Hudební Rozhledy

Lady Macbeth Mcenského újezdu poprvé v Ostravě

Markéta Jůzová | 07/18 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Iordanka Derilova (Katěrina Lvovna Izmajlova), Veronika Holbová (Axiňja), Martin Bárta (Boris Timofejevič Izmajlov) a Josef Moravec (Zinovij Borisovič Izmajlov

Poprvé v historii Národního divadla moravskoslezského se dostává na repertoár stěžejní operní dílo z tvorby ruského skladatele Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče Lady Macbeth Mcenského újezdu, která v Divadle Antonína Dvořáka zaznívá ve své originální podobě. Dramaturgicky je zařazena do řady nazvané „Operní hity 20. století,“ v jejímž rámci NDM od roku 2011 uvádí v každé sezoně premiéru jednoho významného díla světové operní tvorby.
Na libretu se podílel Šostakovič společně s Alexandrem Preisem podle stejnojmenné novely ruského realisty Nikolaje Semjonoviče Leskova z roku 1865. Námět ideově částečně souvisí i s tragédií Macbeth anglického dramatika Williama Shakespeara, ostatně i Giuseppe Verdi složil romantickou operu Macbeth.

Šostakovičova opera o čtyřech dějstvích a devíti obrazech z roku 1932 je uváděna v Ostravě v ruském originále s českými a anglickými titulky. Autorem překladu do češtiny je Igor Jelínek a do angličtiny Pavel Drábek. Dílo hudebně nastudoval šéf opery Jakub Klecker. Premiéra se konala 8. 3. 2018 v Divadle Antonína Dvořáka.
Když se konala její premiéra pod názvem Lady Macbeth Mcenského újezdu 10. 2. 2000 v historické budově Národního divadla v Praze, vycházel režisér David Radok a dirigent František Preisler ml. z původní opery, která měla v roce 1934 premiéru v Leningradě. Stala se základem pro inscenaci a na několika místech byla pražskými inscenátory doplněna druhou verzí z šedesátých let.
Původní opera vyvolala totiž Stalinovu nelibost, v dobovém tisku Pravda byla zveřejněna kritika pod titulem Chaos místo hudby a skladatel ji musel později upravit do podoby akceptovatelné pro sovětské stranické vedení a zbavit ji nežádoucí drsnosti. Jeho retušovaná podoba díla byla uvedena v novém znění pod názvem Katěrina Izmajlova na premiéře v roce 1963 v Moskvě. V pražském ND se hrála poprvé ve Smetanově divadle v roce 1965 v režii Karla Jerneka a v Ostravě ve Státním divadle v roce 1971 v režii Ilji Hylase. Originální verze byla v rodné zemi skladatele mnoho let zakázána. V zahraničí se ovšem stala součástí dramaturgických plánů a v současnosti je na repertoáru Bavorské státní opery v Mnichově, Královské opery Covent Garden v Londýně a zazněla nedávno na Salcburském festivalu.
Velké hudebně dramatické dílo zasazené do kupeckého prostředí carského Ruska šedesátých let 19. století líčí tragický příběh ústřední postavy Katěriny Lvovny, nešťastně zamilované ženy, která v cestě za láskou ke svému milenci Sergejovi zavraždí svého tchána Borise Timofejeviče Izmajlova a posléze se Sergejem společně zabíjí i Katěrinina muže Zinovije Borisoviče Izmajlova. Po vytoužené svatbě je zatkne policie, odvádí do vězení, a když se ocitnou ve vyhnanství s ostatními trestanci na Sibiři, Sergej ji podvede se Sonětkou, do které Katěrina posléze strčí, aby obě spadly do řeky, kde utonou. Obrazy pokryteckého Ruska s jeho drsností, syrovostí, rozháraností a agresivním násilím Šostakovič zhudebnil v určitém stylu avantgardní montáže, v níž zaznívá nejen mnohovrstevnatá dramatická hudba s výrazným psychologickým podtextem charakterizujícím postavy, jejich činy a důsledky jednání, ale i groteskní a sarkastický přístup, vášeň, erotika a strhující proud energie. V kompozici zaznívají i motivy ruské lidové hudby a hudební odkazy z tvorby Richarda Strausse, Gustava Mahlera a Richarda Wagnera. V kontrastu k ději hudba projasňuje i nadcházející budoucnost, mnohdy i v symfonickém hávu nastoluje zrcadlo zachycené doby.
Tandem našich významných inscenátorů, režiséra Jiřího Nekvasila a scénografa Daniela Dvořáka, jevištní podobě díla vtiskl pevný tvar s jasným silným příběhem. Světelný design se symbolikou barev a expresivitou vyjádření s finální projekcí sněžení a proudu řeky podpořil účinek a koncentraci. Rozsáhlý děj měl na premiéře působivý tah.
Ve Dvořákově scéně se zrcadlí groteskní deformace primitivního prkenného konstruktivismu. V průběhu děje zní hudba nejen z orchestřiště Divadla Antonína Dvořáka, ale v určitých situacích hrají instrumentalisté na žesťové nástroje i z postranních dvou lóží z každé strany. Hudební nastudování Jakuba Kleckera rozehrání příběhu ještě podpořilo. Mnohovrstevnaté dílo bylo pod jeho taktovkou zahráno dobře, vyznělo náladotvorně, ale, škoda, že v detailní interpretaci dost povrchně.
Sbor NDM byl v rozličných situacích na premiéře výborný, jak pěvecky v širší Šostakovičově typické disonantní škále, tak v jevištních ztvárněních postav dělnic a dělníků, policistů, svatebčanů a trestanců. Ukrajinský sbormistr Jurij Galatěnko při- stoupil k nastudování s velkým citem, pokorou a respektem.
Hostující sólistka opery, bulharská sopranistka Iordanka Derilova žijící v Německu a působící v Anhaltském divadle v Dessau, ztvárnila pěvecky náročnou a psychicky exponovanou roli Katěriny Lvovny s dramatickou expresí, chladnokrevně a apaticky. Barytonista Martin Bárta sytě znělým hlasem vtiskl despotickému kupci Borisovi, otci Katěriny, mnoho odstínů a zastínil svého alternujícího zahraničního kolegu. Moldavský tenorista Vadim Zaplechny zpíval Segeje sice s nadhledem, ale s poněkud omezenou hereckou kreativitou. Pohyb tenoristy Josefa Moravce byl v aranžmá příliš stísněný a hlasově méně otevřený, s vnitřní rozervaností přispěl k energickému ztělesnění city zmítaného Zinovije. Ve vedlejších rolích výrazněji zaujali Axiňja Veroniky Holbové, Zametač Davida Nykla, Sonětka Anny Nitrové, Zbídačený mužík Rudolfa Medňanského, Opilý host Jiřího Halamy. Kostýmní výtvarnice Marta Roszkopfová vystihla lokální kolorit doby a autentičnost. Představení opery lze určitě doporučit k návštěvě.

Ostrava, Národní divadlo moravskoslezské – Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič: Lady Macbeth Mcenského újezdu. Dirigent Jakub Klecker, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Marta Roszkopfová, sbormistr Jurij Galatenko. Premiéra 8. 3. 2018, Divadlo Antonína Dvořáka.

Nahoru | Obsah