Hudební Rozhledy

Z historie muzikálu VI

„Osmičky“ jsou i výročím muzikálu

Michael Prostějovský a Pavel Bár | 10/18 |Studie, komentáře

Soňa Červená (Káča) a Jan Werich (Čochtan), Divotvorný hrnec 1948

Divotvorný hrnec
Před 70 lety byl uveden první americký muzikál u nás a zároveň i v kontinentální Evropě: Divotvorný hrnec. Premiéru měl na začátku března 1948 v pražském Divadle V+W a okamžitě se stal obrovským hitem.
Pouhý rok po broadwayské premiéře, kde byl uveden pod názvem Finian´s Rainbow, muzikál do Československa přivezli Jiří Voskovec a Jan Werich. Společně jej také přeložili a počeštili. Změnili celkového ducha a poetiku hry: z irských přistěhovalců se stali čeští emigranti, z dívky Sharon Káča a ze skřítka Oga robustní, typicky český vodník Čochtan. Oba tvůrci si dali záležet i na převodu dalších jmen – senátora Rawkinse překřtili na česky krásně znějícího Kets Mets Randalla. A z otce hlavní hrdinky Finiana McLonergana udělali Josefa Maršálka – podobnost jeho jména s tehdejším Marshallovým plánem nebyla vůbec náhodná.

I Maršálek má totiž svůj plán, i když poněkud naivní: díky kouzlům zázračného hrnce, který před svým odjezdem ukradl vodníku Čochtanovi, chce v Americe zázračně zbohatnout. Peníze má v úmyslu věnovat své dceři Káče jako věno. Ovšem vodník Čochtan se bez svého hrnce neobejde, a proto se vydává do Ameriky za nimi. Společně zde pomáhají napravit nespravedlnosti, páchané zlým rasistickým senátorem Randallem. A jak se na správný muzikál sluší a patří, vše končí happy endem: křivdy jsou napraveny, Káča se vdá za místního mladíka Woodyho a nevěstu si zpátky do Čech odváží i vodník Čochtan.
Jan Werich charakter vodníka Čochtana přizpůsobil svému naturelu. Jeho skvělé dialogy a komentáře bychom tak v původním americkém textu hledali marně. I proto měl každý Werichův následovník v roli Čochtana obtížný úkol – a přitom mezi ně patřili i vynikající herci jako Miloš Kopecký, Josef Dvořák, ostravský Josef Kobr a řada dalších.
Na inscenaci Divotvorného hrnce se v roce 1948 kromě zmíněného Wericha jako hlavního představitele a Voskovce jako režiséra podílelo i několik dalších osobností, které později při různých příležitostech stály u postupného zrodu domácího muzikálu: dirigent Karel Vlach nebo hudební aranžér a skladatel Zdeněk Petr.
Po odchodu Voskovce do Francie a uzavření Divadla V+W byl Divotvorný hrnec přenesen na podzim 1948 do karlínského divadla, tehdy nesoucího název Divadlo Umění lidu. Spolu s ním tam přešel i celý bývalý soubor Divadla V+W, do kterého kromě Wericha patřili například Rudolf Cortés, Soňa Červená, Václav Trégl nebo Ljuba Hermanová. Se souborem přešel i celý Orchestr Karla Vlacha, který v Karlíně našel domov na další desítky let – s krátkou přestávkou v letech padesátých. Všichni jmenovaní hráli Divotvorný hrnec v novém působišti ještě téměř další dva roky. Titul u nás mezitím zpopulárněl a z jeho písní se staly dobové šlágry. Ovšem i později patřily tyto písně do repertoáru populárních pěveckých hvězd: například na konci 60. let je nazpívala Eva Pilarová nebo Waldemar Matuška.
Po úspěchu pražské premiéry následovaly na přelomu 40. a 50. let hned čtyři další inscenace tohoto titulu v regionálních divadlech Československa, konkrétně v Ostravě, Olomouci, Teplicích a Plzni – tam jej režíroval Oldřich Nový. Poté se však Československo zahraničnímu muzikálu zcela uzavřelo, a to na dlouhých 13 let.

Oklahoma
Před 75 lety, 31. března 1943, měl na scéně broadwayského St. James Theatre premiéru jeden z nejslavnějších muzikálových titulů všech dob, Oklahoma!. Jednalo se o první společnou práci skladatele Richarda Rodgerse a libretisty a textaře Oscara Hammersteina II.
Libreto muzikálu vycházelo z divadelní hry Lynna Riggse Green Grow the Lilacs z roku 1931. Po prvních zájezdových předpremiérách nového muzikálu ve městě New Heaven ve státě Connecticut, kde byl uveden ještě pod názvem Away We Go, však tvůrce nečekaly žádné nadšené kritiky – spíše naopak. Přesto se po úpravách a změně názvu dočkal nový muzikál na konci března 1943 i své broadwayské premiéry. A zrodil se úspěch, jaký Broadway do té doby ještě nezažila: Oklahoma! se dočkala 2212 repríz, čímž zlomila všechny broadwayské rekordy a toto prvenství si udržela až do roku 1961.
Děj muzikálu se odehrává na počátku 20. století a točí se kolem mladého děvčete Laurey, které žije a pracuje na farmě amerického středozápadu. Laurey odmítá nabídku mladého kovboje Curlyho, který je do ní zamilovaný, na společnou návštěvu plesu. Tam ji nakonec doprovodí předák farmy, Jude Fry. Jak se však po mnoha peripetiích ukáže, Laurey Curlyho miluje také, a proto se rozhodne vzít si ho za muže. S tím se nechce smířit právě předák Jude a na svatbě vyvolá rvačku s Curlym, během níž se z neopatrnosti sám smrtelně zraní vlastním nožem. Po krátkém soudním procesu je podezřelý Curly osvobozen z obvinění ze zabití a jeho svatební cesta s Laurey může začít. Naděje na lepší život v kraji daleko od všech moderních vymožeností doby zároveň zlepšuje skutečnost, že se toto původně indiánské teritorium stává 46. státem Spojených států amerických. Právě lidovost, romantika, jistá dávka sentimentu, ale také vlastenecká struna, folklor a patriotismus se staly tím, co diváky na tomto muzikálu tolik upoutalo a co mu přineslo tak velký úspěch. Koneckonců titulní melodie muzikálu se v roce 1953 stala hymnou amerického státu Oklahoma.
Premiérové uvedení z roku 1943 porušilo mnohé zásady, které do té doby na Broadwayi panovaly. A tak zatímco u starších muzikálů například platilo nepsané pravidlo, že sotva se zvedne opona, jeviště zaplní sbor, zde sedělo na začátku uprostřed jeviště farmářské děvče, které tlouklo máslo, a hlavní hrdina při tom zpíval za kulisami. Oklahoma! znamenala také další krok na cestě k integraci děje, hudby a pohybu, respektive tance, kterou o 14 let později dovršila a k maximální dokonalosti přivedla Bernsteinova West Side Story.
Oklahoma! se také v pozdějších letech dočkala několika revivalů: mezi ty nejslavnější patří inscenace britského Národního divadla v nastudování režiséra Trevora Nunna z roku 1998. Nunnova inscenace vynikla scénografií v dimenzi muzikálu superlativů i používáním soudobých divadelních prostředků a jeho režie také lépe dokreslila charaktery některých postav. V roce 1999 Nunn nastudování zaznamenal také pro televizní obrazovku. Na filmové plátno se ale Oklahoma! dostala už v roce 1955, kdy ji natočil režisér Fred Zinnemann.

Rekordní návštěvnost londýnských divadel
Asociace londýnských divadel oznámila, že rok 2017 se stal rekordním co do počtu návštěvníků divadel v britské metropoli: poprvé totiž překonal hranici 15 milionů diváků. Výnosy z prodeje vstupenek dosáhly astronomické částky 700 milionů liber – v přepočtu téměř 20 miliard korun.
Rekordní byla zejména první polovina roku 2017, zatímco ta druhá patřila spíše k podprůměrným; celkově pak průměrná návštěvnost dosáhla 77,5 %. Průměrná cena vstupenky činila 47 liber, tedy zhruba čtrnáct set korun. Připomeňme, že do této statistiky jsou započítána nejen muzikálová, ale všechna londýnská divadla včetně činoherních i alternativních. Ceny vstupenek na muzikál tak obvykle dosahují částek vyšších. Asociace londýnských divadel, která tyto údaje sleduje a vydává, je neziskovou organizací, reprezentující londýnský divadelní průmysl. Jejím nejvýraznějším počinem je každoroční pořádání ceremoniálů udílení prestižních Cen Laurence Oliviera, z nichž ten letošní se uskutečnil v neděli 8. dubna ve slavné Royal Albert Hall.

Bernadette Peters
Na konci února oslavila životní jubileum jedna z největších ikon amerického hudebního divadla, herečka, zpěvačka a také spisovatelka Bernadette Peters. Aktuálně ji američtí diváci mohou vidět v titulní roli nejnovějšího broadwayského revivalu slavného muzikálu Hello, Dolly!.
Bernadette Peters, rozená Bernadette Lazzara, se narodila 28. února 1948 ve čtvrti Queens v New Yorku. Poprvé na jevišti vystupovala už jako dítě. Ve třinácti letech se objevila v company muzikálu Gypsy v rámci národního turné a o tři roky později pak také coby jedna z dcer kapitána von Trappa v muzikálu The Sound of Music. Ve dvaceti letech byla obsazena do broadwayského muzikálu George M!, v němž se naplno projevil její talent a získala divadelní ocenění Theatre World Award. Na tento úspěch navázala i svými dalšími projekty, mezi nimiž byl například Bernsteinův klasický muzikál On the Town či biografický muzikál Mack and Mabel, v němž si zahrála titulní úlohu.
Skladatel a textař Stephen Sondheim patří zcela bezpochyby mezi největší osobnosti hudebního divadla 20. století. V jeho dílech našla zalíbení také Bernadette Peters, která hrála v mnoha jeho muzikálech: poprvé v polovině 80. let, kdy Sondheim společně s režisérem Jamesem Lapinem vytvořil muzikál Sunday in the Park with George. Oba autory inspiroval slavný obraz Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte francouzského malíře a zakladatele pointilismu Georgese Seurata. Příběh muzikálu se točí kolem Seuratova uměleckého života a rozehrává osudy jednotlivých postav zachycených na plátně. Muzikál měl premiéru na Broadwayi v roce 1984, získal Pulitzerovu cenu za drama i dvě ceny Tony. A několik nominací obdržela též Bernadette Peters za ztvárnění Georgeovy milenky Dot.
Andrew Lloyd Webber zase na počátku 80. let napsal společně s libretistou Donem Blackem komorní muzikál Tell Me On a Sunday – v českém překladu Líp se loučí v neděli – určený pouze pro jedinou herečku. Tato muzikálová jednoaktovka pojednává o dívce z londýnského předměstí, jež se vydává do Spojených států, aby zde našla pravou lásku. Při premiérovém uvedení v Londýně ztvárnila roli dívky zpěvačka Sarah Brightman. O čtyři roky později se muzikál dostal také na newyorskou Broadway, kde se v této úloze představila Bernadette Peters. Za svůj výkon se dočkala nejen nadšeného ohlasu diváků, ale byla oceněna také dvěma největšími divadelními cenami – Drama Desk Award a cenou Tony pro nejlepší muzikálovou herečku roku.
Bernadette Peters je spojená i s dalším, u nás neprávem opomíjeným dílem Stephena Sondheima Into the Woods (Čarovný les). Děj cenami ověnčeného muzikálu z roku 1987 nás zavádí do království Za sedmero horami a vypráví příběh bezdětného pekaře a jeho ženy. Manželé se společně vydají do lesa, aby zrušili kletbu, již na ně uvrhla zlá čarodějnice ze sousedství. Tou dobou však spěchá lesem i Červená Karkulka za babičkou, Popelka na zámecký bál a hloupý Jack na trh prodat svoji milovanou krávu. Bernadette Peters se divákům představila v ústřední úloze čarodějnice.
Herečka se ale neobjevuje pouze na divadelních prknech, na svém kontě má také dlouhou řádku filmů. Jedním z nich je například animovaný muzikál Anastasia, který ve druhé polovině 90. let natočila filmová společnost 20th Century Fox. Březen roku 2012 zase přinesl na televizní obrazovky hudební seriál Smash. Tvůrci jeho děj zasadili do New Yorku do prostředí broadwayských muzikálů a ukázali, že to, co se odehrává v zákulisí, je mnohdy daleko větší drama než to na jevišti. Bernadette Peters se zde objevila v menší roli broadwayské divy.

Tři mušketýři u kolébky muzikálu
V době, kdy se na americké Broadwayi premiérou Lodi komediantů zrodil muzikál, slavily ještě velké úspěchy i klasické operety – přímí předchůdci muzikálu. Mezi pozoruhodné tituly tohoto období patří Tři mušketýři jednoho z nejúspěšnějších operetních skladatelů všech dob, českého rodáka Rudolfa Frimla.
Opereta Tři mušketýři byla na Broadwayi uvedena 13. 3. 1928, tedy čtvrt roku po zmíněné premiéře Lodi komediantů. Jak je už z titulu patrné, její děj vychází ze známého stejnojmenného románu Alexandra Dumase st. o dobrodružném přátelství mladého d’Artagnana s mušketýry francouzského krále, Athosem, Porthosem a Aramisem. Libreto k operetě napsal William McGuire, texty písní Clifford Grey a P. G. Wodehouse.
Není bez zajímavosti, že inscenaci Frimlovy operety produkoval Florenz Ziegfeld, slavný broadwayský producent, který stojí nejen za svými známými Ziegfeld Follies, ale také za zrodem muzikálu – a to právě již zmíněnou Lodí komediantů.
Vychází ve spolupráci s agenturou „musical-media“.

Nahoru | Obsah