Hudební Rozhledy

Na Hamleta do Plzně

Anna Šerých | 12/18 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Roman Hoza (Hamlet)

Francouzský skladatel Ambroise Thomas se profiloval hlavně jako úspěšný operní skladatel, například jeho Mignon v pařížské Opera Comique, pro kterou byla psána, dosáhla záhy rekordních více než tisíce repríz! Úspěšný byl také roku 1868 tamtéž premiérovaný Hamlet, dílo zralého, zkušeného skladatele. Z následného propadla dějin se Thomasův Hamlet vynořil v konci šedesátých let minulého století a teď pravidelně atakuje operní scény. Neodolatelná balada Oféliina šílenství patří i k frekventovaným koncertním gala koloraturních sopranistek. Mladá Britka Emilly Bradley předvedla v Plzni intonační čistotu, imponující svěží hlas i jemně dramatické vnímání role. Do Elsinoru nás zavede slavnostní marš, nástup dvořanů ke korunovaci a sňatku královny Gertrudy s Claudiem, bratrem mrtvého krále.

Otevírací scéna nasadí styl inscenace, po celé představení zůstane neměnný. Režisér Martin Otava a scénograf Pavel Kodeda vycházejí z danosti plzeňské Nové scény, z určitého ponoru scény (i orchestřiště), hlavně však z její mobilní vybavenosti. Pěvci přicházejí, nastupují na schodové panely, které se různě zvedají a proměňují polohu a tvar. Prostorové variace jsou zásadní součástí hry, pěvci nekorzují scénou, scéna je přečasto přesouvá a jejich hra má o to víc soustředění ke gestickému projevu, bez teatrální stylizace, sympaticky takřka civilní. Režisér Martin Otava dal dílu svou velkou zkušenost, celý kus udržel právě v této stylistické nahotě, bez šantročení mobiliáře používá nahou, holou, proměnlivě schodovou scénu s velkolepým svícením (Antonín Pfleger). Výrazně barevným, zelená, fialová, zlatá akcentují děj. Také kostýmy (Aleš Valášek) s prvky stříbřivých prošívaných ploch ty ostré barvy silně zrcadlí. Od okamžiku, kdy naplno vstoupíte do této aktuálně vyhraněné inscenace, máte návdavek naplno vnímat hudbu i fakt Hamletova statečného balancování údělu, který originálně promlouvá ke každému z nás. Účinně teatrální je i zjevení Hamletova otce, po sugestivní prosbě o pomstu odchází hledištěm, podobně atakuje i jeho poselství závěrečné, zpívané z hlediště od reflektorů. V roli imponuje basista Josef Kovačič, disponuje hezky tvárným hlasem a ve startu kariéry vzbuzuje velkou naději. Hamlet Romana Hozy zaujme nejen výstupem pijáckým, dramaticky naléhavá je i jeho konfrontace s matčinou vinou (Královna Ivana Šaková), ovšem kruciální moment, v inscenaci zvýrazněný, je Hamletovo zjištění Poloniovy spoluviny při Claudiově nářku (Jevhen Šokalo). Zde startuje výrazný dramatický tah, vrší se v mocném finále a v něm plzeňská inscenace nasadila trumf. Přichází pohřební průvod, Hamlet je konfrontován s Oféliinou smrtí, duch Otce mu nakazuje zabít Claudia a převzít královské žezlo. Hamletovo úpěnlivé „Mon âme est dans la tombe et je suis Roi! – Má duše je v hrobě. Běda, a já jsem králem!“ vrcholí činem Poloniovým (Pavel Klečka), nad márami dcery Hamleta zavraždí. Režijní čistota a výrazně barvené scény zůstávají v paměti, do ní se zasazuje i velmi kvalitní výkon orchestru. Norbert Baxa dbá na specifičnost Thomasových stručně výstižných melodií i dramaticky pregnantního užití všemožných nástrojů, imponuje spolupráce s pěvci i hráči.
Přede mnou seděla řada středoškoláků, jejich pevně soustředěný poslech je inscenační vizitkou nejlepší.

Plzeň, Divadlo J. K. Tyla v Plzni – Ambroise Thomas: Hamlet. Dirigent Norbert Baxa, režie Martin Otava, scéna Pavel Kodeta, kostýmy Aleš Valášek, světelný design Antonín Pfleger, Sbor a orchestr opery DJKT. Psáno ze 2. premiéry 23. 1. 2018, Nová scéna.

Nahoru | Obsah