Hudební Rozhledy

Vzkříšení z Budapešti

Anna Šerých | 09/18 |Pražské jaro

Zleva Elisabeth Kulman a Christiane Karg, jež se zhostily sólových partů Mahlerovy Druhé symfonie „Vzkříšení“ – dalšího z pražskojarních vrcholů.

Budapest festival Orchestra vede už pětatřicet let jeho zakladatel, dirigent Iván Fischer, šéfuje i orchestru Konzerthaus Berlin. Společně 24. 5. (Smetanova síň) přivezli monumentální Symfonií č. 2 c moll „Vzkříšení“ Gustava Mahlera. Pětidílná symfonie pro soprán, alt, smíšený sbor a orchestr z roku 1894 není symfonií programní, co chce sdělit zřetelně a jasně, dává zhudebněným slovům, nicméně znát iniciace jednotlivých vět je bonus poslechu. Ponor, interpretační symbióza dirigenta a orchestru byla úžasná. Tryzna za hrdinu prvé symfonie a existenciální tázání po smyslu života zněla Ivánu Fischerovi „mit feierlichen Ausdruck“, slavnostně, díky též agresivnímu vstupu violoncell, typicky mahlerovské expanzi žesťů a perkusí, včetně obou tamtamů umístěných na empoře.

Po mohutném prologu cesura, jak si autor přál, posloužila k příchodu sboru (Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala).
Andante moderato, nástin takřka bukolického štěstí, rozezněly oslnivě jemně smyčcové sekce, fascinaci dílem a kvalitou orchestru stupňovalo jemnou ironií Scherzo s užitím Kázání sv. Antonína rybám (lidé odmítali naslouchat slovu Božímu, ryby připluly a naslouchaly). Nejen pitoreskně humorný klarinet, hlavně nostalgické tóny v trubkách oslňovaly a naváděly do spojnice k větě čtvrté. Dynamizovaná kombinace rohů, kontrafagotu, harf a pizzicata kontrabasů zde předestřela, rozvinula luxusně barvitý koberec pro altové sólo. Elisabeth Kulman dominovala dokonale vznešeným a jasným vyznáním víry – „Ich bin von Gott und will wieder zu Gott – Bůh stvořil mě a k Němu se vracím!“ V Posledním soudu a Vzkříšení gradoval Iván Fischer vše a naplno v intencích Mahlerovy vize zvuku, stereofonie trubek i za pódiem, ozvěn krás země, ptačím trylkováním fléten, nejvíce možném ppp sboru a cappella. Ten mysteriózní nástup „Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du – Vzkříšen, vzkříšen bude zas...“ sbor zpíval, aniž by povstali, jako nejniterněji šeptanou modlitbu dokreslovali sopránové sólo Christiane Karg jasnou hudbou naděje. Sílící masiv jásotu všehomíra a smysluplné poselství – „Sterben werd’ich, um zu leben – Zemřu, abych mohl žít“ – dovršil Budapešťský festivalový orchestr v hymnickém jásotu včetně zvýrazněných zvonů i varhan. Maďarský Mahler (symfonie má právě v Budapešti počátky) byl enormní zážitek pro posluchače laické i posluchače s nároky.

Nahoru | Obsah