemlinského Lyrická symfonie mě fascinovala už dříve, a zejména její text „Postůj tiše, jsi na čarovném konci, pro jeden okamžik…“ A můj úzký a niterný vztah k tvorbě Richarda Strausse dokládá i fakt, že jsem nově jmenovaným ředitelem Straussova festivalu a předsedou Straussovy společnosti. Je to zkrátka součást mého života a v mých budoucích projektech v Praze se to zcela jistě odrazí.
  • Budete iniciovat také vznik nových skladeb určených přímo pro Rozhlasové symfoniky?
    Ano, to je a bude ústřední bod naší dramaturgie. Nová hudba musí samozřejmě v programech orchestrů stát v kombinaci s hudbou klasickou. K požadavkům na vaše přední těleso – jakým je Symfonický orchestr Českého rozhlasu – patří, aby se neobával kontaktů jak s novou, tak s klasickou hudbou a prezentoval v symbióze obě.
  • Předpokládám, že do Prahy přizvete řadu hostů, kteří budou vaší osobní volbou. Můžete naznačit alespoň několik jmen?
    Otázku hostujících dirigentů společně s vedením orchestru stále probíráme a zvažujeme různé alternativy. Musíme zkrátka hledět na určitou rovnováhu. Pokud jde o sólisty, budeme spolupracovat například s proslulým polským klavíristou Krystianem Zimermanem, se kterým budu mít v Praze hned první zářijový koncert v pozici šéfdirigenta a uměleckého ředitele. Tento koncert bude ale součástí dalšího ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Z dalších jmen, která by se měla v souvislosti s pražskými Rozhlasovými symfoniky v budoucnu objevit, bych rád zmínil například původem gruzínskou houslistku Lisu Batiashvili, německou houslistku Isabelle Faust, francouzského violoncellistu Gautiera Capuçona nebo německo-italskou sopranistku Anju Kampe. To jsou sólisté, pro které, doufám, najdeme termíny v sezoně 2019/2020.
  • Jak vnímáte současnou situaci, ve které se Symfonický orchestr Českého rozhlasu nachází?
    Jisté je, že je tady jasné přání a věřím, že i konkrétní perspektiva pro změny. A cítím, že je to jedno z témat, které se v poslední době zrcadlí a diskutuje také v celé české společnosti. Do České republiky teď přijíždí celá řada zajímavých zahraničních dirigentů, což jsou takové impulsy, jež s těmito změnami souvisí.
  • Jaké je podle vás specifikum rozhlasových orchestrů?
    Mám rád živé přenosy koncertů, studiovým projektům věřím méně. Pro mě představuje princip rozhlasu také svobodné mínění a svobodné informace bez hranic. V období studené války znamenal rozhlas ideál myšlenkové svobody. Mnohé rozhlasové přenosy jsou důležitým kulturním vlastnictvím. Jsem moc rád, že mám mezi lidmi z rozhlasů dobré přátele.
  • O rozhlasových orchestrech se často říká, že jsou velmi pohotové. Platí to obecně?
    Je důležité položit si otázku, co to znamená pohotové? Jedná se o přípravu nebo hudební virtuozitu? Možná ale je skutečně v rozhlasových orchestrech něco jedinečného. Pracuji s nimi již více než dvacet let, proto mi to nepřijde. Je tu však vždycky profesionální úroveň, neboť při koncertech a jejich přenosech se dostáváme k opravdu široké veřejnosti.
  • V Katovicích jste otevíral nový koncertní sál. V Praze ideální koncertní prostor stále chybí. Jak vnímáte prostor Rudolfina a Obecního domu? Jaké mají tyto prostory výhody/nevýhody?
    Nový, moderní sál ještě žádnou auru nevytvoří. Mnohem důležitější je, co se v tom sále děje. Například Kolínská filharmonie je zajímavé koncertní místo, protože má jasný umělecký program. Sál v Katovicích poskytuje výjimečné koncertní zážitky, protože v něm vystupují velcí umělci s opravdu atraktivními, napínavými programy. Důležitá je samotná koncepce zvukového tělesa. Rudolfinum a Obecní dům vnímám jako významné a tradiční koncertní budovy.
  • Jaké je poselství nového šéfdirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu svým posluchačům?
    Někdy vzniká nad orchestrem jakýsi „hudební stan“ a otevírá se magický prostor, který mě fascinuje. Pak cítí posluchač jiskru… Nebo se zkrátka jen podaří vytvořit kousíček pravdy, který zasáhne srdce každého posluchačce. Doufám, že se nám právě toto bude v Praze společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu dařit.

    VIZITKA
    Alexander Liebreich (1968) dirigoval jako host přední evropské orchestry. Rok 2018 mu přinese nejen nové působení v čele SOČR, ale též povinnosti uměleckého ředitele festivalu Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchenu. Nadále také zůstává uměleckým ředitelem a šéfdirigentem Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katovicích, kde působí od roku 2012, jakož i uměleckým ředitelem festivalu Katowice Kultura Natura.
    Se symfonickým orchestrem Českého rozhlasu se Alexander Liebreich v příští sezoně představí v celkem pěti abonentních koncertech v Rudolfinu. Zazní například díla Richarda Strausse, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Antona Brucknera, ale také Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka.

    Poprvé s Alexanderm Liebreichem – Alexander Zemlinsky: Es war einmal… prolog k opeře, Šest písní na texty Maurice Maeterlincka, op. 13; Leoš Janáček: Její pastorkyňa, suita z opery (úprava Tomáš Ille); Richard Strauss: Smrt a vykoupení, symfonická báseň, op. 24; György Ligeti: Concert Románesc. Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Stefanie Irányi – mezzosoprán, Alexander Liebreich – dirigent, Rudolfinum, Dvořákova síň 26. 3. 2018.

    Nahoru | Obsah