Hudební Rozhledy

Filmová hudba posedmé

Vladimír Říha | 10/18 |Horizont

Miriam Němcová

S několika novinkami se představil v dubnu v Praze letošní ročník Festivalu filmové hudby (Film Music Prague). Ten vymyslel před sedmi lety známý nadšenec a hudební redaktor Nikola Bojčev a každý rok ho s kolektivem přátel rozšiřuje a obohacuje o nové nápady. Tak letos ho rozšířil již na čtyři dny, pozval mnohem více hostů ze zahraničí než dříve, změnil místo tiskového centra a předložil zájemcům kromě hudby i zajímavé panely se zahraničními hosty, kde se sice jen v angličtině (bez tlumočení) mohlo diskutovat o mnoha aspektech velkého fenoménu současnosti – filmové hudbě.

Lze konstatovat, že pražské Malostranské náměstí, kde vzniklo nové festivalové centrum v Kaiserštejnském paláci, a koncerty ve Foru Karlín (a 22. 4. v Rudolfinu) se mezi 19. a 22. dubnem společně podílely na tom, že Praha se v těch dnech stala hlavním městem filmové hudby v Evropě. Svědčilo o tom i množství posluchačů na vyprodaných koncertech s mnoha cizinci a stoupající zájem o diskusní panely odpoledne před koncerty. Tam byl zájem trochu pozvolný, neb přece jen doba a místo byly proti loňsku nové a chvíli trvalo, než si tam zájemci našli cestu. Přitom v paláci mohli vyslechnout i tzv. Degustaci zvuku neboli poslech LP s filmovou hudbou na kvalitních přístrojích, v jiném patře zase byla ke zhlédnutí výstava Svět Karla Zemana.
V programech koncertů, jak je pro organizátory z mladší generace (a stejně i většinou mladé publikum) typické, převažovali tomuto publiku bližší autoři, takže třeba Morriconeho by se posluchači nedočkali. Ale toho známe z jiných koncertů a festivalů (Prague Proms), takže to naprosto nevadilo.
Špičky současné filmové hudby zastupoval v programu úvodního čtvrtečního koncertu Brit Benjamin Wallfish, Němec Hans Zimmer a Vangelis. Ze společné hudby prvních dvou zazněla kupř. hudba ze Skrytých čísel, hráli Filharmonici města Prahy, zpíval sbor Vox Pragae, dirigoval známý Brit Nic Raine, jenž často nahrává u nás s tímto orchestrem soundtracky z období Zlatého věku Hollywoodu.

V pátek tamtéž následovala hudba dvojice Two Steps from Hell, kterou tvoří Nor Thomas Bergersen a Brit Nick Phoenix (pro velký zájem se přidalo i odpolední opakování stejného programu). Hrála Praga Sinfonietta řízená Petrem Pololáníkem, hostovala z Norska i zpěvačka Merethe Solvedt. Takzvaná epická hudba této dvojice (Thomas byl přítomen a hrál střídavě sóla na housle a klavír) je dalším velkým fenoménem současnosti, především mezi mladším publikem. Vytváří pozadí pro historické seriály či fantasy filmy a působí velmi emotivně, jinak však je při poslechu v jednom programu trochu jednotvárná. V sobotu Miriam Němcová řídila Filharmoniky města Prahy ve večeru skladeb dalšího Brita Clinta Mansella, známého především hudbou ke snímkům Černá labuť a S láskou Vincente, zpíval Vysokoškolský umělecký soubor UK.
Přehlídku zakončil v neděli večer v Rudolfinu galakoncert True Stories Gala, ve kterém Rozhlasoví symfonici (SOČR), řízení Japoncem Chuheiem Iwasakim, přednesli největší současné filmové hity včetně skladeb nedávno zemřelého Islanďana Jóhana Jóhannssona (Teorie všeho), dále mj. skladby Alexandra Desplata (Králova řeč) a Jamese Hornera (Titanic). Jako hosté vystoupili i skladatelé Ilian Eshkeri (Královna Viktorie), Daniel Pemberton, na kuriózní nástroj theremin zahrála Carolina Eyck (hudbu z filmu Ed Wood od Howarda Shorea). Večer zakončilo slavné téma z Lawrence z Arábie od Maurice Jarreho.
Z panelových diskusí vyzvedněme především tu úvodní s našimi experty Martinem Rudovským z FOK a Janem Jiráskem, sobotní s produkční Carly Paradise a závěrečnou s Britem Jamesem Fitzpatrickem o znovuobjevování a natáčení klasických filmových soundtracků, kde byla oceněna i dlouholetá práce orchestru Filharmonici města Prahy na tomto poli.
Letošní festival naznačil další vzestup obliby hudebních filmových témat, ale možná i organizační limity, které nepatří ani tak k jednotlivým koncertům, jako spíše k ostatním akcím včetně jinak přínosných diskusí. Zde by určitě k jejich větší oblibě pomohl kvalitní překlad pomocí sluchátek. Také nárůst dalších audiovizuálních prostředků kromě filmu (seriály, videohry) rozšiřuje základní skupinu publika směrem k těm mladším, což by si měl uvědomit i trh a nabídnout větší možnost nákupu nosičů. A organizátoři podobných akcí by do budoucna mohli zavést určitá omezení či druhová rozlišení.

Nahoru | Obsah