Hudební Rozhledy

Zahajovací koncert Ambroš Ladies Orchestra

Julius Hůlek | 06/18 |Festivaly, koncerty

Na české hudební scéně vznikl a začal působit zcela nový komorní ansámbl – Ambroš Ladies Orchestra. Autorem nápadu sestavit perspektivní smyčcové těleso výhradně dámského obsazení a současně jeho důsledným realizátorem, organizátorem a uměleckým vedoucím je přes své mládí náležitě zkušený houslista Miroslav Ambroš (30), poslední renomovaný žák Josefa Suka, jemuž u nás patří pevné postavení na sólistické špičce svého oboru. V komorní hudbě má bohaté zkušenosti ze spolupráce v duu se svou matkou, klavíristkou Zuzanou Ambrošovou.

Koncertní mistryní souboru je Olga Šroubková (24), vítězka soutěže Pražského jara 2017, která si tento post už několikrát vyzkoušela při hostování s Českou filharmonií; za zmínku stojí, že je vnučkou někdejšího slavného koncertního mistra České filharmonie Karla Šroubka.
Vše, čeho bylo zapotřebí k ustavení a prvním krokům kolektivu, v celoevropském měřítku zcela ojedinělému, se odehrálo v průběhu loňského roku, aby se hned zkraje ledna 2018 mohl uskutečnit jeho inaugurační koncert (11. 1.), kde k jednotlivým pultům zasedly dvojice ve střídavě červených a černých róbách.
Vskutku transparentně se v úvodu večera vyjímal známý efektní Koncert d moll pro dvoje housle a orchestr Johanna Sebastiana Bacha. Začal rázným, odhodlaným podáním tématu, jehož impulz se přenesl do zbývajícího průběhu celé první věty. V souhře bylo trochu znát vzájemné „hledání“, ale to se vytříbilo a projev ansámblu brzy nabyl na určitosti a přehlednosti. Poslech pomalé druhé věty poskytl zadostiučinění, co se práce s dynamikou a výrazových nuancí týče. Projevila se tu i nikterak rušivá, ale naopak komplementární individualita obou sólistů, O. Šroubková byla expresivnější, M. Ambroš byl více vklíněn do celkového spektra zvukového obrazu, asi to byl záměr, ale výsledek každopádně vyzněl přesvědčivě. Následující Symfonie č. 1 C dur Felixe Mendelssohna-Bartholdyho otevírá řadu dvanácti symfonií, které napsal v jinošském věku, někdy bývají zvány „mozartovské“ a hlavně reflektují nejen takto připomenutý autorův velký vzor, ale i slibný rozlet mnohostranně nadaného umělce. Právě tuto atmosféru dokonale připomínala mladicky zapálená interpretační kreace, které jsme byli svědky, dobře zajištěná i technickou stránkou souhry. Například unisona v první větě prověřila a zpevnila kvalitní intonaci. Mj. i podání rychlých běhů v kombinaci s pizzicaty ve druhé větě pamatovalo na výrazovou vřelost a vůbec vzájemná individualizace skupin se příkladně obrážela ve výsledném výrazu. Třetí, finální věta symfonie plynula ve znamení prohloubení těchto i dalších pozitivních tendencí.

Protagonista dámského orchestru a také celého večera M. Ambroš se v optimálním slova smyslu blýskl v Koncertu č. 1 d moll Felixe Mendelssohna-Batholdyho pro housle a orchestr. Jeho projev má skvělý technický základ, zřetelnou artikulaci a nebývale jisté, pevné vedení smyčce. Už introdukce první věty anticipovala výrazovou naléhavost, která posléze prostupovala celým dílem. Sólové pasáže byly zpěvné a s kolektivem citlivě propojené v kompaktní celek. Právě toto zdařilé skloubení sólistické a kolektivní složky jak po technické, tak po výrazové stránce se zdá být jedním z určujících kvalitativních rysů začínajícího ansámblu. Slibný výrazový diapazon zřetelně ukázala poměrně rozsáhlá, poutavým dějem nabitá volná věta (něha postupně přerůstala ve vášeň) s měkkými, vláčnými nástupy na počátku, opět intonačně vybroušená, a dokonce obdařená působivým, dynamicky výrazovým vlněním. Závěrečná věta znovu, tentokrát v rychlém tempu, poukázala na ústrojné včlenění sóla do celku, a navíc byla pěknou ukázkou kolektivní virtuozity. Nesmíme ovšem zapomenout, že pečlivé nastudování programu bylo náležitě umocněno účinným vedením a vervní stimulací koncertní mistryně O. Šroubkové. Pro mnohé napovídajícím slibném startu očekáváme potvrzení a další rozvoj kolektivní jedinečnosti ALO v náležitě se rozšiřující stylové a repertoárové dramaturgii.

Nahoru | Obsah