Hudební Rozhledy

Pražské jaro 2018

Vladimír Říha | 09/18 |Pražské jaro

Pokud minulý ročník MHF Pražské jaro bude navždy spojen s úmrtím Jiřího Bělohlávka, tak na jeho letošní 73. ročník (12. 5. – 3. 6.) budeme vzpomínat již mnohem veseleji: a sice jako na plejádu mnoha výročí, z nichž to nejdůležitější, 100 let od založení státu, našlo výraz v oslavě české státnosti v mnoha koncertech i akcích včetně dvoudenní muzikologické konference.
Nejvíce to bylo patrno na slavnostní atmosféře koncertu úvodního a závěrečného, na zahajovacím také došlo nepřímo k jakémusi předávání žezla neboli taktovky. Koncert České filharmonie původně plánovaný s Jiřím Bělohlávkem totiž řídil jeho žák a nástupce Tomáš Netopil, hlavní hostující dirigent ČF v nové sezoně. Úspěch jeho pojetí Mé vlasti mluvil za vše. A hostování Slovenské filharmonie na závěr bylo naprosto excelentní událostí, jak průběhem a sestavením programu, tak výkonem účinkujících.

Velkou plochu dostalo na festivalu i 100. výročí narození amerického dirigenta a skladatele Leonarda Bernsteina, člověka, kterého festival v roce 1946 objevil světu a který neuvěřitelnou shodou okolností na něm v roce 1990 uzavřel i své evropské působení. Lze diskutovat o tom, zda třeba převážně muzikálový koncert z jeho tvorby s ČF byl tím pravým uctěním jeho památky, ale mně osobně to vůbec nevadilo, neb to byla zcela neoddělitelná součást tvorby „velkého Lennyho“. A třetí velké výročí – založení státu Izrael před 70 lety – je určitě pro nás také důležitým datem hodným připomenutí.
Spojení s výročím české státnosti se odrazilo i nepřímo v dalších dramaturgických liniích – v představení nových kompozic našich mladých skladatelů. Přínosná byla i linie děl emigrantů Bohuslava Martinů, Karla Husy či Jana Nováka, velkým a pro mnohé zřejmě i nečekaným objevem bylo uvedení některých skladeb autorů poválečné české moderny (Kabeláč, Bořkovec, Slavický). Zejména Kabeláčova 6. symfonie, která nezazněla téměř 55 let, byla mimořádnou událostí.
S dalším výročím, i když neuvedeným v hlavních tezích dramaturgie, se setkali návštěvníci koncertu Jerusalem souborů Jordiho Savalla, na němž zažili jeden z vrcholů festivalu – a to kulturním i společenským záběrem, o hudebním ani nemluvě, jak je u Savalla pravidlem.
Zájmu publika jako obvykle vévodily zejména zahraniční orchestry a některé osobnosti světové hudby – v pomyslné tabulce v čele letošního festivalu stojí hostování špičkových symfonických těles Royal Concertgebouw Amsterdam, Budapest Festival Ochestra a Tonhalle-Orchester Zürich (pokaždé i s vynikajícími sólisty) a ve staré hudbě vedle zmíněného Savalla britských souborů Sira Johna Eliota Gardinera v bachovském večeru.
Je jen dobře, že naše orchestry za těmi zahraničními nijak nezaostávaly a rovněž patřily k tomu nejlepšímu, co festival nabídl – a to včetně dlouho v jeho programové nabídce chybějících filharmonií z Hradce Králové či Ostravy.
Kromě pěvců, jakými byli např. Petra Lang a Matthias Goerne, zmiňme také vynikající instrumentalisty, především rezidenčního umělce letošního ročníku Juliana Rachlina. Otázkou je, zdali čtyři koncerty nebyly přece jen moc, méně je někdy více.

Festivalu se letos téměř vyhnuly nenadálé změny, kromě jediné při omluvení dirigenta Slatkina na koncertu FOK, kde ho zastoupil Tomáš Brauner. Nepočítáme-li omdlelou návštěvnici při Svatebních košilích A. Dvořáka ve Smetanově síni, tak jedinou nepříjemností (či v tomto případě spíše trapasem) bylo chování části publika při koncertu Nizozemců, kdy orchestr s dirigentem museli čekat na opožděné návštěvníky. Tomu se určitě dalo zabránit, i když to zavinil v podstatě nový systém „takřka neslyšitelného“ hlášení konce přestávky v Obecním domě. Kvitujme ale s povděkem, že festival pokračuje nejen v každoročním představování vítězů pražskojarní soutěže z jejího minulého ročníku (letos tak vystoupila loňská držitelka 1. ceny v oboru housle Olga Šroubková, úspěchem letošního ročníku bylo druhé místo violoncellisty Václava Petra), ale i ve Víkendech komorní hudby a akcích typu Matiné a Nocturno. Tentokrát se v rámci druhého Matiné objevil např. velký talent z rodiny Stivínů, nadějný kontrabasista a skladatel Indi Stivín.
A závěr tradičně statisticky – na 60 koncertů festivalu bylo k dispozici 38 tisíc vstupenek, zcela vyprodaných bylo 24 koncertů. Tržby činily 25,3 milionu Kč, čímž mírně překročily minulý ročník.
Příští 74. ročník zahájí 12. května 2019 orchestr Bamberských symfoniků z Bavorska a Mou vlast bude řídit jejich šéfdirigent Jakub Hrůša, další hlavní hostující dirigent České filharmonie.

Nahoru | Obsah