Hudební Rozhledy

Portréty velkých klavíristů 20. století VIII

Christian Zacharias

Jana Vašatová | 06/18 |Studie, komentáře

Christian Zacharias

O čem je celé jeho umění? Nevnucuje hudbě svůj pohled, ale ponechává každému prvku, každé části možnost růst na svém vlastním místě.
Německý klavírista a dirigent Christian Zacharias se narodil 27. 4. 1950 v indickém Jamshedpuru německým rodičům, s nimiž se pak ještě jako dítě vrátil do Německa. Na klavír začal hrát, když mu bylo sedm let, ale opravdu vážně se tomuto nástroji začal věnovat teprve na Státní vysoké hudební škole v Karlsruhe v letech 1960–1969, kde byla jeho první učitelkou Irene Slavin. V závěru studia, roku 1969, se zúčastnil mezinárodní klavírní soutěže ve švýcarské Ženevě a přivezl si odsud druhou cenu.

Po skončení vysoké školy se stal na tři roky žákem Vlada Perlemutera v Paříži. V závěrečném roce studia u Perlemutera se Zacharias přihlásil do Van Cliburnovy soutěže a opět skončil jako druhý. V roce 1975 se na něho konečně usmálo štěstí na velkém mezinárodním klání – stal se vítězem pařížské soutěže Maurice Ravela.
Christian Zacharias tak nastartoval svou mezinárodní kariéru jako klavírista, a vystupoval na recitálech a koncertech s orchestry a ansámbly po celém světě. Čekala na něho i velká světová kulturní centra – v Londýně debutoval v roce 1976, ve Spojených státech pak v roce 1979, a to s Bostonským symfonickým orchestrem. V roce 1981 hrál poprvé jako sólista na festivalu v Salcburku – navíc Mozarta, kterého si Salcburk hlídá – jeho Klavírní koncert G dur, KV 453. V následujících letech cestoval a koncertoval po světě s repertoárem sahajícím od klasicismu do prvních desetiletí 20. století, od Mozarta až po Ravela. Vystupoval s předními světovými dirigenty a orchestry. A také se věnoval intenzivně komorní hudbě, kde byli jeho partnery jak smyčcová kvarteta (např. Alban Berg Quartet, Guarneri Quartet, Leipzig String Quartet), tak violoncellista Heinrich Schiff nebo houslisté Frank Peter Zimmermann a Baiba Skride.
Umělecké kvality Christiana Zachariase přesahovaly a přesahují samotný rámec klavírní hry a kariéry světového pianisty. Řečeno česky: podobně jako řada jiných skvělých instrumentalistů a Zachariasových kolegů, jako jsou např. Vladimir Ashkenazy a Christoph Eschenbach, se nejspíše začal u klavíru a klavírního repertoáru už nudit, přestávalo ho bavit hrát stále dokola pořadateli žádaný klavírní repertoár. Prozradil to na sebe před pěti lety v rozhovoru pro britský list The Independent: „Bach? Too boring! Chopin? So corny…“ („Bach? Příliš nudný! Chopin? Tak banální…“ (Citát je poněkud efektně zkrácený a nutno dodat, že umělec srovnával se Schubertem, kterým se tehdy intenzivně zabýval.)
Přestože tedy od začátku 90. let minulého století patřil k přední linii světových klavíristů, začal si budovat paralelní kariéru jako dirigent. Nedosahoval sice takových úspěchů jako jeho zmínění kolegové, ale řídil pravidelně evropské i americké orchestry a kombinoval s dirigováním svou sólistickou činnost a spolupráci s komorními ansámbly.
Kromě toho se slavný pianista začal věnovat i organizační práci v čele festivalů, publikoval úvahy a knihy o hudbě a připravoval rozhlasové programy, ve kterých o hudbě sám hovořil, a prokázal tak i své brilantní komunikační schopnosti a charisma.
Přestože pianistická kariéra Christiana Zachariase od 80. let 20. století strmě stoupala, umělec se rozhodl věnovat se, jak už bylo zmíněno, také dirigování. V nové pozici – tedy jako dirigent – debutoval v roce 1992 v Ženevě s Orchestrem Románského Švýcarska. Následovala další dirigentská vystoupení po Evropě, a roku 2000 došlo i na americký debut s Losangeleskými filharmoniky. A následovaly další americké koncerty: se Seattle Symphony Orchestra a National Symphony Orchestra. V témže roce se Zacharias stal také šéfdirigentem Komorního orchestru v Lausanne, se kterým pořídil řadu kritikou vysoce ceněných nahrávek, zahrnujících díla W. A. Mozarta, Roberta Schumanna, Fryderyka Chopina a Michaela Haydna. Od sezony 2002/2003 působil Christian Zacharias jako hlavní hostující dirigent symfonického orchestru ve švédském Göteborgu. V roce 2009 se stal statutárně uměleckým partnerem Saint Paul Chamber Orchestra v americké Minnesotě. V těchto a následujících letech také jako dirigent rozvíjel bohatou a dlouhodobou spolupráci s celou řadou dalších prvotřídních orchestrů, jako jsou např. Losangeleská a Newyorská filharmonie, nebo Skotský komorní orchestr, u kterých pravidelně hostoval a hostuje. Spolupráce ho svedla i s Komorním orchestrem v Basileji, s orchestrem berlínského Konzerthausu nebo s Bamberskými symfoniky.

V poslední době věnuje pravidelně pozornost také opeře. Hudebně nastudoval např. Mozartovy opery La clemenza di Tito a Figarova svatba nebo Offenbachovu Krásnou Helenu. Inscenace Veselých paniãek windsorských Otto Nicolaie v Opéra Royal de Wallonie v belgickém městě Liège, na které se podílel, byla oceněna Prix de l’Europe Francophone, udělovanou Asociací profesionálních divadelních, hudebních a tanečních kritiků v Paříži.
Od počátku 90. let se Christian Zacharias objevil také v několika filmech: „Domenico Scarlatti v Seville“, „Robert Schumann – básník hovoří“ (INA, Paris), „Mezi scénou a koncertním zákulisím“ (WDR-Arte), „Od B jako Beethoven po Z jako Zacharias“ (RTS, Switzerland) a realizoval nahrávky všech Beethovenových koncertů pro švýcarskou filmovou agenturu SSR-arte.
„Skvělý instrumentální sólista, který by byl zároveň vynikajícícm dirigentem, se najde málokdy. A přece – Christian Zacharias je takový mimořádný talent – dvě složky jeho osobnosti v sobě spojují zkušeného a zralého pianistu s dirigentem, který je schopen prezentovat skutečně široký repertoár včetně opery.“ (BZ Basel, Alfred Ziltener, 11. 5. 2015)
Christian Zacharias je úzce propojen i s mezinárodním hudebním festivalem v severním Německu, se Šlesvicko-holštýnským hudebním festivalem, kde vystupoval poprvé v roce 2006 a hrál koncert Roberta Schumanna; tehdy ale dirigoval Christoph von Dohnányi. Zacharias byl také jmenován uměleckým ředitelem prvního, zahajovacího ročníku Mezinárodního festivalu rozhlasových orchestrů roku 2012 v Bukurešti. Při příležitosti 60. narozenin umělce (2010) uspořádala Alte Oper ve Frankfurtu „Umělecký portrét” Christiana Zachariase, kde byl za účasti známých osobností a kolegů, kteří mu přišli blahopřát, představen jako pianista, dirigent a komorní hráč; v neposlední řadě tu byly připomenuty i jeho filmové nahrávky.
„Hudbou se musí mluvit,“ říká Christian Zacharias – vypravěč mezi dirigenty a klavíristy své generace. Z každé jeho promyšlené, do detailu dotažené a čistě artikulované interpretace je zřetelné, co tímto vyjádřením míní: Zachariase zkrátka zajímá, co se skrývá za notami. Není divu, že svou jedinečnou kombinací integrity a individuality, skvělých vyjadřovacích schopností, hlubokého hudebního porozumění a neomylného uměleckého instinktu, stejně jako už výše zmíněného osobního charismatu, což vše vytváří jeho uměleckou osobnost, se etabloval po celém světě jako přední klavírista a dirigent, jehož mezinárodní kariéru lemují aplaudované koncerty s nejlepšími světovými orchestry, spolupráce s vynikajícími dirigenty, mnohá vysoká ocenění a celá řada nahrávek.
Christian Zacharias pořídil víc jak pět desítek nahrávek (většinou jako pianista) pro různá vydavatelství včetně EMI, MD&G, nebo EuroArts, a celá řada z nich získala mezinárodní ocenění. Nahrávat začal v roce 1976 pro EMI; celkem pro tuto značku pořídil 40 alb.

Zahrnují Mozarta (kompletní koncerty a sonáty), Beethovena (rovněž kompletní sonáty a koncerty), Domenika Scarlattiho (33 sonát, 1979), Schuberta, Roberta Schumanna a celou řadu dalších. V roce 1997 začal Zacharias nahrávat pro německou značku MD&G, pro kterou za deset let spolupráce natočil tucet CD, a to jako klavírista i jako dirigent; v několika případech pak v obou rolích současně, jako tomu bylo v nahrávkách koncertů Fryderyka Chopina a Roberta Schumanna, kdy dirigoval Komorní orchestr z Lausanne od klavíru.
Ze spolupráce s tímto předním švýcarským komorním orchestrem vzešly ještě další pozoruhodné nahrávky – např. postupně realizovaný komplet Mozartových klavírních koncertů, který získal Diapason d’Or a Choc du Monde de la Musique. V roce 2010 obdržel ještě Volume V (Klavírní koncerty, KV 175, 246 a 488) a v roce 2012 Volume VII (Klavírní koncerty, KV 238, 415 a 451), cenu ECHO Classic. Celou mozartovskou edici uzavřel v srpnu 2012 Volume IX s Klavírními koncerty, KV 414 a 537. K posledním Zachariasovým nahrávkám s Lausannským komorním orchestrem patří Symfonie č. 2 a č. 4 Roberta Schumanna. Raný romantismus přitahoval Zachariase vždy – k jeho uznávaným nahrávkám patří např. Schubertova Sonáta A dur, D. 959 a jeho Šest německých tanců.
Christian Zacharias se věnuje také pedagogické práci. Od roku 2011 je profesorem orchestrální hry na hudební akademii v Göteborgu, letos v únoru obdržel čestný doktorát univerzity v Göteborgu. Kromě toho se už přede dvěma lety stal členem Královské švédské akademie hudby.
Hudební činnost Christiana Zachariase byla oceněna několikrát už dříve, mj. obdržel Midem Classical Award Umělec roku 2007, čestný francouzský řád Rytíř krásného umění a literatury a rovněž rumunský řád za zásluhy o kulturu.
V sezoně 2017/18 nastoupil Christian Zacharias na post hlavního hostujícího dirigenta u Orquesta y Coro de la Comunidad de Madrid, se smlouvou na nadcházející tři sezony. K jeho počinům zde patří např. Schumannův festival, který zahrnuje všechny čtyři skladatelovy symfonie a velké sólové koncerty. Poezie beze slov – Schumannova hudba tvoří už dávno centrum Zachariasovy hudební činnosti a nechybí nikde, kde vystupuje – ať už je to festival ve švýcarském Zermattu, nebo na koncertech v Gävle, Göteborgu, Bukurešti nebo Danzigu. V této sezoně Zacharias také pokračuje v úspěšné spolupráci s filharmoniky ve Stuttgartu a prezentuje se s nimi na dalším německém turné s mozartovsko-brucknerovským programem. V zahraničí spolu absolvují koncerty mj. v Montrealu, Portu, Bilbau a Bergenu. Vybrané klavírní večery např. v Paříži, Essenu, Curychu či Lyonu věnuje Zacharias v této sezoně Haydnovi a Bachovi, a ve svých klavírních lekcích klade sobě i publiku otázku: „Haydn, Stvoření z Ničeho?“
Aby byl záběr Christiana Zachariase vylíčen zcela, je nutné dodat, že byl už dvakrát předsedou poroty klavírní soutěže Clary Haskil a letos – jako prezident poroty soutěže Gézy Andy v Curychu – bude řídit závěrečný koncert. V červnu ho také čekají koncerty v Paříži a ve Skotsku, v srpnu odlétá na mozartovský festival do New Yorku. Vše ve smyslu svého uměleckého kréda:
„Je to podstata hudby, kterou chci zprostředkovat. Chci prezentovat hudbu jako řeč, jako prostředek sdělení. Chci jiným lidem ukázat, z čeho jsem v hudbě nadšený, co se skrývá za notami.“

Nahoru | Obsah