Hudební Rozhledy

Petr Nekoranec a další pěvecké talenty

Helena Havlíková | 08/18 |Festivaly, koncerty

Lahůdky bel canta s Petrem Nekorancem
Ve Dvořákově síni Rudolfina měl 14. 6. samostatný recitál mladý tenorista Petr Nekoranec. Byla to odvaha, nebo mladická nerozvážnost? Jednoznačně odvaha. Vždyť si troufl na celovečerní program nazvaný Lahůdky bel canta. S jednou přestávkou uprostřed v něm následovalo třináct árií nebo písní, jedna za druhou – pouze s klavírním doprovodem, za kterým se vůbec nic neschová. A ještě přidával. Obstál, obdivuhodně.
Zahraniční školení a zkušenosti z operních studií renomovaných operních domů, jako jsou Bavorská státní opera a newyorská Metropolitní opera,
jdou Petrovi Nekorancovi zjevně k duhu. Svůj talent rozvíjí správným směrem.

Jeho hlas postupně nabývá na objemu ve vyrovnaných rejstřících včetně výšek a pozvolných přechodů dynamiky. Přitom neztrácí mladistvou svěžest, legatovou kantabilnost a lehkost, se kterou zvládá koloratury. To vše při intonační přesnosti. Nekoranec také nepodceňuje deklamaci, nejen tu italskou, ale i francouzskou. Dokáže tak to podstatné – se zaujetím zpěvem „vyprávět“ veselé, zamilované i posmutnělé příběhy nebo pocity protagonistů písní nebo árií.
Program koncertu vycházel spíš ze současných pěveckých preferencí Petra Nekorance, než aby měl nějakou sevřenější dramaturgickou linii. První část večera s písněmi italských skladatelů Gioachina Rossiniho, Franceska Paola Tostiho a Luigiho Denzy, obdařených onou typicky italskou rozevlátou chytlavou melodikou, tak byla spíše odlehčeným „rozjezdem“ k árii z Rossiniho Popelky Si, ritrovarla io giuro, ve které zamilovaný princ Don Ramiro přísahá, že najde onu neznámou dívku, která ho tak okouzlila. Tato role čeká Nekorance příští rok ve Stuttgartu, kam od září nastupuje do angažmá. Na koncertě předvedl, že si může troufnout i na virtuózní koloratury nejen v roli Ramira, ale i dalších velkých rolí italského bel canta, které tu bude zpívat – Almavivu v Rossiniho Lazebníkovi sevillském a Ernesta v Donizettiho Donu Pasqualovi.
Druhá část večera patřila už velkým operním áriím, především slavným tenorovým z francouzského repertoáru. Nekoranec se dokáže vnořit i do toho delikátnějšího, vnějškově méně efektního stylu. Zazpíval árii dvorního básníka Iopase O blonde Cérès z Trójanů Hectora Berlioze, Nadira zamilovaného do bráhmanské kněžky z Bizetových Lovců perel (Je crois entendre encore), britského důstojníka Géralda, zamilovaného do jiné bráhmanské kněžky Lakmé v opeře Léa Delibese (Fantasie aus divins mensonges). V Offenbachově parodii na příběh Krásné Heleny s operetním švihem Nekoranec rozprávěl o Parisově setkání se třemi bohyněmi (Au mont Ida). A na konci takto náročného oficiálního programu měl dost sil na árii Tonia (Ah! Mes amis) z Donizettiho Dcery pluku, proslulou celou sérií vysokých „c“.
Nekoranec si publikum získal nejen tím, jak zpíval, ale i svou mladickou bezprostředností natolik, že při bouřlivém aplausu prodloužil večer dokonce o čtyři přídavky. Ani v těch se nijak nešetřil – z repertoáru svých slavných tenorových kolegů Pavarottiho, Dominga nebo Villazóna převzal efektní frottolu La Girometta Gabriella Sibelly, tanečně odlehčenou jotu Te quiero morena ze zarzuely Josého Serrana. A blýskl se i árií Vévody La donna è mobile z Verdiho Rigoletta i kaskádami koloratur v závěrečné Almavivově árii z Rossiniho Lazebníka sevillského, která bývá právě pro svou náročnost při scénickém provedení vypouštěna.
Uvádění operních árií pouze s klavírem je vždy jen náhražkou originálního znění. Díky znamenitému výkonu klavíristy a mimořádně zkušeného klavíristy Vincenza Scalery, osvědčeného partnera mnoha pěvců, bylo možné tuto absenci oželet.

A ještě Lukáš Bařák, Kristýna Kůstková a Arnheiður Eiríksdóttir
Recitál Petra Nekorance však nebyl v poslední době jedinou příležitostí poznat celou sérii mladých sólistů, kteří se vydávají na tak nesnadnou cestu, jakou dnes v globalizovaném operním světě nesmlouvavé konkurence tento obor představuje. Na Novoměstské radnici měl 21. 5. 2018 koncert, opět zorganizovaný agenturou Nachtigall Artists a jejího Spolku přátel hudebních talentů, barytonista Lukáš Bařák v repertoáru, který je v současné době jeho doménou – v Mozartových operách. S hutností a zároveň pohyblivostí svého zvučného barytonu zvládl ve Figarově svatbě Figara i hraběte Almavivu nebo v Così fan tutte Guglielma. Spolu s ním vystoupil také Petr Nekoranec – tady zpíval árii Dona Ottavia Dalla sua pace z Mozartova Dona Giovanniho. Bylo dobře, že toto číslo, ačkoli avizované i v Rudolfinu, na samostatném recitálu vypustil. Vedle těchto dvou sólistů bylo zřejmé, že Kristýnu Kůstkovou čeká ještě práce, aby zklidnila chvění svého sopránu, stejně jako islandskou mezzosopranistku Arnheiður Eiríksdóttir zatím s málo probarveným výrazem pro Cherubína a Dorabellu. Spolehlivou oporu pěvci našli ve výborné klavíristce Lence Navrátilové.
Kristýna Kůstková dostala také příležitost prezentovat se na Showcase mladých českých interpretů, kterou v rámci ostravského festivalu Leoše Janáčka pořádal ve spolupráci s Janáčkovou konzervatoří Institut umění – Divadelní ústav. Řadu z nich už známe z jejich rolí, kterými se již včlenili do inscenací našich divadel – sopranistku Veroniku Hoblovou jako energickou Rosinu v ostravském Lazebníkovi, Evu Kývalovou jako šibalskou Barbarinu z Figarovy svatby v pražském Národním divadle, barytonistu Tomáše Hozu jako sympatického Vypravěče v brněnském nastudování Temlovy dětské opery Kocour v botách nebo basbarytonistu Vojtěcha Šemberu jako Horatia v plzeňském Hamletovi, a nyní dokonce ve třech rolích v rámci NODO včetně šestinotónového Krista a Písmáka v Hábově Přijď království Tvé. Ivana Pavlů zaujala jasným vyrovnaným hlasem a zřetelně artikulovanými koloraturami v obtížné árii Fiordilidgi Come scoglio. Sopranistky Nikola Urmanová i Eva Kývalová se přesvědčivěji prezentovaly v ja- náčkovském repertoáru. Bylo jasné, že všichni, krásní ve svém mládí, se na onu obtížnou pěveckou cestu vydávají s nadějí a entusiasmem. A do budoucna by stálo za to se zamyslet nad formátem Showcase tak, aby zajímavé výkony přilákaly větší zájem odborníků, publika i studentských kolegů, zaslouží si to.

Nahoru | Obsah