Hudební Rozhledy

Jubilejnímu Febiofestu hudba nechyběla

Vladimír Říha | 08/18 |Horizont

Charles Aznavour s Kristiánem

S pořadovým číslem 25. byl letošní ročník Febiofestu, pražského mezinárodního filmového festivalu, jubilejní, a proto ho organizátoři připravovali dost rozsáhle. To u nového vedení přehlídky sice nepřekvapilo, ale očekávání tentokrát nebyla tak úplně splněna. Po loňské premiéře týmu (prezident Fero Fenič, i když spíše v pozadí, ředitel Kamil Spáčil a dva programoví ředitelé Anna Kopecká a Michal Hogenauer) se ve dnech 15.–23. 3. konal ročník s velkou nabídkou 179 filmů v 18 sekcích, což představovalo celkem 445 projekcí.

Bohužel organizačně leccos v letošním roce neklapalo, jak mělo, a ukázalo se, že někdy méně je více. Odpadlo mnoho filmů i programů (že by finanční problémy?) a bylo vidět, že se hodně lidí teprve učí, jak pracovat v týmu takové obrovské akce. Některé věci ale také nebyly na vině organizátorů, kterým je třeba pogratulovat, jak se vyrovnali s nečekanou změnou hlavního hosta akce, francouzské herečky Catherine Deneuve, která plánovanou návštěvu s omluvou zrušila. Hbitě využili přítomnosti francouzského zpěváka a herce Charlese Aznavoura, který měl v Praze vystoupení, a předali mu jednu z cen – sošku Kristiána. Další sošku získali francouzští režiséři Leos Carax a Arnaud Desplechin a jednu si odnesla i naše herečka Daniela Kolářová. Škoda jen, že se vyskytla i taková faux paux, jako např. opomenutí oficiálního přivítání Aznavoura při jeho příjezdu na zahajovací program Febiofestu v Obecním domě, kdy moderátor, který ostatní vítal u vchodu, na něho nepočkal! Nakonec se ale festival původně očekávané slavné hvězdy, Catherine Deneuve, přece jen dočkal. Herečka se uzdravila a přijela místo na zahájení na slavnostní zakončení, setkala se i s diváky a na tiskovce se představila jako velice přístupná a vnímavá osobnost. Febiofest také poctil ražbou pamětní medaile zemřelého herce Jiřího Kodeta, zlatou medaili převzala jeho manželka Soňa. Pokud jde o hudbu, tak festival přinesl i spoustu hudebních zážitků, i když byla zrušena sekce hudebních dokumentů. Naštěstí v sekci dokumentů jich bylo dost, a tak si diváci mohli vychutnat portréty rockového kytaristy Erika Claptona (režie L. F. Zanuck) či zpěvačky a herečky Mariane Faithfull (rež. Sandrine Bonnaire). Zájemci o techno a podobné směry se mohli seznámit ve snímku Když myslím na Německo v noci (rež. Romuald Karmakar) s německou elektronickou scénou.
Sekce Central Park přinesla i tři divácké snímky s hudebními tématy. První italskobelgický Nico, 1988 (rež. Susanna Niechiarelli) souvisel i s naší historií. V životopisném hraném dokumentu o známé zpěvačce a modelce z okruhu Andyho Warhola totiž rozsáhle mapoval i historii jejího jediného vystoupení v Praze, které bylo policií (rok 1988) přerušeno a zpěvačka musela s kapelou opustit republiku. Podle pamětníků ale byly okolnosti kolem tohoto incidentu podány dost upraveně a ani místo neodpovídalo. Velkým kladem snímku je však výkon dánské zpěvačky a herečky Trine Dyrholm v hlavní roli. Druhým filmem byl německý hraný Slečna Paradise (rež. Barbara Albert), popisující skutečný příběh slepé pianistky a skladatelky Marie Theresie Paradisi žijící ve Vídni v 18. století. Po operaci slavným dr. Franzem Messmerem se jí zrak vrátí, ale po čase ho zase ztratí a většinu svých skladeb napíše slepá. Výborná byla Maria Dragus v hlavní roli. A senzací letošního Febia byl ruský snímek Matilda (rež. Alexej Uchitel), který byl v Rusku na protest ortodoxní církve zakázán. Velká historická freska totiž ukazuje později bolševiky zavražděného cara Mikuláše II. ve šťastnější etapě jeho života, kdy před revolucí byla jeho milenkou slavná balerína Matilda Kšesinská. Především ctitelé klasického baletu a jeho ruské školy si přijdou na své, snímku neschází ani napětí.

V sekci Noční cirkus se nasazený snímek Operace Entebbe (rež. José Padilha) překvapivě také spojil s baletem. Tentokráte zcela moderním, a tak jsme viděli nové zpracování známé záchranné akce protiteroristických izraelských jednotek při osvobození v Ugandě palestinskými a německými teroristy zadrženého francouzského letadla s izraelskými cestujícími. Režisér totiž děj kolem osvobození rámuje i baletním zpracováním tématu v provedení slavné Batsheva Dance Company v choreografii Ohada Naharina.
Zajímavostí přehlídky také bylo v několika filmech použití písní Boba Dylana – Návrat na Montauk (rež. Volker Schlöndorf) a Ismailovy přízraky (rež. Armand Desplechin), zaujala i hudba Maxe Richtera a Fernanda Velasquéze ve snímku Až na dno (rež. Wim Wenders). Naopak zklamáním byl očekávaný nový snímek Song to Song amerického režiséra Terence Malicka – ten zachycuje rockovou scénu v texaském Austinu na příběhu dvou mileneckých trojúhelníků, ale i při množství hudebních ukázek trpí značnou nejasností a rozvláčností.
Pro informaci ještě uveďme, že v soutěži Nová Evropa vyhrál francouzský snímek Střídavá péče (rež. Xavier Legrand) – porotu letos vedla Marta Kubišová.
Zmiňme také dvě přidané hudební akce festivalu. Nedožitých 80 let skladatele i mnoha filmových hudeb a muzikálů Karla Svobodu festival vzpomněl spolu s Nadačním fondem Kapka naděje koncertem ve Španělském sále Pražského hradu 17. 3., kde za velké účastí VIP osobností v čele s Andrejem Babišem zpívali mj. bez nároku na honorář Helena Vondráčková, Eva Pilarová, Marián Vojtko a mnoho dalších. Škoda jen, že se opět prokázalo, že sál se pro poprockové koncerty akusticky nehodí, takže poslech nebyl tak dobrý. Během festivalu bylo také pokřtěno nové CD Evy Pilarové Pilarka a přátelé, na slavnost v CineStar Anděl dorazil kromě jiných i Karel Gott. Album obsahuje rovněž novou verzi slavného duetu Dotýkat se hvězd.
Po skončení festivalu v Praze pokračovaly v 16 dalších městech tzv. Regionální ozvěny Febia až do 21. dubna.

Nahoru | Obsah