Hudební Rozhledy

Jazzfest Brno 2018

Vladimír Kouřil | 11/18 |Horizont

Christian McBride…

Jazzfest Brno (1. 2. – 10. 5.) je již tradiční jarní mezinárodní přehlídka jazzových kapel, stylů a slavných jmen, jejíž koncertní výhonky obvykle sahají až do pozdně letních měsíců. Od svého zrodu v roce 2002 Jazzfest představil už téměř půl třetí stovky kapel, jejichž členové pocházející ze třiceti osmi zemí světa jsou dokladem globálního zabydlení jazzové hudby. Jen v letošním ročníku ze zvučných jmen do Brna zavítali trumpetista Wynton Marsalis se svým orchestrem z Lincolnova centra, pianista Brad Mehldau, saxofonista Donny McCaslin, trumpetista Alex Sipiagin, akordeonista Vincent Peirani, kytarista Kurt Rosenwinkel, basista Miroslav Vitouš a celá řada dalších jazzmanů z končin našich i vzdálených. Tento ročník vrcholil koncerty amerického pianisty Kennyho Barrona a orchestru kontrabasisty Christiana McBridea.

Kenny Barron
Kenny Barron přijel do Brna odehrát sólový koncert (25. 4., Besední dům) a potvrdil, že dokáže i v tomto muzikantsky nejintimnějším projevu zaujmout nejen rytmicky strhujícím projevem, ale také citovostí a prožitkem. Na brněnském koncertu zazněly například skladby How Deep is the Ocean od Irvinga Berlina, bossa nova Triste klasika stylu A. C. Jobima, Shuffle Boil Theloniouse Monka, který najdeme na posledním albu Barronova tria Book of Intuition (Impulse, 2016), Nightfall je známé téma basisty Charlieho Hadena. Standard The Very Though of You od Raye Nobla měl Barron v repertoáru svého tria už dávno, hrával ji i nahrál na album v duu s Charliem Hadenem (Night in the City, 1998). Vlastní Lullabye Barron hrával například v duu s basistou Davem Hollandem. V interpretaci skladeb Kennyho Barrona je zřejmá zažitost klavírních stylů od pozdního swingu po pianisty zakladatelů moderního jazzu. Jeho hudba je emotivní, k čemuž přispívá zařazování lyrických či baladických skladeb. Často jsou přítomné latinskoamerické rytmy, nejen bossa nova, ale také například trinidadské kalypso, jak představil vlastní skladbou v Brně v přídavku.
Kenny Barron již dříve v Česku zahrál, v Praze, a to v duu se švýcarským saxofonistou Georgem Robertem v rámci koncertní série Jazz Meets World 25. 3. 2004, v bývalém Salonu Philharmonia v Krocínově ulici v Praze za Národním divadlem. V rámci této série vystoupil opět v Praze den po brněnském koncertu v Sukově síni Rudolfina, téměř se shodným repertoárem. Oba jeho letošní koncerty byly téměř vyprodány. Kenny Barron byl v roce 2005 zařazen do americké jazzové síně slávy. Letos 6. 6. oslavil svých sedmdesát pět let.

Christian McBride Big Band
Opačný konec orchestrální množiny, než tvoří sólové vystoupení pianisty, představoval koncert big bandu Christiana McBridea (10. 5., Sono Centrum). Také on se kdysi dávno už představil v Praze, na festivalu výrobce skotské whisky Teacher’s Jazz ve spolupráci s AghaRTA Jazz Centrem. Od skladatele filmové hudby a pianisty Paula Westona zazněl na koncertě hit z roku 1944 I should care. Ještě starší je nádherná balada Van Heusena z roku 1939 I Thought About You. Následuje repertoár z dílen autorů moderního jazzu, výrazných představitelů hard bopu: svižné Thermo od trumpetisty Freddieho Hubbarda z jeho LP The Body & The Soul, 1963, uvedené zde pianistou Xavierem Davisem, se sóly trumpetisty Brandona Leeho a tenorsaxofonisty Marcuse Stricklanda. Rozsáhlé podání McCoy Turnerovy Sahary (z jeho stejnojmenného alba, 1972) založené na výrazném podílu bubeníka Quincyho Phillipse, který hned v úvodu dokázal navodit cizorodost a záhadnost této nejrozsáhlejší písečné pustiny světa a z něhož vyrůstala sóla Davisova klavíru, altsaxofonu Todda Bashorea a opět bicí soupravy. Od hard bopu je pak už jen krůček k soul jazzu šedesátých let, a ještě dál, k McBrideově lásce ke snad nejexpresivnějšímu zpěvákovi „černého“ soulu Jamesi Brownovi. V roce 2009 mu věnoval celé album Kind of Brown a z něj zaznělo úvodní McBrideovo Brother Mister. Z dalších kapelníkových skladeb big band zahrál The Shade of the Cedar Tree z albového debutu big bandu The Good Feeling a úvodní „brownovsky“ funkový soul Getting to It s expresivními sóly trubky a tenorsaxofonu, který pochází z druhého alba Bringin’ It. Ve třech skladbách se představila také zpěvačka Melissa Walkerová, kapelníkova žena, zpívající potemnělým sametovým altem. Svou sérii zahájila skladbou A Taste Of Honey Bobbyho Scotta a Rika Marlowa, napsanou pro stejnojmennou britskou hru v roce 1960 a záhy proslavenou podáním Beatles. Sepětí jazzu s různorodými základy americké hudby dokazuje i rozverná melodie písně Mr Bonjagles, napsaná autorem a zpěvákem country & western music Jerrym Jeffem Walkerem v roce 1968 pro vlastní stejnojmenné album – v dialogu s trombonem si dokonce lehce vokálně zaimprovizovala. Společně s big bandem se celý sál doslova protleskal rytmickou figurou ve skladbě Used’ Ta Could Christiana McBridea. Kapelník sám sóly v rámci vlastních aranžmá skladeb spíše šetří, Celá kapela zvukem a stylem dokazuje, že hudba jazzových big bandů je nadčasová, k čemuž přispívá schopnost vstřebávat vlivy hudební současnosti po svém, nikoli přímočaře. To je dáno možnostmi aranžování bigbandových obsazení.

Nahoru | Obsah