Hudební Rozhledy

Jindřiška Bártová, Květoslava Horáčková: Divadlo vytvořené hudbou

Věra Lejsková | 05/18 |Knihy a notoviny

Kniha dvou autorek, Jindřišky Bártové a Květoslavy Horáčkové, je věnována legendě českých operních režisérů, Václavu Věžníkovi (nar. 1930). To, že z jeho celoživotní nesmírně rozsáhlé práce, orientované zejména na italskou operu, je kniha věnována výhradně janáčkovským inscenacím, má své opodstatnění. Zejména v posledních letech se totiž Brno proklamuje jako město Janáčkovo pořádáním pravidelných janáčkovských festivalů – kniha pak chce poukázat na to, že se zde Janáček hrál vždy, že zde byly premiéry jeho děl, že brněnská opera vyvážela Janáčkovy opery do zahraničí.

Byla to doba, kdy zdejší stálý operní soubor byl schopen svými vlastními silami reprodukovat díla na nejvyšší, příkladné interpretační úrovni, doba dirigentů vyzrálých ještě pod přímým vlivem Leoše Janáčka, doba, kdy se zde vytvářela janáčkovská interpretační tradice – a tehdy stál po většinu let u režisérského pultu Václav Věžník.
Je pro něj možná symbolické, že první operou vůbec, kterou na půdě brněnské opery režíroval, byl Janáčkův Osud – bylo to v rámci prvního janáčkovského festivalu v roce 1958. Tato opera nebyla dosud jevištně provedena, a přesto byla její premiéra svěřena začínajícímu režisérovi, Václavu Věžníkovi. Že to bylo rozhodnutí správné, dokazuje i recenze na toto představení v Praze v roce 1959, z níž vyjímám: „… je pozoruhodné, že takový úkol přenechali ostřílení režiséři umělci, který stojí na prahu umělecké dráhy… Můžeme říci, že mladý režisér si na velkém úkolu vybojoval ostruhy“.
To byl začátek, postupně Věžník režíroval všechny Janáčkovy opery, a ve vzpomínané knize je máme všechny rozebrány včetně jejich provedení i mimo území naší republiky. Co považuji za nesmírně cenné, jsou vlastní úvahy Václava Věžníka: o jeho vztahu k Leoši Janáčkovi, o studiu a provádění jednotlivých oper, jeho neochvějné zásady, z nichž do dnešního dne neslevil nic – že totiž opery mají být uváděny v realistické a pravdivé výpovědi vycházející především z hudby a z představ autora, že východiskem pro práci režiséra by mělo být to, co je v každé opeře nadčasové – hudba a emoce – a že režisér má především tlumočit autorovu vizi, nikoliv sebe!
Premiéry Janáčkových oper uváděných v Brně jsou doloženy programy, na nichž čteme známá jména kdysi s brněnskou operou neodmyslitelně spjatá, jako Vilém Přibyl, Václav Halíř, Antonín Jurečka, Zdeněk Soušek, Jaroslava Janská, Jarmila Palivcová, Zdenka Kareninová, Anna Barová – vybírám namátkou, vše doloženo řadou fotografií ze scén jednotlivých oper.
Jindřiška Bártová je velmi poučená a čtivá autorka, která má za sebou již řadu úspěšných životopisných publikací, zde navíc vystupuje i jako přímý svědek mnohých Věžníkových inscenací. Květoslava Horáčková nás zase vede „za oponu“, kde detailně rozebírá spolupráci režiséra se scénografy, výtvarníky a celým štábem dalších spoluvytvářejících to jedinečné dílo – operu.

A jsou tu i vzpomínky pěvců – Jaroslavy Janské, Natalie Romanové, Jana Hladíka, Richarda Nováka, Zdeňka Šmukaře i dirigenta Jana Štycha – ti všichni byli účastni Věžníkovy brněnské operní éry. Nechybí detailní soupis Věžníkových janáčkovských inscenací, bibliografie a jmenný rejstřík.
Václav Věžník, tento bojovník za čistotu a pravdivost opery, se na nás dívá z první strany publikace, a promlouvá k nám i v závěru, z nějž cituji: „… Opera není opravdu divadlo všedních dnů, a proto má i magickou sílu! Tyto veliké dary minulosti jsou stále živé a neztrácejí svoji hodnotu jen díky věrné interpretaci, v níž nadčasové myšlenky v díle uložené se stávají věčně působivé a obohacují svojí etickou, estetickou a emotivní velikostí.“

Jindřiška Bártová, Květoslava Horáčková: Divadlo vytvořené hudbou. Janáčkovské inscenace režiséra Václava Věžníka. Vydala JAMU, Brno 2016, 162 stran. ISBN 978-80-7460-102-6, ISSN 1212-1614

Nahoru | Obsah