Hudební Rozhledy

Celuloidová hudba III

Soukup bez elektroniky a Čechomor s Nohavicou

Tomáš Pilát | 05/18 |Studie, komentáře

Tmavomodrý svět

Nové tisíciletí přivítal Český lev v plné síle. V roce 2000 mělo premiéru několik kvalitních snímků režisérů různých generací. S novým dílem přišel například Jan Švankmajer, který viděl a zvítězil. Jeho Otesánek se stal nejlepším českým filmem v rámci Českých lvů v roce 2001. Za režii už akademici Švankmajerovi Lva nepřiřkli, Otesánek si zato odnesl prestižní trofej v kategorii nejlepší výtvarné řešení.
Z dalších snímků, které rozhodně zaujaly, a právem, jmenujme třeba Babí léto (režiséra Vladimíra Michálka), Divoké včely (Bohdana Slámy), Paralelní světy (Petra Václava), Rebely (Filipa Renče s písničkami z 60. let minulého století), a také Tmavomodrý svět.

Válečné drama z prostředí československé letky v RAF ve Spojeném království natočil Jan Svěrák podle scénáře svého otce Zdeňka Svěráka. Čili stará známá, a po čertech dobrá tvůrčí dvojice. Tmavomodrý svět získal pět křišťálových lvích sošek, včetně těch za nejlepší režii, kameru, střih a divácky nejúspěšnější film. A taky za nejlepší hudbu. O tu se postaral taky už náš starý dobrý známý, komponista a instrumentalista Ondřej Soukup. A mimochodem – Tmavomodrý svět ocenili i filmoví kritici, kteří tehdy ještě hlasovali v rámci Českých lvů, i když jejich cena sošku Českého lva neobnášela.
Tmavomodrý svět byl na české poměry velkou mezinárodní koprodukcí, přitom snímkem natočeným s obrovským vkusem a zapálením pro věc. Dodnes fascinuje komponování některých záběrů a zdaleka se nejedná pouze o záběry letadel v akci. Práce s atmosférou doplněná skvělými hereckými výkony (zase mezinárodní obsazení) dělá ze sledování tohoto snímku příjemný a silný zážitek.
Tomu pomáhá samozřejmě i hudba. Ondřej Soukup se může chlubit tím, že psal hudbu pro oscarového Kolju. Tedy – zase spolupráce s duem Svěráků. Jak říká, více zakázek na filmovou hudbu mu Oscar pro český film tehdy nepřinesl, do širšího mezinárodního povědomí ovšem rozhodně vstoupil. „Asi jediné, co jsem osobně pocítil, bylo ocenění mých španělských kolegů. V té době jsem totiž psal hudbu ke třináctidílnému španělskému televiznímu seriálu a jeho producenti se z toho Oscara mohli zbláznit. Všude se pyšnili tím, že mají skladatele s Oscarem za Kolju. Ti mně tu zdánlivou slávu dali opravdu pocítit. V tom nejlepším slova smyslu,“ usmívá se.
Tmavomodrý svět byla Soukupova třetí spolupráce s režisérem Janem Svěrákem. První byl Akumulátor I, druhou Kolja. „Ale automaticky jsem k Tmavomodrému světu nepřišel, ani po mezinárodním úspěchu Kolji. Na spolupráci na Tmavomodrém světě jsme se domluvili až v době, kdy Honza začínal tento film natáčet,“ vzpomíná skladatel. Při práci na muzice ke snímku se chtěl vyhnout hudebním klišé, která jsou ve válečných filmech často ke slyšení. „Vadí mi pozitivní hrdinské válečné hudby převážně v durových tóninách. Takové opravdu nesnáším, protože mi připadají velmi falešné. Proto velice oceňuji třeba hudbu k filmu Zachraňte vojína Ryana, ta je úplně jiná. Williams tu napsal komorněji znějící smutnou muziku, která tomu snímku odpovídá,“ vysvětluje. O něco podobného se snažil i u Tmavomodrého světa, zvláště proto, že tenhle film nepokládá za čistě válečný. „Je to spíš komorní příběh na pozadí válečných událostí. I hudbu jsem pojímal tímto způsobem. Je tam spousta muziky, která podbarvuje vývoj vztahu mezi hlavními hrdiny, situace, které se odehrávají ještě v Československu, a taky spousta – i když slabě namixované – hudby, která zní ve scénách v mírovském kriminále,“ popisuje své myšlení a pojetí práce na hudbě k úspěšnému filmu. Snímek tak nabízí spíše komorněji znějící hudební plochy, jemné, i když, pokud je potřeba, i dramatické. Všechno je to skvěle vyvážené.
Samozřejmě, i válečných scén je v Tmavomodrém světě dost. „U nich jsem se právě snažil nepsat heroickou durovou hudbu. Nakonec mi z toho vyšla heroická mollová hudba,“ usmívá se Soukup. Přiznává přitom, že právě u psaní hudby k bojovým scénám mu občas bylo ouvej. „Tady jsem si byl nejmíň jistý. Nechtěl jsem stvořit hloupě hrdinskou muziku, ale současně v ní musely být napětí a dramatika. A trochu toho hrdinství si ty situace taky zaslouží,“ popisuje komponista chvíle, které byly podle jeho slov při práci na muzice k Tmavomodrému světu nejtěžší.
Velice si přitom pochvaluje spolupráci s režisérem Janem Svěrákem a producentem Erikem Abrahamem. „S Honzou jsme se o muzice, možná překvapivě, ani moc podrobně nebavili, celou dramaturgii jsem si udělal sám. Jan samozřejmě pracuje velmi pečlivě, všechno chce mít pod kontrolou, potřebuje mít přehled o všech složkách filmu. Ale až na několik momentů, kdy jsme si ujasňovali typ hudby pod některé scény, nechal veškerou práci na mně. Já jsem mu nabízel možnosti a on z osmdesáti procent moji práci přijal,“ popisuje své umělecké souznění s režisérem. A s producentem to bylo podobné. Při téhle vzpomínce má Soukup pusu od ucha k uchu: „To vám bylo báječné! Erik Abraham byl moc roztomilý – seděl a říkal: Kdybych uměl to co ty! To je dobré, když vám tohle říká producent, ne?“
Vedle hudby Ondřeje Soukupa znějí ve filmu Tmavomodrý svět i písničky Jaroslava Ježka. Ty si ještě před natáčením vybral sám Jan Svěrák a zakomponoval je přímo do děje. Stejně jako Pochod karnevalu Umělecké besedy. A objeví se tady i píseň V širém poli studánečka od Fanoše Mikuleckého. Hudba, kterou Soukup sám nezkomponoval, s tou jeho nádherně ladí. Bezvadně se doplňuje.
Pro film Tmavomodrý svět Soukup nekomponoval vůbec žádnou elektronickou hudbu, což u něj není úplně obvyklé. „Tenhle snímek žádnou takovou hudbu nechtěl. Téma vyzývalo k tomu, aby se k němu napsala čistě symfonická muzika. Myslím si, že k takovému snímku patří, a jsem přesvědčen, že to byla správná volba,“ pokyvuje Soukup hlavou. Na otázku, jestli je pro něj komponování filmové hudby namáhavý, nebo jednoduchý proces, pak odpovídá: „Víte, já říkám, a to už někoho cituji, že v každém obraze, v každém filmu už je hudba napsaná předem. Je jenom třeba ji opsat. Jednotlivé scény vás nějakým způsobem ovlivní a pak už jen necháte přenést tohle ovlivnění do hudby. Je to opravdu jednoduché. Abych to upřesnil – někdy!“
Vedle pomoci filmových obrázků, tedy natočeného materiálu, měl Ondřej Soukup i dalšího velkého pomocníka: svoji fascinaci letadly a létáním. Má dokonce svoje letadlo, takže všemu kolem letectví opravdu rozumí. Což je další rozměr jeho vztahu k filmu Tmavomodrý svět.
Střih: letcem je i Karel Holas, frontman skupiny Čechomor, který získal (spolu s Jarkem Nohavicou) Českého lva za muziku rok po Ondřeji Soukupovi. Za práci na filmu režiséra Petra Zelenky Rok ďábla. Při téhle zakázce mu vášeň pro létání zřejmě nepomohla, i když… Ten film je dost divoká jízda, chcete-li, let. I díky hudbě. Čechomor, samozřejmě další z jeho frontmanů František Černý, Nohavica, Karel Plíhal, Jaz Coleman a Killing Joke, Hinewehi Mohi, Marie Rottrová – ti všichni se na muzice k tomuhle filmu podíleli. A Petr Zelenka je skvěle poskládal do úžasného audiovizuálního tvaru. U tohoto filmu se diváci rozhodně nenudí. A svým samostatným životem si žije i soundtrack. Je sám o sobě skvělým posluchačským zážitkem. Dá se brát jako velký koncert zaznamenaný na hudebním nosiči. Atmosféru cédéčka povyšují hlášky z filmu, které nahrazují průvodní slovo onoho koncertu. Kolekce filmů premiérovaných v roce 2001 a hodnocených v roce následujícím byla celkově, řekněme, průměrná. Vyčnívalo z ní jen pár filmů, které si taky rozdělily lví nominace i ceny. Vedle Roku ďábla, který posbíral všechny nejdůležitější trofeje, to byly například snímky jako Smradi (režie Zdeněk Tyc), Výlet (Alice Nellis, Český lev za scénář), Perníková věž (Milan Šteindler), Archa pro Vojtu (Monika Elšíková), Děvčátko (Benjamin Tuček) a samozřejmě i animované Fimfárum Jana Wericha (Aurel Klimt, Vlasta Pospíšilová). U Fimfára, jako u každého animovaného filmu pro děti, je samozřejmě hudba velice důležitá, a povedla se. Však ji taky má na svědomí hned několik autorů – Miroslav Kořínek, Petr Hapka, Vladimír Merta, Miroslav Wanek a Petr Komár Soudek. Co jméno, to hudební pojem. Na Českého lva ovšem nestačili ani v pěti. V hlasování České filmové a televizní akademie je předstihli právě Karel Holas s Čechomorem a Jaromír Nohavica. Fimfárum si odneslo „aspoň“ Českého lva za nejlepší výtvarný počin. Putoval do rukou Petra Poše a Martina Velíška.

Zpátky ke lvímu Karlu Holasovi a jeho práci na filmu Rok ďábla. Dá se říct, že u tohoto filmu se Holas s Petrem Zelenkou vzájemně otestovali, a asi to dopadlo dobře, protože režisér požádal o tři roky později Karla Holase o hudbu ke svému dalšímu filmu Příběhy obyčejného šílenství. „Role muziky byla v každém z těch filmů jiná, ale spolupráce s Petrem Zelenkou je vždycky skvělá. Většinou má jasnou představu, jakou hudbu do filmu chce, a muzikantům to vysvětlí tak, že vědí, co mají psát,“ říká k tomu Holas a pokračuje: „Na jednu stranu je to výhoda, na druhou omezení. Když ale děláte hudbu k filmu, tak mu musíte sloužit a podpořit ty nálady, které tvoří.“
Ve filmu zazní písničky Čechomoru, které vznikly ještě před filmem, i Holasova scénická hudba psaná přímo pro tento snímek. A jestli je Český lev pro Karla Holase (a koneckonců i Jarka Nohavicu) trošku nespravedlivý, když ty písně už existovaly? „Není, aspoň to tak necítíme. Písničky sice nevznikly pro film, ale ten film vznikl kvůli písničkám. Petr nás viděl hrát a řekl si, že by o tom chtěl natočit film,“ vysvětluje skladatel, zpěvák a houslista. Podle písniček napsal režisér scénář, songy už měl v zásadě vybrané, i když o nich samozřejmě s kapelou mluvil, a kapela mu nabízela různé varianty. „Výběr písní byl zcela na Petru Zelenkovi a zcela jeho,“ potvrzuje Holas.
Vedle Čechomoru a Nohavici se ve snímku Rok Ďábla objevuje i folková legenda Karel Plíhal. Nemá tu (bohužel) největší hudební plochu, jeho role je ale bez nadsázky ta nejhlavnější. A Plíhal exceluje i herecky. Jeho hudební (i textařské, básnické a vůbec literární) umění už čtyřicet let nikoho nepřekvapuje, jako herec ovšem zazářil možná poprvé. A svítil opravdu jasně. Bez něj by Rok ďábla nebyl tím, čím je. Na hudební stránce filmu ale s Čechomorem příliš nespolupracoval. „On je v tomhle snímku hudebně spíš jako sólista. Tak to bylo i ve scénáři,“ vysvětluje Karel Holas.
Zato písničky Jarka Nohavici, které Čechomoři ve filmu hrají a zpívají s ním, upravovali společně. Tedy Čechomor a Nohavica. A s úpravou Básnířky pomohl ještě Petr Fiala, frontman kapely Mňága a Žďorp. Některá hudební čísla byla zaznamenávána přímo na regulérních koncertech. I proto je soundtrack filmu skutečně autentický, nabitý obrovskou energií.
Objeví se na něm (a ve filmu i jako herec, ostatně stejně jako členové Čechomoru) i britský muzikant Jaz Coleman. Ten sice se svojí postpunkovou skupinou Killing Joke provozuje zcela jinou hudbu než Čechomor, nicméně si spolu kápli do noty. Jejich mimofilmová spolupráce vyvrcholila v roce 2001 albem Proměny, které nahrál Čechomor s Collegiem českých filharmoniků a právě Colemanem. O tomhle albu se v souvislosti s Čechomorem mluví jako o přelomovém, podobně jako o zcela nové desce Čechomoru, Nadechnutí, kterou zase skupina nahrála s dechovým orchestrem Kumpanovi muzikanti. To je ale záležitost stará několik týdnů. My se vrátíme k Roku ďábla a spolupráci Čechomoru s punkovým, novovlnným i gothic-rockovým klávesistou, zpěvákem a aranžérem Jazem Colemanem. „Je pravda, že se svojí domovskou kapelou dělá Coleman jinou hudbu než my, je ale velmi inspirativním hudebníkem, který je schopen pojmout škálu muziky od punku ke Dvořákovi. Má velké srdce. Ostatně ve světě spolupracoval s židovskými muzikanty, Jihoafričany, Maury i Evropany. Má opravdu velký záběr. No a my jsme pro něj na oplátku objevili českou a moravskou lidovou písničku,“ popisuje Holas setkávání české kapely s britským muzikantem.
Karel Holas psal i filmově-scénickou hudbu přímo pro Rok ďábla. Jak říká, Petr Zelenka mu nechal hodně volnou ruku. „Když jsem viděl natočené filmové sekvence, měl jsem k nim nějaké návrhy a Petr většinou řekl: to je super, tak to napiš,“ vzpomíná skladatel, který obecně práci na hudbě pro filmy bere jako vítanou změnu od práce v Čechomoru. „Ne že bychom se v kapele nějak omezovali, ale člověku se rozevírají klapky na očích, a tím pádem i rozšiřují hudební obzory,“ pochvaluje si.
A sladká tečka na konec. 30. srpna zahraje Čechomor písničky ze snímku Rok ďábla na festivalu filmové hudby Soundtrack Poděbrady. Jeho hlavním pořadatelem je Michal Dvořák ze skupiny Lucie. „Vzal to za správný konec,“ hodnotí Holas kolegovu festivalovou aktivitu. „Takové festivaly nejsou ani v cizině úplně běžné a je dobře, když hudebník poukazuje na jiné hudebníky, v tomhle případě na ty, kteří dělají hudbu k filmům. Je to vskutku záslužná práce,“ rozplývá se chválou Karel Holas, držitel Českého lva za hudbu k filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Tohle ocenění, jak říká, mu profesní život nezměnilo. Měl i další nabídky, ale podle něj bez souvislostí s prestižní cenou České filmové a televizní akademie. „Prostě jsem se o tu věc zajímal a ona přišla,“ uzavírá.

Nahoru | Obsah