Hudební Rozhledy

Vídeňská pocta pro Gottfrieda von Einem – Návštěva staré dámy

Karla Hofmannová | 08/18 |Zahraničí

Ve vídeňských operních kruzích oslavili 100 let od narození německého skladatele, Gottfrieda von Einem. Úspěšný hudební skladatel sáhl po dramaticky osvědčeném kuse, který slaví úspěch po všech světových jevištích. A autorem libreta není nikdo jiný než sám dramatik, Friedrich Dürrenmatt.
Obsah hry snad ani není nutné připomínat. Multimilionářka Claire Zachanassian přijíždí po dlouhých padesáti letech do malého městečka Güllenu, kde prožila dětství a mládí a první lásku, která nebyla bez následků. Milenec ji opustil a jí nezbylo než městečko bez prostředků a těhotná opustit. Život prožila v hamburských nevěstincích a po boku bohatých mužů, až dědictvím získala pohádkové bohatství. Nyní ji do místa svého mládí přivedl nikoli sentiment, ale touha po pomstě.

Dá městečku miliardu, jestliže někdo jejího někdejšího milence zabije. Čeká a postupně všechny korumpuje a vláká do smyčky dluhů a komerce. Všichni žijí na dluh tak vysoký, že není cesty zpět, ortel musí být vykonán.
Režie stejnojmenné opery (Návštěva staré dámy, op. 35) se ujal anglický renomovaný režisér Keith Warner, jehož operní produkce slaví úspěch po celém světě. Podařilo se mu vytvořit svébytný operní thriller, pohybující se na hraně karikatury a tragiky, soucitu a pomsty. Pracuje se spoustou vedlejších postav, z nichž každá má svébytné karikující rysy, každá nějak doplňuje děj a každá má svoji pěveckou úlohu. Drží se Dürrenmatovy přesnosti a nadhledu, dramatický děj odkrývá pomalu, ale důsledně a postupně graduje vedle sebe komediální i tragickou linku.
Centrem dění je samozřejmě dáma, která přijíždí, aniž kdo tuší, kým opravdu je. Na scénu vchází karikatura. Stárnoucí, nepříliš vkusem oplývající kurtizána, s protézami ruky i nohy, ale s nezdolnou železnou vůlí. Její repliky jsou tvrdé a výstižné, tuhne při nich v žilách krev. Má s sebou dva eunuchy, které dala za trest vykastrovat, svého majordoma, který jako mazlíčka vodí ochočeného obrovského černého pantera, a své dva poslední manžele. Všichni jí slouží, na všechny je tvrdá. Postupně si stále víc hraje na stárnoucí dobyvatelku mužských srdcí a zapojuje do hry city. Ale jen proto, aby nakonec vytáhla kartu pomsty.
Režisér pracoval plně ve shodě s autorem výpravy, Davidem Fieldingem. Absurdní britské drama se tu potkává s karikováním postav i prostředí, které navozují nejprve malé půvabné domečky, zavěšené na černém pozadí a poté velké nádraží. Vše se postupně mění a převládá křiklavý, barevný a nevkusný konzum, který protagonisté berou jako luxus. Vztahy tendují k vraždě, která je ale stažena do pozadí a jen naznačena. Kdo viditelně přijde na scéně o život, je obrovský černý panter na vodítku, přítulný a poslušný. Svůj úkol splnil. Mimickou neobvyklou příležitost v roli pantera dostal Michael Hinterhauser (na vstupních dveřích do divadla viselo několik velkých oznámení, které upozorňovaly, že se v představení na závěr bude střílet!). O ohromující účinek na závěr se postaral vjezd obrovské lokomotivy, vezoucí na sobě šek na jednu miliardu. Jásot a nadšení se zvrhává v extázi. Stará dáma bez povšimnutí odjíždí. Svůj úkol také splnila.
Ztvárnila ji přesvědčivým způsobem Katarina Karnéus, švédská mezzosopranistka, která má za sebou hvězdnou kariéru v MET i na velkých evropských jevištích. V roli Claire v Divadle na Vídeňce debutovala a její vstup byl vskutku impozantní. Schopnost dramatické zkratky a výrazu hereckého se přesně snoubil se schopností vykreslit barvou hlasu charakter postavy. Zpočátku karikovala hlas do ostrého jekotu, postupně nabýval na sladkosti i na objemu a v závěru mu dala heroický objem. Její Claire je monstrózní, bezskrupulózní, nenávistná a bez schopnosti empatie. Lidé jsou pro ni jen hadrové figury, dobré jen pro splnění jejích potřeb a přání.
Partnerem jí byl kanadský barytonista Russel Braun. Jeho baryton je dobře nosný, se schopností sladkého témbru. Herecky je přesvědčivý, ze sebejistého stárnoucího obchodníka a otce rodiny se postupně stává zlomený člověk, kterému je ke konci všechno jedno. Kolem něho prochází spousta postav z městečka, které reprezentuje Starosta v podání amerického tenoristy Raymonda Veryho, jenž vládne nosným a znělým tenorem a schopností dramatické zkratky. Dalším reprezentantem obyvatel městečka je Farář, kterého ztvárnil rakouský basbarytonista Marcus Butter. V hereckém i pěveckém výrazu zachovává stabilní pózu, ať se kolem něho děje cokoli. Sonorní hlas a výborný pěvecký projev ho řadí ke špičkám inscenace. V roli manželky hlavní postavy Alfréda Illa se představila Cornelia Horak jako Mathilda. Výborná vídeňská sopranistka se svěžím a nosným hlasem a s vynikající muzikalitou a pohotovostí, kterou projevila, když v době zkoušení této opery pohotově zaskočila za Annu Prohasku v roli dcery Merab v oratoriu o Saulovi, kdy part zpívala přímo z listu! Tentokrát si s chutí zahrála a zazpívala hloupou a stárnoucí hysterku. Měkký, přesto jasný soprán dala zcela do služeb hereckého výrazu a vytvořila plastickou hereckou etudu.

Velký orchestr s posílenou složkou perkusí měl těžký úkol. Podpořit herecké výrazové prostředky a hudebně vykreslit charakteristiku postav i emočních nálad. Nutno vzdát hold dirigentu Michaelu Boderovi a zejména ORF Radio-Symphonieorchester Wien, že svůj úkol splnili na výbornou. Tonální prokomponovaná hudba, ariózní charakter pěveckých partů, práce s motivy a orchestrací, která charakterizuje jednotlivé postavy, stejně jako krátké melodické úseky, přecházející do deklamačního stylu, to vše vytváří působivý a originální celek. Zkouškou profesionality prošel rovněž i Arnold Schoenberg Chor, který se pod vedením stálého sbormistra Erwina Ortnera zhostil jak pěveckých úkolů, tak i množství hereckých příležitostí. Ty se našly i pro členy Jungen Ensembles des Theater an der Wien.
Návštěva staré dámy ve Vídni slavila triumf jako efektní a plnokrevné představení, plné nápadů a výborných pěveckých a hereckých výkonů. A režisér k tomu nepotřeboval ani šokující excesy ani sexistické výstřelky, a přesto je to představení vysoce moderní a nadčasové.

Wien, Theater an der Wien – Gottfried von Einem: Der Besuch der alten Dame (Návštěva staré dámy). Hudební nastudování a dirigent Michael Boder, režie Keith Warner, výprava David Fielding, choreografie Karl Alfred Schreiner, světla John Bishop, video David Haneke. ORF Radio-Symphonieorchester Wien, Arnold Schoenberg Chor, sbormistr Ervin Ortner. Premiéra 16. 3. 2018, psáno z 3. reprízy 23. 3. 2018.

Nahoru | Obsah