Hudební Rozhledy

Andsnesovo skvělé podání Brittenova Klavírního koncertu

Anna Šerých | 11/18 |Pražské jaro

Koncert pro klavír a orchestr, op. 13 Benjamina Brittena je dílo geniálního skladatele z počátků tvorby, nekladl si autocenzurní překážky, držel se vlastní originality, vlastních pianistických znalostí a dovedností. Koncert velkých nároků pro sólistu i or

Tonhalle–Orchester Zürich, nejstarší švýcarské orchestrální těleso, tvoří hráči dvaceti národností. Šéfuje mu dvaatřicetiletý Francouz Lionel Bringuier, jeden z nejžádanějších mladých dirigentů, v devatenácti vyhrál soutěž v Besançonu (za studií jezdil na kurzy i do Ostravy a Janáčkovu filharmonii dirigoval). Vlastenecké zahájení (22. 5., Smetanova síň), skladba Arthura Honeggera, dobře volený vzruch, Rugby, H 67, Symfonická věta č. 2, hommage sportu, který skladatel hrál a miloval. Lionel Bringuier podtrhl motorický základ skladby, vynalézavé variace pohybu, angažované střídání smyčců, výtrysk pozounů, dynamismus exponovaných dechů, nástrojový kolorit i akord vítězství a fanfáry slávy. Vše s radostnou energií interpretačního nasazení.

Koncert pro klavír a orchestr, op. 13 Benjamina Brittena je dílo geniálního skladatele z počátků tvorby, nekladl si autocenzurní překážky, držel se vlastní originality, vlastních pianistických znalostí a dovedností. Koncert velkých nároků pro sólistu i orchestr, zato neobyčejné posluchačské vstřícnosti. Nadchne a oslní, rozhodně v podání norského pianisty Leifa Oveho Andsnese. Toccatu rozehrál skutečně con brio, bravurní běhy klaviaturou nasadil bez oddechu a nekompromisní tempo vsunulo do strhující bravury i orchestr. Vrstevnatá kadence prozrazuje autora jako brilantního hráče, dal svým následníkům platformu impozantní prezentace, což Andsnes plně zúročil a dotek návratu orchestru, ševel smyčců a harfy přešel do takřka slovanské vřelosti. Druhá věta, kratičký Waltz, rozhoupaný v lákávé náladě, jakou dokázal kouzlit leda Korngold do filmu, dal vniknout takřka do snění. Impromptu v plné melodice zahrál sólista neodolatelně spontánně, orchestr jsme snad ani nečekali, o to větší prožitek poskytla pak jejich rafinovaná variační souhra. Mohutný March zněl mohutnou oslavou prolínání piana a symfonického zvuku. Andsnesova impozantní spojnice introverze porozumění s extrovertně virtuózním podáním nabídly bohatství vlastně nedozírné, vzrušivé. Nekončící aplaus odměnil přídavek – Debussyho Zahrady v dešti.
Šeherezáda, op. 35 Rimského Korsakova úročí skladatelův cit pro orchestrální kolorit v orientálních melodiích, kapitánský zážitek moře v kolébavém rytmu vln, vynalézavou zpěvnost v motivu sadistického krále Šahrijára i fantaskní motiv Šeherezády, tisíc a jednu noc zachraňovala svůj život. Snad nejhranější skladba v hudební historii prezentuje v bezpočtu sólových výstupů um hráčů. V plénu příběhů se nejefektněji představil koncertní mistr, Albánec Klaidi Sahatçi, díky též nádhernému zvuku nástroje Stradivarius ex Wieniawsky 1719. Koncert nejvyšší úrovně, právem vděčně a mohutně aplaudovaný.

Nahoru | Obsah