Hudební Rozhledy

Gabriela Beňačková ve Smetanově síni

Helena Havlíková | 09/18 |Festivaly, koncerty

Gabriela Beňačková s tenoristou Jakubem Pustinou (vlevo) a dirigentem Dušanem Štefánkem

Advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný, která se záslužně věnuje také podpoře české kultury, získala pro velkolepě koncipovanou oslavu svého 25. výročí Gabrielu Beňačkovou.
Na koncertě ve Smetanově síni Obecního domu (5. 3., Smetanova síň) byla Gabriela Beňačková stále onou elegantní dámou, ze které vyzařuje charisma operní hvězdy těch nejprestižnějších scén. Uchovala si svěžest hlasu, kterou by jí mohly závidět o generace mladší kolegyně, zářivé a přitom měkce vláčné výšky plné vroucnosti a lahodné kantilény. V sólových výstupech volila se zkušeností velké umělkyně lyričtější repertoár, který nekladl takové nároky na střední polohu a gradace dynamiky. Její interpretace modlitby Jenůfy, Rusalčiny árie o měsíčku, Desdemoniny modlitby nebo árie Alžběty Dich, teure Halle z Tannhäusera má v sobě stále podmanivé kouzlo a připomíná, že právě v těchto rolích vyvolávala nadšení publika a stala se vzorem celé další generaci nejen českých, ale i světových sopranistek.

Protože se Gabriela Beňačková v posledních letech věnuje i pedagogické činnosti, bylo logické, že na slavnostní koncert přizvala dva mladé sólisty. Zejména v případě Ester Pavlů dala příležitost talentované sólistce, která se podobně představila ve Smetanově síni například v roce 2016 jako jedna z účastnic mistrovských kurzů Josého Cury a uplatňuje se v plzeňské opeře jako Olga nebo Cizí kněžna a v Národním divadle se po Druhé žínce a Druhé dámě Královny noci chystá v září na Fenenu v Nabuccovi. Třebaže Pavlů i na slavnostním koncertě Gabriely Beňačkové chtěla oslnit vypjatými dramatickými party, jakými jsou árie Eboli O don fatale nebo duet Amneris s Radamem L’abborrita rivale... Gia i sacerdoti, optimálním repertoárem se ukázal být Rossini, jehož Angelinu z Popelky zvládla s perlivými koloraturami a znělými hloubkami.
S Jakubem Pustinou po jeho barytonových počátcích jako mladodramatickým tenoristou spolupracuje Gabriela Beňačková už řadu let, nedávno vydali společné CD s písněmi Franceska Paola Tostiho Sogno a chystají letos turné po Zábřehu, Vilémově, Jablonci nad Nisou, Poličce, Turnově, Nepomuku, Prachaticích, Neratovicích a dalších městech. Také Pustina se na koncertě prezentoval v repertoáru od Otella a Radama po Erika ve velkém výstupu se Sentou Bleib, Senta v 2. jednání a Siegmunda, jehož Winterstürme je pro mladého sólistu zatím na hranici jeho možností, jakkoli mu výšky znějí s jistotou.
Třebaže i Český národní symfonický orchestr měl s 25. výročím od svého založení a podporou Bohemian Heritage Fund patřit k dalším oslavencům, jeho výkon pod taktovkou zkušeného operního dirigenta Slovenského národního divadla Dušana Štefánka takový lesk neměl. ČNSO je dost flexibilní a z nahrávání filmové hudby rychle adaptabilní na to, aby při doprovodu sólistů naplnil základní kritéria souhry. Instrumentální části v tuctové „výplňově“ líbivé dramaturgii s předehrami k Síle osudu, Strace zlodějce a Mistrům pěvcům norimberským, s triumfálním pochodem z Aidy a polonézou z Rusalky však nepředvedly ČNSO ve formě, kterou bychom při takové příležitosti očekávali.
Bylo však zřejmé, že mnohým posluchačům na tom zas až tolik nezáleželo a vyřizovali si na mobilech nebo přímo mezi sebou své jiné záležitosti. A ožili až ve chvíli, kdy se Beňačková s Pustinou roztančili během přídavků při operetních valčících.

Nahoru | Obsah