Hudební Rozhledy

Česká filharmonie uvedla pod taktovkou Thomase Adèse Tanec mrtvých

Vladimír Říha | 05/18 |Festivaly, koncerty

Vskutku třídenní maraton super koncertů se konal náhodně v pražských hudebních sálech mezi 21. a 23. březnem. Začal ho José Cura ve Smetanově síni Obecního domu s Pražskými symfoniky FOK, pokračovala Česká filharmonie v Rudolfinu s Thomasem Adèsem a zakončil v pátek ve Smetanově síni Orchestr Mariinského divadla v Petrohradu s Valerijem Gergijevem. Jelikož Cura i Gergijev u nás byli již několikrát, věnujme se právě ČF, která u nás ve Dvořákově síni poprvé představila britského dirigenta a skladatele Thomase Adèse.

Ten je v současnosti považován zřejmě za britskou „jedničku“, kterou naše publikum ještě dostatečně nezná, i když jsme již v rámci přímých přenosů z MET mohli vidět jeho operu Anděl zkázy, psanou podle filmu Luise Buñuela, nebo v Národním divadle Brno komorní operu Powder Her Face, jejíž českou premiéru uvedlo zmíněné divadlo 29. 1. 2016.
Adès přijel osobně dirigovat českou premiéru své skladby Tanec mrtvých (Totentanz), a dále Symfonii č. 45 fis moll „Na odchodnou“, Hob I/45 Josepha Haydna a Skotskou fantazii pro housle a orchestr Es dur, op. 46 Maxe Brucha. Nejvíce pozornosti samozřejmě přitáhla zmíněná premiéra Adèsovy rozsáhlé skladby pro dva zpěváky a orchestr Tanec mrtvých z roku 2013. I když její uvedení bylo poznamenáno nepříjemnou změnou: Místo původně nahlášeného britského hvězdného barytonisty Simona Keenlysida, který onemocněl, musel zaskočit Nor Björn Waag, ženský part zůstal nizozemské mezzosopranistce Christianne Stotijn. Autor se i v tomto díle pohybuje mimo zažité struktury, takže jeho styl lze těžko zařadit. Snad bych použil výrazu „nepředvídatelný postmodernista“ s velkým citovým nábojem. Inspiraci pro vokálně instrumentální dílo našel v německém přístavním městě Lübecku, v jeho již za války zničené katedrále, kde lidstvo ztratilo navěky sérii středověkých maleb s texty, které se naštěstí dochovaly. Výjevy, jejichž originální německé texty Adès použil, popisovaly Smrt, která odvádí lidi různého původu, postavení a věku do svého područí. Velké obsazení orchestru s obrovskou sadou bicích nástrojů „ukočíroval“ autor s přehledem. Jen mi trochu vadila určitá chaotičnost skladby i textu, který oba sólisté podávají bez většího zdůraznění jednotlivých postav. Björn Waag představoval Smrt, nizozemská mezzosopranistka Stotijn všechny oběti Smrti včetně krále, papeže, ale i malého dítěte. Působení díla je ovšem veliké, byť provedení poznamenává i nesrozumitelnost německých textů při velkém hlukovém vzepjetí orchestru.
V dalším programu vyzvedněme výkon houslisty Josefa Špačka v Bruchově Skotské fantazii, jejíž náročná místa zvládl skutečně virtuózně a kde se ve skvělém světle představila i první harfistka České filharmonie Jana Boušková. Zaujala i známá symfonie Josepha Haydna „Na odchodnou“, v níž si orchestr s dirigentem vyhráli s divadelními prvky odchodu nejen se skutečnou radostí, ale i se smyslem pro humor a odlehčenou atmosféru celého kusu. Byl to jeden z nejpřitažlivějších koncertů sezony, který nám představil Adèse i jako schopného dirigenta.

Nahoru | Obsah