Hudební Rozhledy

Biblické drama o Saulovi osciluje mezi barokem a současností

Karla Hofmannová | 07/18 |Zahraničí

Florian Boesch (Saul)

O biblická témata byl v baroku velký zájem a postavy biblického krále Saula a hrdiny Davida svádí k uměleckému zpracování i dnes. Hudba Georga Friedricha Händela zaručuje kvalitní zážitek a jeho původně oratorium lze posunout i do operní roviny.
V Divadle na Vídeňce uvedli Händelovo dílo scénicky v kostýmech a s náznakovými hereckými akcemi. Přenos do doby současné nepůsobí násilně, vždyť lidé se pod tlakem emocí chovají stejně a při současném prolínání kultur neudiví ani uříznutá hlava Goliášova.

Základním tématem je přerod krále Saula z moudrého státníka v paranoidní trosku, terorizující svoji rodinu a pronásledující svého budoucího zetě a nástupce.

Režisér Claus Guth a výtvarník Christian Schmidt akcentovali barokní gestiku a vášnivé vztahy mezi postavami. Zasazení do měšťanského prostředí s klasicistními prvky kontrastuje s biblickými barokními obrazy – a to jak živými, tak obrazy barokních autorů – a s mohutnými zdmi, které variabilně rozdělují prostor. Tento kontrast není samoúčelný, dokumentuje přenos aktuálnosti sdělení příběhu až do současnosti. Příběh cizince, který se sblíží s královou rodinou a s jeho lidem, a stane se tedy královým konkurentem, je přenositelný do jakékoli doby a jakéhokoli koutu země. Kostýmy jsou velmi klasické, dámy v dlouhých jednoduchých róbách, později v koktejlových šatech, pánové v oblecích, David v polovojenských kalhotách a tričku.
Velkou roli hraje v inscenaci vizuální složka. Velkoformátové olejové obrazy barokních mistrů (Il Guerchino) korespondují s živými obrazy vystavěnými z členů sboru. Sólisté pracují s velkými, rozmáchlými gesty a situace jsou doplňovány ilustrativními akcemi. Saul, kreslící své jméno blátem z Mrtvého moře na zeď, vyčerpaný David, dlouho putující s Goliášovou hlavou v ruce, aby ji postavil na slavnostně prostřený stůl v jídelně, Saulovy záchvaty, při kterých se svíjí na zemi, napadá Davida kopím, stejně jako na obraze italského malíře, který je dominantou scény. Příběh komplikují dvě Saulovy dcery, Merab a Michal, které se obě zamilují do Davida. Saul sám zabíjí svého syna Jonathana, Saula zase David. Hybným momentem je tu časté použití točny, na které se pohybují aktéři v pomalém pantomimickém pohybu. V závěru je David králem, přepadá ho bolest hlavy a na již očištěnou zeď píše své jméno, v ruce kopí. Sleduje to Saul jako přízrak. Koloběh života…

Hudebně je dílo skvěle nastudováno. Dirigent Laurence Cummings vede Freiburger Barockorchester se suverenitou a přesností. Arnold Schoenberg Chor prokázal svoji všestrannost a podal kompaktní a intonačně bezchybné výkony v jakýchkoli situacích. Na začátku stojí v orchestru, poté se pohybuje po scéně, točně, zpívá v mlze, nic není pro jeho členy problémem. Stejně výborní jsou i sólisté. I když v představení, které jsem viděla, onemocněla představitelka dcery Merab, Anna Prohaska, a na jevišti svoji roli předváděla jen fyzicky. Playback obstarala jako záskok – z listu! – sopranistka Cornelia Horak. Její výkon byl obdivuhodný, občas obě představitelky jako by spolu splývaly. Skvěle technicky vedený soprán, nesoucí se z orchestřiště bez omezení, pevný, s jasnou barvou, výkon, který sklidil zasloužené nadšení publika. Její sestru Michal zpívala italská sopranistka Giulia Semenzato. Jasný koloraturní soprán svítil nad všemi a okouzloval ekvilibristikou koloratur. Představitel Davida, Jake Arditti, vládne sice menším, ale skvěle technicky zvládnutým kontratenorem. Herecky a pohybově tvárný zvládl roli pokorného hrdiny přesvědčivě, bez patosu, přirozeně. Anglický tenorista Andrew Staples má menší tenor, přesto neměl problém s jeho nosností a intonační čistotou. Jako syn Saulův se spřátelil s Davidem a připojoval se k obdivu jeho charismatu k oběma svým sestrám. I z toho důvodu se stal obětí paranoického záchvatu svého otce Saula. Větší rolí ještě disponuje postava Kněze v podání nizozemského tenoristy Marcela Beekmana. Možná šlo také o indispozici, ale v jeho nepříliš velkém hlase se často objevoval písek a hlas dostával nepříjemný nádech.
Tahounem večera byla ovšem postava Saula, mocného, dynamického a démonického krále, z něhož se postupem času stával nemocný, představami sužovaný člověk, trpící a k smrti nenávidějící svého nastávajícího zetě a nástupce. V roli exceloval rakouský basbarytonista Florian Boesch. Mohutný hlas velkého objemu i rozsahu, démonický zjev, silné charisma, přirozený herecký projev, to vše mu umožnilo vytvořit z této postavy centrální dynamickou postavu a s kolegy vytvořit silné představení, plné alegorií a podobenství a také silných hereckých a pěveckých výkonů.

Wien, Theater an der Wien – Georg Friedrich Händel: Saul. Hudební nastudování a dirigent Laurence Cummings, režie Claus Guth, výprava Christian Schmidt, choreografie Ramses Sigl, světla Bernd Purkrabek, video Arian Andiel. Arnold Schoenberg Chor, sbormistr Ervin Ortner. Premiéra 16. 2. 2018, psáno ze 3. reprízy 23. 2. 2018.

Nahoru | Obsah