Hudební Rozhledy

Jaroslav Mihule: Martinů – osud skladatele

Kateřina Vondrovicová | 06/18 |Knihy a notoviny

Československá bibliografická databáze uvítala v 50. týdnu roku 2017 knihu „Martinů – osud skladatele“ tímto odstavcem: „Rozsáhlá monografie profesora Jaroslava Mihuleho představuje jedinečnou sumu informací na autorovo celoživotní odborné téma – osud a dílo Bohuslava Martinů. Jaroslav Mihule ukazuje tvorbu Bohuslava Martinů ve světle dobové domácí i zahraniční kritiky a poutavě vystihuje specifika jednotlivých umělcových skladeb. Zcela poprvé bez zámlk a jinotajů kniha vypovídá celou pravdu o postojích poúnorového režimu ke skladateli, o neblahé roli Zdeňka Nejedlého v umělcově osudu a vykresluje profil Bohuslava Martinů jako věrného stoupence masarykovské demokracie. Zvláštní pozornost autor věnuje vývoji evropské hudby během první poloviny 20. století s nezbytným akcentem na problematiku skladatelova díla (...).“

Zaslouží se k tomu dodat, že jde o druhé vydání práce. Autor v předmluvě vyjádřil uspokojení, že nakladatelství Karolinum přišlo s myšlenkou vydat dávno rozebranou knihu z roku 2002 se stejným názvem znovu, upravit ji a nabídlo možnost obohatit ji o obrazovou složku. Tím jako by byla naznačena orientace druhého vydání: učinit je přístupnějším a přitažlivějším širšímu čtenářskému okruhu. Vypuštěny byly proto notové příklady i partie spíše technického rázu (analytické odstavce věnované kompoziční technice a souvislostem převážně muzikologickým), čímž byla posílena plynulost a čtivost podání, jak konstatují i recenze. „Autor (...) knihu výrazně přepracoval, pozměnil její členění s důrazem na velice podrobný sled složité linie jeho [Martinů, pozn. KV] života, jednotlivé kapitoly doplnil řadou nových poznatků z kronik, matrik, úředních dokumentů, soukromé korespondence, rukopisů a starých novinových a časopiseckých článků... Knihu považuji za zcela mimořádné dílo, s jakým se v naší i ve světové literatuře setkáváme jen zcela vzácně.“ Zveřejněný výňatek ze záložky patří kompetentnímu posuzovateli, jímž je prof. dr. Jiří Kolář, po dlouhá léta spjatý s Pedagogickou fakultou UK a mající tedy bezprostřední vztah jak k hudební praxi (známý zakladatel a sbormistr pěveckého sboru Iuventus paedagogica), tak k odborné popularizaci hudby (autor řady učebnic hudební výchovy i prací o řízení sboru).
Kniha ve své nové podobě je nejen muzikologickou, ale také vpravdě literární událostí. Její poslední stránky, sugestivně líčící neznámé detaily odchodu skladatele z tohoto světa a počátek vznikajícího zápasu o jeho odkaz, jsou schopny čtenáře citově rozechvět i vnést do četby napětí, což je fenomén v rámci daného žánru naprosto ojedinělý. Výtvarná stránka publikace přináší novou kvalitu a vklad zvláště pro ty, kdo oceňují originalitu a stylovost, patrnou už z výmluvného přebalu (profesor Zdeněk Ziegler je opravdovým mistrem svého oboru – grafický design). Koleje a nádraží vzdálených zemí (přebal knihy) byly skutečným osudem tohoto skladatele, zatímco jeho srdce – jak naznačuje symbolicky pojatá vazba s úryvkem kantáty Otvírání studánek – tlouklo pro domov a rodné město. Jako frontispice je zařazena reprodukce grafického listu výtvarníka Jiřího Šindlera (1922–2015), který měl stejně blízko k Poličce jako k Bohuslavu Martinů. V umělecké abstrakci citlivě zachytil ohlas atmosféry osudového místa zrození na poličské věži se stylizovanými prvky její architektury a obrazci věčně pohyblivých oblak. Polička je v Mihuleho monografii zákonitě citována téměř na každé druhé stránce (slovem i obrazem), jako spoluutvářející fenomén skladatele a jeho osudů – a městu je ke cti, že vydání knihy podpořilo, jak se dozvídáme z tiráže.
Jestliže je osud skladatele paralelně poměřován vývojem v jeho rodném městě i vlasti, pak existuje hned několik dalších, neméně poutavých linií, které se splétají do výmluvného historického obrazu. Z něj občas vyvstává do popředí například vztah skladatele k rodině prezidenta Masaryka, jindy k České filharmonii, k mecenášské basilejské rodině Sacherových, k Paříži, Francii i k dalším zemím exilu. Dokumentárně je zachycen například blízký vztah manželů Martinů k Janu Zrzavému, jak ve fotodokumentaci, tak i v reprodukci vybraných částí autografů, promyšleně začleněných do sazby jednotlivých odstavců. Působivá je rovněž reprodukce unikátního dopisu, jímž skladatel vyzývá přítele Vítězslava Nezvala, aby konal podle svého svědomí ve věci falešného obvinění a odsouzení básníka Josefa Palivce v padesátých letech.
Nostalgický závěr knihy přechází do přehledných tabulek – jednak Martinů skladatelského díla, jednak detailního chronologického sledu života, díla i pohybu skladatele po zeměkouli. Důkladný rejstřík zpracovala Bc. Martina Holomčíková.
Nakladatelství Karolinum i autor zaslouží uznání za dobře vykonanou práci. A jestliže u nás ročně vychází kolem 17 až 18 tisíc knih (poslední Výroční zpráva Národní knihovny ČR za rok 2016 uvádí 17 815 knižních titulů), pak nová monografie Jaroslava Mihuleho se mezi nimi zcela jistě neztratí.

Jaroslav Mihule: Martinů – osud skladatele. Karolinum, 2017, 568 stran, ISBN: 978-80-246-3797-6, 978-80-246-3798-3 (pdf)

Nahoru | Obsah