Hudební Rozhledy

Fantaskní a obskurní opera – Sternenhoch

Karla Hofmannová | 06/18 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Vanda Šípová (Helga) a Sergej Kostov (kníže Sternenhoch)

Fascinace ošklivostí a krutostí, tak by se dala stručně charakterizovat opera, uvedená v premiéře 7. 4. na Nové scéně v Praze. Neuchopitelný a fascinující román Ladislava Klímy Utrpení knížete Sternenhocha již byl několikrát uveden scénicky i filmově, nyní se dočkal operní podoby. Skladatel Ivan Acher, který byl již autorem scénické hudby k představení v Divadle komedie (2007), je nyní současně i autorem libreta, což mu umožnilo vytvořit obdivuhodně ucelené a působivé dílo.

Zvláštností je libreto v esperantu (překlad Miroslav Malovec), jazyku umělém a dnes téměř zapomenutém, který nechá plynout text v souladu s hudbou a divák ho brzy vnímá jako zvukomalebnou kulisu, umocňující expresivní dojem. Pro informaci je použit překlad do češtiny na titulkovacím zařízení, takže orientace diváka v ději je zachována.
Hudební složka si pohrává s polystylovostí, prokomponováním nejrůznějších žánrů, od etna, jazzu, kabaretní hudby či sladkobolné melodičnosti hudby filmové až po velkooperní klenutou kantilénu a dechberoucí dramatické koloratury, což dokresluje bizarnost díla. Malý orchestr je složen z neobvyklých nástrojů, vedle houslí a violy – na které skvěle hraje, a to střídavě, i představitelka čarodějnice Kuhmist (Tereza Marečková) na scéně, je použita citera (Michal Müller) a kontrafagot (Lukáš Svoboda), vše je zvučeno, včetně zpěvu, a vytváří obraz neskutečnosti a fantasknosti. Přesto působí celek kompaktně, je dobře dramaticky vystavěný a strhává nejen diváka, ale dokonce i dirigenta Petra Kofroně, který propadl transu při satanskému tanci na plese. Hudba je míchána se samply a předehranou stopou. Zvučený je samozřejmě i zpěv, což dodává celku až drastický a démonický zvuk.
Jen pět protagonistů překvapuje diváky neobvyklými a drastickými akcemi, z nichž asi nejsilnější je porod Helgy a poté zabití miminka o Sternenhochovu hlavu. Nicméně režie Michala Dočekala překvapuje na každém kroku neobvyklými a obscénními akcemi a divák je vlečen ke stále víc gradujícímu efektu. Inscenaci vévodí vizuální složka, postavy jsou dekadentně karikované, vše je přehnané do absurdity, přesto zůstává zachován styl. Scéna Marka Cpina je jednoduchá a industriální a využívá ostré světlo přímo do hlediště i barevné efekty, umocňující depresivnost scény. Rekvizity z denního života dostává do překvapivých souvislostí, což mnohdy posunuje vnímání souvislostí. Efektní jsou kostýmy Evy Jiříkovské, základ stylu 20. let je dopracován do efektních a fantaskních tvarů a barevnosti. Choreografie Lenky Vagnerové je základem pro hereckou práci, pěvci prokazují neobyčejnou pohybovou schopnost, kterou vyjad-řují karikované charaktery svých postav.

Skvělou figuru vypracoval Sergej Kostov v roli knížete Sternenhocha. Slizký, ustrašený slaboch a padouch, neustále bitý a ponižovaný, proto se mstící. A skvěle zpívající, chvíli kontratenorový témbr dokáže převést do normální tenorové polohy a zpět bez známky zaváhání. Herecky je neodolatelný. Vanda Šípová si roli Helgy užívá. Nejprve malátnou nicku, poté bestiální mrchu bez známky citu či soucitu vybavila vznosnou figurou s úžasnou pohybovou dispozicí a hlavně nosným a ohebným sopránem s dramatickou koloraturou. Překvapením byla provázkovská hvězda Tereza Marečková v roli čarodějnice Kuhmist. Drobná a křehká, s barevným hlasem, zvládá při hereckých akcích hru na housle i violu, jako by to byla její přirozenost. Luděk Vele v roli otce Helgy zpívá sonorně, ale poněkud z režijní koncepce herecky vybočuje svojí přirozeností a civilností, přestože se snaží o karikaturu. Jiří Hájek ztvárnil roli Poety – Milence, jeho baryton postrádal barevnost a herecky byl oproti ostatním méně výrazný. Charakter inscenace skvěle vytvářeli čtyři tanečnice a Jan Kodet, vynikající v roli Sternenhochova alter ega.
Opera Národního divadla přinesla do repertoáru inscenaci, která stěží bude repertoárovým trhákem, přesto je vynikajícím dramaturgickým počinem. Divák by si měl před návštěvou hry nastudovat, na co jde, aby nebyl příliš šokován a byl schopen ocenit režijní a herecké finesy, včetně nápadité a svěží hudby, která příběh dotváří.

Praha, Národní divadlo – Ivan Acher: Sternenhoch. Hudební nastudování a dirigent Petr Kofroň, režie Michal Dočekal, scéna Marek Cpin, kostýmy Eva Jiříkovská, choreografie Lenka Vagnerová, světelný design Ondřej Kyncl, zvukový design Eva Hamouzová. Premiéra 7. 4. 2018, psáno z reprízy 12. 4. 2018, Nová scéna.

Nahoru | Obsah