Hudební Rozhledy

Akordeon na Pražském jaru – Markéta Laštovičková a Magdalena Ochmanová

Jiří Teml | 11/18 |Pražské jaro

Akordeonistka Markéta Laštovičková, kterou  na klavír doprovodila Magdalena Ochmanová.

Poprvé v historii tohoto významného mezinárodního hudebního festivalu se v jeho programu objevil akordeon jako sólový nástroj. Cesta tohoto nástroje na koncertní pódia nebyla snadná a úsilí o jeho uplatnění v oblasti vážné hudby stále úspěšněji pokračuje. To vše souvisí jak s jeho technickým vývojem, tak s paralelním narůstáním interpretační úrovně akordeonistů, pro něž dnes fakticky neexistuje překážka, pokud jde o nástrojovou artikulaci. Zároveň roste zájem skladatelů o využití akordeonu v komorní a symfonické hudbě. Příkladem vysoké umělecké úrovně a vpravdě nástrojové virtuozity je právě Markéta Laštovičková, která spolu s klavíristkou Magdalenou Ochmanovou na třetím koncertním Matiné Pražského jara 2. 6. 2018 (Sál Martinů) vystoupila.

Markéta Laštovičková, absolventka Pražské konzervatoře (ze třídy Ladislava Horáka) je současně posluchačkou Dánské hudební akademie v Odense. Ověnčena řadou prestižních cen z našich i zahraničních akordeonových soutěží, zvolila pro své vystoupení pestrý, atraktivní program, který demonstroval její technické mistrovství i možnosti akordeonu v plné šíři a lesku. Protože uplatnění nástroje ve vážné hudbě narůstá až ve 20. století, vyslechli jsme úvodem vkusně provedené transpozice původně cembalových skladeb autorů Johanna Sebastiana Ba-cha – Preludium a fuga H dur, BWV 868 a Domenika Scarlattiho – Sonáta G dur, K 455. Zajímavou transkripcí pak byla tvůrcem autorizovaná Anglická suita Daria Milhauda. Původní verze s orchestrem byla provedena s klavírem, jehož part nastudovala Magdalena Ochmanová. Spolupráce obou interpretek, zejména pokud jde o dynamické vyrovnání zvukové plasticity, byla příkladná. Další skladby byly vytvořeny přímo pro akordeon. Franck Angelis: Chiquilín de Bachín, Vjačeslav Semjonov Sonáta č. 1, Volodimyr Runčak U portrétu Paganiniho. Richard Galliano se představil druhou a třetí větou Opálového koncertu s populárnější notou, kde orchestrální verze byla opět nahrazena klavírním doprovodem, kterého se vzorně zhostila Magdalena Ochmanová. Velmi sympaticky doplnili program koncertu dva čeští autoři, a to Jan Majsl se skladbou Tanec letícího šípu a na koncertu přítomný Pavel Trojan s dílem Astoriana. Vrchol zvukových možností akordeonu představovala čistě sonická skladba finského autora Erkkiho Jokinena Alone.
Markéta Laštovičková reprezentuje naši akordeonovou školu na vysoké umělecké úrovni. Poměrně rozsáhlý a různorodý program hrála zpaměti, místy v extrémně rychlých tempech. Obsah skladeb byl tlumočen přesvědčivě jak technicky, tak i výrazově. Vzhledem k tomu, že tvorba pro tento nástroj je stále v určitém vývoji, zaslechli jsme místy i populárnější notu i názvuky na hudbu Piazzollovu, ale vždy v potřebné míře vkusu. Rovněž spolupráce obou umělkyň byla vzorná, vždy v kompaktní zvukové hladině. Publikum zjevně překvapeno reagovalo na celý program velkými ovacemi a nepochybně odcházelo s obohacujícím hudebním zážitkem.

Nahoru | Obsah