Hudební Rozhledy

Impresionistická Bohéma v Liberci

Helena Havlíková | 10/18 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Paolo Lardizzone (Rodolfo) a Lucie Kašpárková (Mimi)

Bohému Giacoma Pucciniho o životě mladých umělců v pařížské Latinské čtvrti a tragické lásce básníka Rudolfa a švadlenky Mimi s turínskou premiérou v roce 1896 máme zaškatulkovanou jako prototyp veristické opery s realistickým zachycením skutečných příběhů. Ostatně nedávno Metropolitní opera dokonce potřetí zopakovala v přímém přenosu super naturalistickou inscenaci Franka Zeffirelliho.



Režijních přístupů, jak dnes tuto jednu z nejoblíbenějších oper hrát, je nespočet a v přenosu ze salcburského festivalu jsme nedávno viděli bohémy jako feťáky pod mostem a Mimi Anny Netrebko s kérkou.
V novém libereckém nastudování šla režisérka Linda Keprtová s výtvarnicí scény a kostýmů Renatou Slámovou až překvapivou cestou. Díky jejich tvořivému zacházení fungovala. Měkce rozostřily situace Bohémy jako oživlé impresionistické obrazy. V obrovském rámu přes celý zadní prospekt se střídají jemně nasvícená slavná plátna Édouarda Maneta (Snídaně v trávě), Clauda Moneta (Zimní slunce v Lavacourt) nebo Augusta Renoira (Zábava v Moulin de Galette nebo Váza růží), před kterými v živých obrazech sedí u stolků hosté kavárny, ze které mlhavě vyzařuje francouzská atmosféra. Jinak je scéna jednoduchá – staré židle, dveře jako deska stolu opřená z jedné strany o sloupec knih. Keprtová nepotřebuje ani postel, aniž je umírání Mimi méně dojemné – sedí na židli a hlava se jí zvrátí na Musettu, která stojí za ní. Jen toho padajícího sněhu, který už od začátku předznamenává chlad tragického konce, mohlo být méně. A naklánění rámu obrazu působilo spíše samoúčelně.
Tato koncepce vyšla i díky obsazení, protože čtveřice chudých umělců je skutečně parta rozpustilých kumpánů v čele s básníkem Rudolfem Paola Lardizzoneho, který vzplane k Mimi tak prudce, že se ani nezdržuje hledáním klíče. Jeho pěveckému projevu by slušely méně silové výšky. Také Mimi rychle překoná stydlivost a je z toho láska na první pohled, ve které se Lucie Kašpárková prozpívávala k oblejšímu tónu. Rozdováděnost bohémů s impulzivně žárlivým malířem Marcellem Csaby Kotlára, ale i muzikantem Schaunardem Jiřího Rajniše (ml.) a filozofem Collinem Jana Šťávy věrohodně přechází do ochoty pomoci umírající Mimi tím posledním, co mají. Velmi sympaticky zvládla Musettu Jolana Slavíková, ještě studentka Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Frankfurtu nad Mohanem – zatím nikoli jako divokou „tygřici“, ale dívku, která uvnitř svého srdce upřímně miluje Marcella a obětavě se pokouší zachránit umírající Mimi.
Všichni se mohli opřít o hudební nastudování Martina Doubravského. U nás patří k dirigentům s mimořádným divadelním citem pro operu – Bohému rozehrál s energicky mladistvým temperamentem i lyrikou. A to má liberecká opera v druhém obsazení ještě například v zásobě Ondřeje Koplíka jako Rudolfa nebo Lívii Obručník Vénosovou pro Mimi. A nezanedbatelný je také v případě Bohémy efekt inscenace s dětským sborem, kdy se do opery, mnohdy dokonce poprvé, vypraví početné příbuzenstvo, aby se mohlo pokochat svým šikovným vnoučkem, synem nebo synovcem.

Liberec, Divadlo F. X. Šaldy – Giacomo Puccini: Bohéma. Hudební nastudování Martin Doubravský, režie Linda Keprtová, scéna a kostýmy Renata Slámová. Premiéra 9. 3. 2018.

Nahoru | Obsah