Hudební Rozhledy

Z historie muzikálu VI

III. Velké muzikály nestárnou – Třicet let Fantoma opery na newyorské Broadwayi

| 06/18 |Studie, komentáře

Autor muzikálu Kiss Me, Kate Cole Porter

Michael Prostějovský, Pavel Bár a Jan Adam

Premiéra muzikálu Andrewa Lloyda Webbera Fantom opery se na newyorské Broadwayi, konkrétně v divadle Majestic, konala 26. 1. 1988. V následujících 30 letech se v tomto divadle uskutečnilo už dvanáct a půl tisíce představení tohoto muzikálu pro 18 milionů diváků: Fantom opery se tak stal nejdéle uváděným muzikálem na newyorské Broadwayi v historii. Proto se 24. 1. letošního roku v divadle Majestic odehrály velkolepé oslavy tohoto 30. výročí za účasti Andrewa Lloyda Webbera, Camerona Mackintoshe, režiséra Harolda Prince a mnoha dalších hvězd světového muzikálového showbyznysu.

Nechyběla ani původní představitelka Christine a někdejší manželka Andrewa Lloyda Webbera Sarah Brightman, které tuto roli napsal muzikálový mág přímo na míru. Ta v úvodu slavnostního večera zazpívala se současným představitelem Fantoma a jedním z nejprodávanějších a ve světě nejúspěšnějších švédských zpěváků všech dob Petera Jöbacka a za doprovodu mladých představitelů na Broadwayi právě uváděného nejnovějšího muzikálu Lloyda Webbera School of Rock slavný titulní duet The Phantom of the Opera.
Režisér Harold Prince seznámil na slavnostním galapředstavení se statistikami, které dělá rád každých pět let, když Fantom opery slaví jubilea svého nepřetržitého uvádění: Na každé show se podílí 145 lidí. Americké herecké odbory zaměstnaly v této show v průběhu 30 let více než 1000 umělců. V průběhu 30 let se na této show podílelo 6500 lidí. V průběhu 30 let byl muzikál Fantom opery uváděn ve 147 městech ve 47 státech a vidělo jej přes 140 milionů diváků.
Poté uvedl Harold Prince na jeviště divadla původní broadwayské obsazení z roku 1988. Všichni pak poté, co byly na jeviště přivezeny tři velké dorty, zazpívali Happy Birthday nejen samotnému muzikálu, ale i režisérovi, který 30. ledna letošního roku oslavil 90. narozeniny.
O tom, jaké místo si Fantom opery vydobyl v americké kultuře, svědčí fakt, že na tři sta osmdesát metrů vysoký newyorský mrakodrap Empire State Building byla po skončení slavnostního představení za doprovodu Lloyd Webberovy hudby promítána velká světelná show připomínající 30 let Fantoma opery na Broadwayi. Podobné pocty se dočkal například Frank Sinatra, když slavil 80. narozeniny, nebo když si Amerika připomínala sto let od jeho narození.

Američan v Paříži zatančil naposledy
V lednu se londýnské divadlo Dominion rozloučilo s úspěšnou inscenací muzikálu s hudbou George Gershwina Američan v Paříži. Muzikálová verze vznikla podle stejnojmenného filmu z roku 1951 s Genem Kellym v hlavní roli. Premiéra nové divadelní verze tohoto muzikálu se uskutečnila v roce 2015 na Broadwayi, kde získala čtyři ceny Tony, kromě jiného i za choreografii: je totiž založena především právě na tanci a tanečních výstupech. V inscenaci se střídal klasický balet s moderním výrazovým tancem, to vše na poměrně jednoduché scéně, která využívala jak projekcí, tak nejrůznějších abstraktních tvarů, motivů a barev. Celek tak působil velmi esteticky.
V londýnském West Endu byl Američan v Paříži uveden loni na jaře, na programu tak byl téměř rok. Představení mimo jiné zaznamenaly i filmové kamery a v květnu bude odvysíláno do kin téměř po celém světě – patrně však s výjimkou České republiky, kde se podle dostupných informací zatím žádné kino k akci nepřipojilo.

Nový život muzikálu Kabaret
Před 20 lety mělo premiéru nové broadwayské uvedení muzikálu Kabaret. Tento slavný revival režiséra Sama Mendese představil dílo v nové verzi a dosáhl daleko většího diváckého úspěchu než původní uvedení v 60. letech.
Muzikál Kabaret se odehrává ve dvou základních liniích. V první sledujeme život v berlínském nočním Kit Kat Klubu, ve kterém se schází velmi různorodá společnost. Vévodí mu lascivní, cynický a charismatický konferenciér, symbol dekadentního Berlína začátku 30. let. Druhou linií děje je vztah amerického spisovatele Cliffa Bradshawa s naivní mladou zpěvačkou Sally Bowles, vystupující právě v Kit Kat Klubu. Seznámí se spolu v penzionu slečny Schneiderové, kde oba bydlí, a jejich známost se brzy promění v silný vztah.
Nastupující nacismus však začíná ničit lidem životy: hákové kříže, hajlování a napadání odpůrců nacistů se stávají každodenní kulisou křehkým lidským vztahům. Partajními pohůnky je zbit i Cliff, a proto se posléze rozhodne z Německa odjet. Přemlouvá také Sally, která s ním čeká dítě, aby do Ameriky odjeli spolu. Sally se však přemluvit nenechá, vidina kariéry v pofiderním klubu je pro ni nadevše důležitá. Události nabírají rychlý spád: Sally jde na potrat, loučí se s Cliffem a ten z Berlína odjíždí. Pouze Kit Kat Klub si dál žije svým uzavřeným životem.
Broadwayskou inscenaci z roku 1998 nastudoval britský režisér Sam Mendes, který akcentoval především temnou a cynickou stránku díla. Nacistické tendence tak dostaly ještě intenzivnější náboj, děvčata z Kit Kat Klubu ztratila původní stopy lesku a působila velmi ošuntěle. Představitel konferenciéra Alan Cumming přinesl do role ještě větší dávku démonična, slizkosti i klaunství a byl mnoha kritiky chválen dokonce více než jeho slavný předchůdce Joel Grey. Mendes touto koncepcí navazoval již na svou starší inscenaci Kabaretu z londýnského divadla Donmar Warehouse. Při broadwayském uvedení mu byl ale nově spolurežisérem a choreografem Rob Marshall, který mimo jiné později zfilmoval Chicago, další muzikál autorské dvojice Kander a Ebb.
Zajímavostí nové verze bylo to, že běžné řady v divadle byly nahrazeny stolky s lampičkami, a celé hlediště tak vytvářelo dojem Kit Kat Klubu, kde se muzikál odehrává. Divadlo bylo dokonce po dobu uvádění skutečně přejmenováno na Kit Kat Klub. Princip inscenace v zařízeném nočním podniku namísto v klasickém divadle byl posléze převzat i v řadě dalších měst, například v německém Düsseldorfu v roce 1999.

Bertolt Brecht: Muzikálový odkaz angažovaného reformátora
V sobotu 10. 2. 2018 jsme si připomněli 120. výročí narození slavného dramatika, herce, režiséra a divadelního ředitele Bertolta Brechta. Ve světě hudebního divadla jej proslavila především opera Vzestup a pád města Mahagonny a muzikál či zpěvohra Žebrácká opera, které vytvořil se skladatelem Kurtem Weillem. Jejich Žebrácká opera, někdy přesněji překládána jako Třígrošová opera, měla světovou premiéru v roce 1928. Traduje se, že Brecht krátce před jejím prvním uvedením v berlínském Theater am Schiffbauerdamm doslova vyhnal od režijního stolu režiséra Ericha Engela a kus s herci sám dokončil. Teprve těsně před premiérou byla do hry přidána také slavná píseň Morytát o Mackiem Messerovi. O pět let později, v době americké emigrace obou autorů před nacistickým nebezpečím, bylo jejich slavné dílo uvedeno i na Broadwayi: zde ovšem diváky titul nenadchl a po pouhých 12 reprízách byl stažen z repertoáru.
Zásadního úspěchu se Žebrácká opera dočkala v Berlíně – pochopitelně v tom východním – záhy po 2. světové válce, kdy se zde hrála nepřetržitě pět let. Odtud se poté rozletěla do celé Evropy a znovu i za oceán. V roce 1954 pak vzniklo úspěšné divadelní nastudování na jedné z off-broadwayských scén, jež se dočkalo více než 2500 repríz. Tohoto úspěchu si ovšem Brecht užil jen krátce – v roce 1956 totiž zemřel ve věku pouhých 58 let.

Jimmy Durante, komik dnes již neznámý
10. února se narodil také jeden z velkých komiků hudebního divadla a filmu, a to přesně před 125 lety: Jimmy Durante. Patřil k velkým výjimkám mezi svými hollywoodskými kolegy. Vůbec nevypadal oslnivě, nezpíval nijak výjimečně a tančit také moc neuměl – přesto se však dokázal prosadit. Každý si totiž okamžitě zapamatoval jeho komický výraz obličeje s velkým nosem i jeho osobitý humor. Pocházel z rodiny italských přistěhovalců, narodil se v roce 1893 v New Yorku, začínal jako kamelot a velice záhy zdomácněl jak na scénách revuálních a kabaretních divadel, tak i na filmovém plátně. Na Broadwayi debutoval v roce 1920. Nikdy nehrál hlavní role, avšak v antologii hudebního filmu, kterou v 70. letech uvedla filmová společnost Metro-Goldwyn-Mayer, se stal vedle Freda Astaira a Judy Garlandové třetí nejnápadnější postavou historie hudebního filmu. Jimmy Durante se jako mnohostranný umělec dožil vysokého věku 86 let a zemřel v Santa Monice 29. 1. 1980.

45 let od premiéry Sondheimovy Malé noční hudby
25. února uplynulo 45 let od broadwayské premiéry jednoho z nejoriginálnějších opusů Stephena Sondheima, muzikálu A Little Night Music, tedy Malé noční hudby. Inspirací či přímo předlohou se mu stal jeden z prvních filmů Ingmara Bergmana z roku 1955, Úsměvy letní noci. Ten zase naopak volně čerpal ze Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské. Spletitý děj muzikálu je zasazený do Švédska na počátku 20. století. Vypráví příběh o Fredriku Egermanovi, muži v nejlepších letech, který je ženatý s mladičkou a všemi obdivovanou Anne. V jejich manželství to však skřípe, Anne odmítá naplnit své manželské povinnosti, a Fredrik, který je vážený právník, navazuje na svůj dávný flirt s herečkou Desirée. Do děje však zasahují ještě další postavy, především milenec Desirée, hrabě Carl-Magnus, a Henrik, Fredrikův syn z prvního manželství, který je přitahován jen o rok starší nevlastní matkou Anne.
Muzikál měl premiéru 25. 2. 1973 v Shubertově divadle na Broadwayi. Kromě zdařilé adaptace libreta Hugha Wheelera je tento divadelní klenot dodnes ceněný pro výjimečné hudební kvality. Skladatelsky husarským kouskem je pak kompoziční technika. Stephen Sondheim totiž tematicky prokomponovaný muzikál napsal výhradně ve 3/4 rytmu. Režisérem premiérové inscenace byl Sondheimův dvorní režisér Harold Prince. Pozoruhodné je, že zatímco na londýnském West Endu byla Malá noční hudba uvedena celkem čtyřikrát, na Broadway se Sondheimovo dílo podívalo podruhé až v roce 2009, a to díky přenesení londýnské inscenace z divadla Menier Chocolate Factory.
Více než muzikálové produkce však Malou noční hudbu uvádějí operní domy, a to nejen ve Spojených státech, ale také v Evropě. Ačkoli je jméno Stephena Sondheima u nás pořád tak trochu neznámé, tento muzikál byl na území bývalého Československa už jednou proveden. Stalo se tak na jevišti Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde měl premiéru v roce 1996. Sondheimovský muzikál je disciplínou pro hudebně vzdělané interprety i diváky; právě z Malé noční hudby ale pochází snad jediný skutečně známý hit Stephena Sondheima, píseň Send in the Clowns.

Kiss me, Kate – 55 let od české premiéry
23. února si české muzikálové divadlo připomnělo jedno významné výročí – v tento den totiž uplynulo pětapadesát let od premiéry druhého amerického muzikálu u nás. Zatímco snad každý posluchač Muzikál expresu zná Divotvorný hrnec, který se v roce 1948 stal vůbec prvním muzikálem na našem území, asi málokdo ví, že na druhý muzikálový titul si českoslovenští diváci museli počkat až do roku 1963.
Právě tehdy uvedl operetní soubor plzeňského Divadla J. K. Tyla muzikál Cole Portera Kiss Me, Kate, a to pod českým názvem Katko, pusu! Jeho plzeňská inscenace se setkala s poměrně příznivým přijetím kritiků a zároveň velkým ohlasem u diváků. Na uvedení i přípravě muzikálu se významnou měrou podílel dirigent Dalibor Brázda, proslavený svým působením v americkém souboru Everyman Opera při jeho západoevropském turné s Gershwinovou „lidovou operou“ Porgy and Bess v polovině 50. let. Posléze byl Brázda krátce angažován i ve vídeňské Volksoper, kde mimo jiné dirigoval právě Porterův muzikál Kiss me, Kate.

Vychází ve spolupráci s agenturou „musical-media“.

Nahoru | Obsah