Hudební Rozhledy

Úspěšná opera Vepřové schizma Jana Zástěry a Martina Budka

Lenka Přibylová | 07/18 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Podle legendy, kterou zaznamenal ve své Kronice české Václav Hájek z Libočan, byl již v roce 762 objeven v severočeských Teplicích pramen, v jehož horké vodě se opařili vepři tamního velmože Kolostůje. Keramický reliéf s vepřovou hlavou je dodnes symbolem teplických lázní. Jan Zástěra jako přední současný severočeský skladatel se řadu let kompozičně věnuje oživování zajímavých období z historie a hudebních tradic Teplic a blízkého regionu.

Mimo jiných námětů J. Zástěra ztvárnil tento bájný příběh o nálezu teplických pramenů v operním triptychu, první díl s názvem „Vepřové spiknutí“ zazněl před šesti lety u příležitosti 1250. výročí objevení teplických léčivých pramenů, druhá část s názvem „Vepřová odyssea aneb co Hájek raději zamlčel“ byla premiérově provedena v Teplicích v květnu 2017, třetí, závěrečné části příběhu pojmenované „Vepřové schizma“, je věnováno toto pojednání. Velmi vtipné libreto všech tří částí napsal Zástěrův dlouholetý spolupracovník Martin Budek. Operu režijně nastudoval David Kříž.
Pro premiérové uvedení této půvabné opery buffy autoři vhodně zvolili zázemí historického prostředí – dne 12. 5. letošního roku Rokokový sál zámku v Teplicích, následujícího dne potom Letní sál v rozlehlém areálu kláštera v severočeském Oseku. Účinkoval vokální soubor Collegium hortense, jehož je Jan Zástěra uměleckým vedoucím. Sboristky souboru se představily jako jeptišky benediktinského kláštera v Teplicích, sboristé coby cisterciáčtí mniši kláštera v Oseku. Sólisté jsou buď členy Collegia či s ním pravidelně spolupracují. Jako v předcházejících operních částech zvolil Zástěra pro nástrojovou složku malý instrumentální soubor tvořený flétnou, klarinetem, fagotem a smyčcovým kvintetem.
Autoři rozdělili příběh opery do čtveřice obrazů, kde se dějově střídá zázemí Oseka a Teplic. Život mnichů v klášteře běží poklidným způsobem, když se osecký pán Boreš z Rýzmburka vrací z velké bitvy v Uhrách a přiváží s sebou vzácnost – jako posvátnou relikvii prst sv. Jana Křtitele. Relikvii věnuje zbožným mnichům, ti tuto cennost vloží do relikviáře ve tvaru ruky a sv. Jan Křtitel se od té doby stává patronem kláštera. Teplice a tamní lázeňský provoz jsou v majetku benediktinek, vládne zde již čilý ruch, navíc v duchu teplické symboliky zvyšovaný vycvičeným reklamním vepřem, který mluví a zve hosty do lázní.

Jakmile se k jeptiškám donese zpráva o posvátné relikvii, vidí v jejím eventuálním vlastnictví vhodný prostředek k posílení atraktivity lázní a tím i zisku. A zde vzniká schizma – kam patří posvátná relikvie? Zbožným mnichům v Oseku, či ekonomicky aktivním jeptiškám v Teplicích? Teologický spor řeší představení obou konventů a následně rozpor přeroste v přímou rozepři členů obou řádů. Problém vyřeší sv. Jan Křtitel, který projeví svou vůli zůstat v oseckém klášteře prostřednictvím k adoraci přineseného relikviáře. Nespokojené jeptišky se chtějí odstěhovat z Teplic, z čehož je obzvlášť smutný reklamní vepř. Sv. Jan Křtitel se nad ním slituje a požehná mu. Protože prst zůstal v Oseku, použije pokynutí hlavy a do srdcí všech zúčastněných se vrátí mír.
Prosté kostýmy účinkujících odpovídaly klášternímu prostředí, pouze rytíř Boreš a reklamní vepř vnesli do oblečení postav světskou barevnost.
Co říci k hudební koncepci – je prostě skvělá. Ačkoliv se jedná o v základě duchovní námět, J. Zástěra zde vytvořil půvabný hudební příběh vycházející z průhledných klasicistních základů, ve vypjatých kombinacích směřuje ke složitým kontrapunktickým postupům, příkladem je velká Fuga Johannina k poctě sv. Jana v závěru prvního obrazu. Odlehčeně působí naopak prvky salonně řešené hudby, jako valčíková melodie v předehře. Kvalitním pěveckým, ale i hereckým ztvárněním stěžejních postav se představili mladí, ale již zejména díky déle trvající spolupráci s J. Zástěrou velmi zkušení interpreti. Pavel Zmátlo jako osecký opat Giselbert, Adam Šmejkal coby rytíř Boreš z Rýzmburku a Michal Šťastný jako teplický reklamní vepř. V jediné ženské sólové roli teplické abatyše Kedruty se představila Lada Bečková, postavu sv. Jana Křtitele v závěru symbolizoval Jan Blaha. Skladatel vybavil sólisty pohyblivými, ale i širokými, krásně znějícími melodiemi, často korespondujícími se sólisticky laděnými postupy zejména dechových nástrojů. S mužským i ženským sborem pracoval skladatel velmi nápaditě a různorodě, v postupech od unisona ke čtyřhlasu. Nutno říci, že sbor dovedl ke spontánnímu výkonu, kdy snad všichni jeho členové měli situační krátký sólový pěvecký a tím i herecký výstup, což je u amatérského tělesa obdivuhodné. A účinkující si „svou“ operu evidentně užívali a prožívali. Text plynul místy česky, místy latinsky, časté vtipné slovní průpovídky podtrhovaly závažnou, ale přesto komickou atmosféru příběhu.
Publikum se skvěle bavilo, hudbou i dějem, a ocenilo komponistu, libretistu a všechny účinkující dlouhotrvajícím potleskem vstoje. Regionální historicko-mytický příběh tak nalezl zcela překvapující hudební ztvárnění.

Teplice, Rokokový sál zámku a Osek, Letní sál kláštera – Jan Zástěra a Martin Budek: Vepřové schizma. Hudební nastudování a dirigent Jan Zástěra, režie David Kříž, soubor Collegium hortense, sbormistr Jan Zástěra. Premiéra 12. 5. 2018, psáno z druhé premiéry 13. 5. 2018.

Nahoru | Obsah