Hudební Rozhledy

Zlatá Pecka podruhé: o festivalu Dagmar Peckové s Dagmar Peckovou

Jan Králík | 10/18 |Rozhovory

Dagmar Pecková  (Foto: Petr_Kurečka)

Hudební festival Zlatá Pecka, pořádaný již druhým rokem ve městě Chrudim, se zrodil v mysli zdejší slavné rodačky, mezzosopranistky Dagmar Peckové, jež nad ním převzala rovněž záštitu. Leitmotivem jeho druhého ročníku bude opereta Jacquese Offenbacha Krásná Helena, která bude prolínat celým programem, obohaceným rovněž o interpretační kurzy. V období od 26. srpna do 2. září 2018 se tak milovníci klasické hudby setkají v krásných prostorách Klášterních zahrad, ve zrekonstruovaném kostele sv. Josefa v areálu bývalého kapucínského kláštera, kde se nyní nachází muzeum barokních soch, v Divadle Karla Pippicha či přímo na nejrůznějších ulicích. Jeden z projektů se odehraje také v nedalekých Medlešicích, rodišti Emy Destinnové, a to nejen na zámku (na jehož rekonstrukci byla jménem festivalu vypsána veřejná sbírka), ale i v přilehlém parku, kde se vedle happeningu uskuteční i vystoupení jazz bandu Miroslava Hloucala.

  • Název festivalu Zlatá Pecka je vícemluvný. Byl dílem okamžiku, nebo promyšleným záměrem? Šlo vám spíše o žert, provokaci, nebo pomník? A festival sám je spíše výsledek dobrého rozmaru, nebo skrytě míněný vlastenecký čin?
    Tak, kdo mě zná, by těžko uvěřil, že bych si zcela vážně chtěla vytvářet pomníky. A právě kdo mě zná, lehce uvěří, že by mohlo jít o provokaci. Ani jedno ani druhé však nezamýšlím. V Chrudimi jsem vyrůstala, chodila do místní lidušky a v úžasném koncertním sále chrudimského muzea jsem poprvé měla možnost jako dítě zažít v rámci Chrudimských hudebních pátků opravdové koncerty ať už s pěvci Národního divadla, nebo se zrovna založeným orchestrem Pardubické filharmonie v čele s Liborem Peškem, jemuž jsem měla možnost přinést na jeviště několikrát kytici. Po letech, když jsem s Liborem podnikala turné s „jeho“ liverpoolským orchestrem po Británii, jsme při společných vzpomínkách s panem dirigentem zaslzeli. Moje město Chrudim mi dalo křídla, abych mohla vyletět z hnízda nejprve do Prahy a posléze do celého světa. A to, že jsem dala svoje jméno našemu festivalu, je více méně zlomek poděkování.
    V rámci litomyšlského festivalu se v roce 2013 konal z kapacitních důvodů koncert „Začínáme končit“ se Štefanem Margitou právě v Klášterních zahradách v Chrudimi. A tam mě to poprvé napadlo. Je to jedno z míst v tomto městě, které si o letní festival přímo říká. A vůbec těchto míst je tam celá řada. Ať již zmíněný sál muzea, Divadlo Karla Pippicha, Široké schody… já osobně bych ještě riskla tovární haly místní Transporty…, ale to je spíše hudba budoucnosti. Uvidíme. Happening v medlešickém parku je ideální akce pro tyto prostory. Jenom nám musí přát Bůh a počasí. Na místním zámku sloužil jako správce dědeček Emy Destinnové a narodila se zde její matka. Barokní zámek je v dosti zdevastovaném stavu, a i když město za několik milionů dalo zrekonstruovat střechu, musí se v jeho obnově pokračovat. Proto jsem hned v rámci 1. ročníku festivalu založila veřejnou sbírku. Mám představu krásného komorního koncertního sálu a ráda bych si v něm ještě zazpívala.
    Pokud chceme na celou věc nahlížet jako na rozmar, tak ten by se v dnešní tak obtížné době pro kulturu těžko uskutečňoval. Všichni obrátí korunu nejméně dvakrát, než ji na nějakou kulturní akci dají. Proto si myslím, že je to od města Chrudim vyloženě hrdinský čin, že vůbec tento festival vznikl s evidentní chutí v něm pokračovat.
  • Dramaturgie je široce rozkročena od opery a vážných koncertních děl po antický kabaret, a naopak od happeningů po mistrovské interpretační kurzy. Ve všem jste jako ve svém živlu. Chybí vám ještě něco?
    Musím v sobě vždycky najít velkou sílu tento sedmidenní maraton vydržet, a to nejen hlasově. Samozřejmě věci, a nejen ty, ve kterých účinkuji, připravuji průběžně celý rok. Čili mohu toho hodně vymyslet, připravit, ale ve finále musím podat stoprocentní jevištní výkon, kurzy jsou velmi vyčerpávající činnost a při tom ještě denně dál připravuji průběh festivalu, zkouším divadelní představení, zahajuji výstavy, vařím, dávám rozhovory a musím denně uběhnout těch nejméně 10 mnou stanovených kilometrů, abych měla kondici. Prostě musím „dát“ Peckovou, na kterou jsou moji fanoušci zvyklí. Perfektní, veselou, nebojácnou, riskující.
  • Vedle vážně míněných, ale bezprostředně uvolněných produkcí stojí naprosto vážně míněné interpretační kurzy. Jak vidíte budoucí talenty? Objevuje se vůbec někdo s ná-znakem kombinace vaší pracovitosti a temperamentu?
    Tak teď jste udeřil hřebíček na hlavičku. Kombinace pracovitosti a temperamentu se zcela vážně nedostává nejen budoucím talentům. Narážím na to v Čechách, kudy chodím. Někteří kolegové mi pláčí na rameni, že nedostanou příležitost, a když jim ji tedy poskytnu (a ne špatně zaplacenou), najdou si spousty výmluv, proč to nejde. O pozdních příchodech na zkoušky nebo nepřipravenosti ani nemluvě. Já jsem si za svou kariéru nikdy nic podobného nemohla dovolit z obavy, že příště už žádná pracovně umělecká příležitost nebude. Je to strašná škoda a, bohužel, už s tím nebojují ani na školách. Jsem si vědoma, že třídenní kurz je krátká doba cokoliv překopat nebo změnit. Ale právě proto, že je ten čas tak omezený, bych si představovala daleko větší připravenost a píli. A ne opravovat během tří dnů stále stejné chyby ať už technické, nebo interpretační. Tohle já udělat jednou Irwinovi Gageovi, tak se mnou vyrazí dveře i s futrama! Naopak! Mnozí účastníci kurzů mají představu, že se jdou předvést, jak jsou skvělí, a že já vyskočím a okamžitě jim zařídím mezinárodní kariéru…
    Ale jednu adeptku kurzu musím vyzdvihnout. Je to Jarmila Balážová, absolventka JAMU u prof. Marty Beňačkové. Pracovali jsme loni společně s dirigentem Zdeňkem Klaudou na Mahlerových písních. Opravdu mě potěšilo, že se zde talent a píle setkaly. Proto dostala na letošním festivalu hnedle příležitost v titulní roli Gluckovy opery Paride ed Elena. A pokud na dalších ročnících mých kurzů najdu talent podobný, tak opět s nějakým úkolem pro dotyčného nebudu váhat.
  • Festival Zlatá Pecka se žádnému jinému nepodobá. Nese pečeť vaší osobnosti. Co byste na něm ale určitě mít nechtěla?
    Negativismus. To ubíjí… neříkat, že je něco špatně, nebo že něco nejde, když se to ani nezkusí. Populistickou kulturu, která nezkulturňuje, ale je dobře prodejná. A tu balanc udržet je proklatě těžké, protože je to přece jen zodpovědnost a hospodaření s penězi.
  • V zahajovacím ročníku jste se převtělila do Carmen, letos vás čeká Krásná Helena. Dojde někdy také na hraběte Orlofského z Netopýra nebo na hraběnku z Pikové dámy?
    A víte, že to není špatný nápad? Teď momentálně dramaturgicky připravuji Zlatou Pecku na roky 2019 a 2020. Chci za každou cenu zachovat oblouk jednoho tématu, životního příběhu a osudu. Zvolit koncertně operu na začátek a na konci uvést zpracování onoho příběhu v činoherním nebo kabaretním pojetí. A navíc je to pro mě obrovská příležitost také vystoupit v činohře. Jako heeerečka! A není to vůbec sranda. Hudba má daný rytmus, pauzy, melodie navede ke zpívanému textu. V činohře vám nepomůže nic. A texty musíte umět, jako když bičem práská, a nemůžete v případě jakéhokoliv výpadku přejít na „všeobecný vokál“... Ale znáte mě. Miluji výzvy. A loňské divadelní představení Carmen y Carmen, napsané pro mě a úžasnou Báru Hrzánovou Janem Jiráněm speciálně pro první ročník Zlaté Pecky, má velký úspěch i mimo festival. Hrajeme ho po celé republice a v říjnu bude mít i pražskou premiéru v Kalichu. Doufejme, že Smaragdová destička neboli antický kabaret od skvělého Tomáše Vondrovice bude mít stejný ohlas.
    No a pak s tím Orlofským? Nasadil jste mi brouka do hlavy. A na hraběnku z Pikovky mám ještě tak 10 let čas, ne?
  • Ještě jsem se vůbec nezeptal na letošní ročník…
    Festival zahajuje vždy bohoslužba v novogotickém kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos uvedeme Requiem Gabriela Faurého za padlé hrdiny 1. světové války. Bohoslužbu slouží P. Th. Lic. Mgr. Tomáš Jeroným Mlýnek, kaplan armády ČR. Po bohoslužbě bude zahájena výstava šatů Ivany Follové, které vytvořila pro mě za posledních 20 let. 31. srpna bude v muzeu barokních soch (apropó další nádherný sál) provedena koncertně reformní opera Ch. W. Glucka Paride ed Elena, kde titulní roli zazpívá již jmenovaná Jarmila Balážová spolu s orchestrem L’Armonia Terrena. Projekt je zajímavý nejen tím, že jsou do všech třech rolí obsazeny talenty mladé nastupující generace, ale že se tato opera na profesionálním operně-koncertním jevišti dělá úplně poprvé v Čechách. A ta Krásná Helena už je obsažena ve vaší předchozí otázce... Tak jsem to nějak přešla... Ale mohu dodat, že Offenbachova opereta Krásná Helena není až zase tak často v českých divadlech uváděna, ačkoliv je to geniálně vtipná hudba. Offenbach byl nazýván malým Mozartem ze Champs-Élysées, jako kdyby za celý život nenapsal ani jednu operetu! No a výzvu titulní role v 57? S radostí!
    I ulice města se rozezní. Posluchači pardubické konzervatoře, vynikající instrumentalisté, zahrají na akci „hudba v ulicích“. 1. září bude přímý přenos v Českém rozhlase v pořadu Tobogán z našeho medlešického happeningu s Alešem Cibulkou a odpoledne nám zahraje jazzband skvělého Miroslava Hloucala. Má ovšem za úkol alespoň jednu melodii z Offenbachovy Heleny zpracovat a na koncertě zahrát.
    Děkuji za rozhovor!

    Zadáno pro: Zlatá Pecka Chrudim

    Nahoru | Obsah