Hudební Rozhledy

Beethovenův Hradec 2018 v obležení violoncell

Milan Bátor | 10/18 |Festivaly, koncerty

Judith Wagner 1. cena

Mezinárodní interpretační soutěž Beethovenův Hradec letos proběhla ve dnech 21. – 24. června v oboru hra na violoncello. Zúčastnilo se jí 52 soutěžících ze 14 zemí a velmi pozitivním signálem je, že mezi oceněnými byli i tři mladí zástupci z České republiky. Beethovenův Hradec je soutěž, která má letitou tradici: letošní ročník byl šestapadesátý a její dramaturgie obsáhla i tradiční doplňující aktivity, které spoluvytvářejí poměrně široký kulturní profil tohoto festivalu.
Beethovenův Hradec zahájily koncerty Vivat Musica a Koncert vítězů, na kterých se představili nejmladší muzikanti ze základních uměleckých škol.

První koncert byl věnován dílům vybraných skladatelů (letos se jednalo např. o Antonia Vivaldiho a George Gershwina). Na koncertě vítězů pak vystoupili nejúspěšnější žáci Moravskoslezského kraje, kteří si ze soutěží přivezli ocenění. Oba koncerty měly příjemnou dramaturgii a dobrou úroveň, která doložila, že mladí lidé hrají rádi a provozují hudbu s upřímným elánem a radostí.
Součástí Beethovenova Hradce byla Dílna pro nejmladší skladatele, koncert Gabriely Vermelho a její doprovodné kapely, novinky a premiéry lektorů a vokálního ansámblu Notabene a multimediální projekt Tastes Ensemble Marian s projekcí, vařením a ochutnáváním na jevišti.
Samotná soutěž byla z důvodu letos enormního množství účastníků zahájena mimořádně už ve čtvrtek 21. června. Porota pracovala ve složení Jiří Hanousek (předseda), Michal Kaňka, Eugen Prochác, Georg Baich a Adam Krzeszowiec. První kolo soutěže trvalo dva dny, do druhého, které proběhlo v sobotu, se probojovalo několik českých violoncellistů, mezi nimi i Eduard Šístek, Aneta Šudáková, Vilém Vlček a Adam Klánský.
Druhým kolem prošli a do nedělního finále postoupili tři z nich: Šístek, Vlček a Klánský. Nedělní finále jsem ze zvědavosti navštívil celé. Hrálo se abecedně, jako první byla na řadě Irene Enzlin z Nizozemí, která přednesla Koncert a moll, op. 129 Roberta Schumanna. Její výkon nebyl špatný, violoncellistka měla slušný technický nadhled, kterému však chyběl jasnější názor, její hra postrádala smysl pro příběh a logické řetězení souvislostí v hudebním vývoji.
Velký talent a cit pro vystižení jemných nuancí projevil následující, teprve sedmnáctiletý Adam Klánský, jehož Variace na rokokové téma, op. 33 Petra Iljiče Čajkovského měly půvabně mladistvou svěžest, nádherně barevný a kultivovaný tón a hezky koncipované fráze, ale i místy zbytečnou ukvapenost a nevykvašenost, s kterou mladý violoncellista vyjádřil hudební specifika jednotlivých variací. Podle mého názoru bude za pár let tento cellista horký kandidát na absolutního vítěze celé soutěže.
Úžasný výkon představila následující polská violoncellistka Maria Leszczynska, která suverénním způsobem zahrála Elgarův Koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 85. Její hra působila naprosto vyzrále, okouzlila nádherným témbrem, energičností ve velkých dynamických obloucích a obdivuhodně vyzrálou koncepcí bytostně prozpívaných frází.

Následující výkony českých violoncellistů Eduarda Šístka a Viléma Vlčka byly každý úplně z jiného těsta a byly dokladem cenné a možné plurality přístupů k hudebnímu dílu. Oba si vybrali Dvořákův Koncert pro violoncello h moll, op. 104. A zahráli ho diametrálně odlišně. Zatímco Šístek je introvertní, subtilnější typ, který vnímá lépe hudební poezii hudební barvy, výraz a lyriku vedlejších témat a s jemnou pozorností opracovává sametově tvárný tón, Vlček pojal Dvořáka s úchvatnou velkolepostí a symfonicky mužným zvukem. Oba mladíci potěšili perfektní intonací a krásně sytým výrazem, jenž navazuje na nejlepší odkaz české violoncellové školy. Už to vypadalo, že na stupínky nejvyšší vystoupá Polsko a Česká republika.
Ale rakouská violoncellista Judith Wagner jako poslední z šestice finalistů kartami pořádně zamíchala. Wagner zahrála Koncert č. 2 c moll, op. 77 Dmitrije Kabalevského nekompromisním způsobem, který nesnesl žádné výtky. Dokonalá technická brilance, intenzivní výraz a absolutní pohroužení do hudebního díla nemělo slabinu a bylo sugestivní a úchvatné. Její mimořádný interpretační nadhled také vyhodnotila porota 1. cenou. Druhé místo získala Maria Leszczynska a třetí si rozdělili oba dvořákovští interpreti Eduard Šístek a Vilém Vlček. Bez diplomu nezůstali ani Irene Enzlin a mladičký Adam Klánský, kteří si z Beethovenova Hradce odvezli čestné uznání.
Kromě Irene Enzlin se pětice oceněných violoncellistů představila i na závěrečném koncertě Radost z vítězství, který natáčel Český rozhlas Ostrava. Zde se ukázalo, že soutěž je soutěž. Její úspěch přijde a odejde a může být založen i na momentálním psychickém rozpoložení, štěstí, samozřejmě za přítomnosti nezbytných faktorů píle, vybroušené techniky, citu a osobního vztahu k hudbě. Snad i proto se na závěrečném koncertě v nejlepším světle představila půvabná Polka Maria Leszczynska, jejíž Sonáta C dur, op. 119 Sergeje Prokofjeva doslova oslnila a přeskočila ostatní výkony o několik metrů.
O tom všem soutěže jsou. Hon za slávou má svá pozitiva i negativa. Důležité je, že porota vybrala skutečně ty nejzajímavější a nejzdařilejší výkony a její hodnocení bylo transparentní a přesné. V příštím roce se máme opět na co těšit. Soutěž proběhne v oboru hra na violu a sedmapadesátý ročník určitě nebude – jako v případě životní pouti slavného mistra Beethovena – posledním.

Nahoru | Obsah