Hudební Rozhledy

Jordi Savall opět originální

Julius Hůlek | 09/18 |Pražské jaro

Tematicky naprosto ojedinělou událostí na prahu posledního festivalového týdne se stalo uvedení grandiózního projektu nazvaného prostě – Jerusalem (28. 5., Dvořákova síň). Více jak dvouhodinový blok dopodrobna těžko popsatelného vizuálně, tanečně a především vokálně i instrumentálně specifického dění byl výsledkem rozmanitě traktovaného umění dvou kolektivů spojených ad hoc společným názvem La Capella Reial de Catalunya & Hespèrion XXI pod vedením uměleckého vedoucího Jordiho Savalla. Badatel, multiinstrumentalista, dirigent a pedagog katalánského původu Jordi Savall (1941) je vystudovaný violoncellista, jenž se brzy zcela oddal studiu, objevování a především reálné interpretaci staré hudby v návaznosti na široké spektrum rozmanitých vrstev stylově-historických, specificky národních a etnických.

Může se vykázat více jak padesátiletou kariérou v této široce rozprostraněné oblasti, v jejímž průběhu založil a dosud úspěšně vede několik specializovaných kolektivů, z nichž oba v Praze letos zúčastněné patří k nejfrekventovanějším. Připomeneme, že J. Savall je hostem PJ potřetí – vystupoval tu už v letech 2004 a 2009. Počátky Hespèrionu jako souboru od začátku zaměřeného spíše na interpretaci instrumentální hudby historicky vzdálenějších období, sahají až k roku 1974, v roce 2000 číslovku XX v jeho názvu příznačně vystřídalo označení XXI. Pro náležité uspokojení specializovaných potřeb vokální interpretace v roce 1987 ještě založil Capellu Reial.
Určujícím tématem projektu Jerusalem je jednotící snaha o propojenou prezentaci hudby související s třemi hlavními monoteistickými náboženstvími – judaismu, křesťanství a islámu – jako ozvěnu dosavadní dvoutisícileté historie. Velkolepá myšlenka vzklíčila roku 2008 a jednotícím činitelem či svorníkem se stal fenomén města Jeruzaléma, kde se tyto různé proudy hudební a myšlenkové spolu s převratnými událostmi historickými v mnohotvárných kombinacích i syntéze potkávaly, střetávaly a koexistovaly. Ideově a tím pádem i výběrem a spojením prezentovaných uměleckých kreací je pojem Jeruzaléma jako města míru jak nebeského, tak pozemského, včetně toho, že ne vždy tomu tak bylo, realita mluví spíše o opaku. Je zvláštní, že k uvedení pojednávaného projektu v Praze dochází v době, kdy město Jeruzalém se dostává do popředí zájmů a střetů celospolečenských a politických.
Projekt je realizován sledem sedmi oddílů (za zmínku stojí i okolnost mystického významu čísla sedm), každý z nich v chronologickém pořadí sleduje zásadní momenty historie města připomínanými výběrem charakteristické hudby určitého období, nezřídka s ilustrací tematicky bezprostřední či dokonce konkrétně přímou připomínkou určitých událostí. V každém oddílu je hudba příslušející tomu či onomu monoteistickému náboženskému vyznání odlišně akcentována, též spolu s recitací, přednesem modliteb a dalších textů, pohybových a tanečních kreací. Postupně jsme tak byli vtaženi do atmosféry a evokace biblického období (Nebeský mír) a hlavně judaistického Jeruzaléma (I, II), Jeruzaléma jako křesťanského města z doby počátku tohoto náboženství, období středověku, křížových výprav i jako cíle poutníků (III, IV), po přestávce Jeruzalém ožil jako město arabské a osmanské (V) i jako místo, kde lidé bez rozdílu vyznání hledali útočiště a odcházeli do exilu, včetně tématu obětí, jež přinesla nová doba (VI), a tak jsme se dostali až k symbolice současného Jeruzaléma (Pozemský mír) jako morálního kréda a naděje (VII). Jistě není náhodou, že Jeruzalém jako symbol porozumění mezi národy se názorně promítá i do národnostně pestrého spektra obou zúčastněných souborů. Jejich členové (při závěrečném děkování jsme jich napočítali rovné tři desítky) pocházejí z více jak deseti zemí Blízkého východu, jižní a západní, hlavně hispánské Evropy. Je nanejvýš důležité připomenout vedle nepochybného zážitku estetického také nezastupitelnou hodnotu poznávací, již prezentace projektu Jerusalem v nepřeberné míře nabízí a poskytla. Početná sada zúčastněných hudebních nástrojů dechových, smyčcových a bicích se mohla vykázat názvy, které jsme nejspíše dosud neznali a zvukovými témbry v tak interpretačně čisté a dokonalé podobě neslýchanými. Ale zvláště působivě a účinně vyznělo umění specifické a žánrově, stylově a etnicky specializované interpretace vokální. Zejména zhruba v první polovině projektu se výrazně projevil Lior El Maleh z Izraele s bohatou synagogální kantorskou praxí v podmanivém podání spirituálních melodií v hebrejštině, jehož skvělým pendantem byl Rebal Alkhodari procítěným přednesem senzitivní a ozdobné melodiky arabské provenience. Další vokalisté – Španěl Lluís Vilamajó, Francouz Marc Mauillon a Ital Danielle Carnovich – neméně zasvěceně a v dokonalé individualizaci připomenuli období středověku církevního, tradici trubadúrskou ad. Nepochybně jsme se tak přiblížili zdrojům, z nichž vyústil například gregoriánský chorál nebo počátky evropského vícehlasu. Svérázné kouzlo měla i vhodně začleněná ukázka kruhového tance dervišů podaná Ibrahimem Kamilem Birlikayem z Turecka. Jeden z nejsilnějších momentů celého večera nastal, když na konci šestého oddílu za svitu jediné rozžaté svíce na pódiu zazněl autentický zvukový záznam úchvatného zpěvu Hymnu za oběti Osvětimi „El malé rahamim“ kantora Shloma Katze, jenž vyhlazovacímu peklu přímo zázračně unikl. Tak jako večer otevřel zvuk kultovního židovského nástroje šofaru, připomínající pověstné „trouby z Jericha“, tak stejný nástroj spolu s množstvím dalších exotických instrumentů nakonec charakteristicky rozezněl Závěrečnou fanfáru „Proti bariérám ducha“ Jordiho Savalla z roku 2008.

Nahoru | Obsah