Hudební Rozhledy

Karel Skála, Václav Tichý (ed.): Jan Dismas Zelenka – český génius barokní hudby

Oldřich Kašpar | 08/18 |Knihy a notoviny

Rodáku z Louňovic pod Blaníkem Janu Dismasi Zelenkovi (1679–1745) patří nepochybně čestné místo mezi světovými skladateli barokní hudby. Za svého života, bohužel, nebyl náležitě doceněn, ačkoliv z jeho hudby vycházel například i Johann Sebastian Bach (1685–1750). Napsal na 180 velkolepých vokálních děl, ale i působivé instrumentální skladby, jež svou virtuozitou, půvabem, citovým a myšlenkovým nábojem patří k nejlepším instrumentálním dílům vrcholného baroka.

Zelenka zahájil svá studia v pražském jezuitském Klementinu, kde jsou také od roku 1704 doloženy počátky jeho kompoziční činnosti. Později pokračoval ve Vídni a v Itálii (i když jeho „italská studia“ někteří autoři zpochybňují). Od roku 1710 byl členem dvorské kapely saského kurfiřta a současně polského krále Augusta II. Silného (1670–1733) v Drážďanech. Geniální skladatel „svého“ panovníka dlouho nepřežil, trpěl totiž chronickou srdeční vadou. V jejím důsledku zemřel v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech, tam je také pochován. O částečný „návrat“ jeho díla na česká pódia v Čechách se zasloužil nejprve historik František Palacký (1798–1896), posléze zejména však Bedřich Smetana (1824–1844). Ovšem až obecně vzrůstající zájem o hudbu barokní doby po 2. světové válce přinesl též postupné objevování Zelenkovy tvorby. Je nutno poznamenat, že jedním z důvodů nedokonalé kompletace jeho díla je také skutečnost, že drážďanský archiv byl za války částečně zničen bombardováním, což nepřežila řada Zelenkových děl.
Z výše uvedených hledisek lze považovat recenzovanou publikaci za velmi cennou, časem ještě ozřejmíme, z jakého hlavního důvodu. Knížka byla vydána u příležitosti 270. výročí úmrtí skladatele a 100. výročí narození louňovického faráře P. Václava Oktábce, jehož úloha bude dále také objasněna podrobněji nakladatelem Václavem Tichým. Ten vcelku logicky objasňuje v úvodu (s. 7) důvod, který ho k vydání této publikace vedl:
„Moje sestřenice Irena Kašparová a její manžel Karel Skála – obdivovatelé díla Jana Dismase Zelenky, téměř šedesát let shromažďovali vše, co se týkalo tohoto génia barokní hudby. Když Karel Skála zemřel, přinesla mi sestřenice velkou krabici těchto nashromážděných materiálů s naléhavým přáním zpracovat je a vydat knižně. Protože už nějaké zkušenosti s vydáváním knih mám, nemusela mě – jako louňovického rodáka – nutit, neboť jsem to přijal jako svoji povinnost.“

Dlužno dodat, že to bylo oboustranně šťastné rozhodnutí, a vznikla tak zajímavá publikace o pěti kapitolách, kdy na třetí a čtvrté se podíleli již zmíněný P. Oktábec a sbormistr Jiří Pilát, kteří se osobností a dílem Jana Dismase Zelenky zabývali již od roku 1956.
První kapitola Želivský opat blahoslavený Gotšalk – zakladatel kláštera v Louňovicích pod Blaníkem je, jak sám název napovídá, obecným historickým nástinem týkajícím se kláštera a obce. Tato část textu neuvádí autora, a tak se lze jen domnívat, že jím je sám vydavatel.
Druhá část se zabývá životem Jana Dismase Zelenky a jak je doslovně uvedeno, byla zpracována s použitím studie J. V. Sýkory o Zelenkovi ve „Slavné minulosti české hudby“ (Panton, 1959) Václavem Oktábcem (s. 36).
Za nejpodstatnější část celého dílka je možno považovat druhou polovinu druhé kapitoly (s. 37–128), jež uvádí články a studie roztroušené po nejrůznějších (mnohdy dnes těžko dostupných) periodikách od různých autorů v období 70. až 90. let minulého století (stranou nestojí ani pořady Českého rozhlasu), vše věnováno Zelenkovi. Z nejdůležitějších médií jmenujme kromě již zmíněného rozhlasu dnes již neexistující Lidovou demokracii, dále Hudební rozhledy, Týdeník rozhlas, Pražské jaro, Programový sborník České filharmonie, Mladou frontu, Gramorevue ad. To, co je na tomto oddílu recenzované publikace velmi přínosné, je skutečnost, že badatel, zabývající se ohlasem tvorby Zelenky v 70. a 90. letech, má nesmírně usnadněný úkol, neboť všechny (i drobné studie) dostane jako „na talíři“ i s přesnou citací bibliografických údajů. Abychom uvedli alespoň některá jména, na prvním místě to bude dnes již zesnulý Jaroslav Smolka, autor monografie o Zelenkovi, kterou vydala Akademie múzických umění v roce 2006, dále Milan Novotný, Dagmar Palacká, Jaroslav Bužga, Táňa Březinová, Harald Schreiber a další. Třetí a čtvrtá kapitola jsou věnovány neúnavným propagátorům Zelenkova díla P. Václavovi Oktábcovi a sbormistrovi Jiřími Pilátovi, i zde najde badatel zabývající se tématem celou řadu zajímavostí například v korespondenci o různých akcích věnovaných skladateli apod.
Konečně pátá a poslední kapitola nese zcela příznačný název, který netřeba komentovat: Významní hudebníci provozující skladby Jana Dismase Zelenky a zasloužilí výtvarníci propagující jeho dílo. Opět alespoň několik jmen z řad hudebníků: Milan Munclinger, Václav Luks, Adam Viktora, Marek Štryncl, Josef Sojka ad. Navíc od roku 1973 do roku 1995 vystupovalo Trio Jana Dismase Zelenky a v sousedním Německu dodnes existují Zelenkovy soubory ve Stuttgartu, vedené Friederem Bernisem. Z výtvarníků jsou to pak zejména Jaroslav Sůra a Milan Houdek.
Mám-li dodat několik slov na závěr, zdůrazňuji, že v případě recenzované publikace se nejedná o „čistě“ odbornou práci, ale velmi cenný pramenný materiál, jakých je vskutku poskrovnu, a skláním se před jeho dnes již nežijícími autory, stejně jako nakladatelem, jenž na sebe vzal břímě jeho vydání.
Jan Dismas Zelenka – český génius barokní hudby. Připravil Karel Skála. Uspořádal Václav Tichý. Vydalo nakladatelství Václav Tichý, Praha 2015, 212 stran, ISBN 978-80-905277-1-3.

Nahoru | Obsah