Hudební Rozhledy

Mahler Jihlava - Hudba tisíců 2018

Jana Součková | 11/18 |Festivaly, koncerty

Tanečníci Veronika Brzková a Miroslav Stehlík prokládali instrumentální čísla ukázkami z baletu Leopolda Koželuha La ritrovata figlia di Ottone II.

17. ročník MHF Mahler Jihlava – Hudba tisíců, tradičně orámovaný výročím skladatelova narození a úmrtí, měl „architektonickou“ dramaturgii opírající se o tři nosné pilíře. Prvním bylo jako obvykle provedení mahlerovského repertoáru (zahajovací „Čtvrtá“ s brněnskými filharmoniky a Petrem Altrichtrem a „Devátá“ za účasti amerických hostů z Bostonu či písně v podání laureátů karlovarské soutěže A. Dvořáka).

Ten druhý se opíral o dlouhodobý projekt pořadatelů připomínající české (i vysočinské) rodáky působící v hudební Vídni 18. století (koncert Jiřího Sychy a Filipa Dvořáka) a třetí nosnou konstrukci tvořilo neopomenutelné výročí vzniku Československé republiky.
Národnostní vzájemnost a spolupráce byla akcentována česko-slovenskými koncerty (Boni pueri a Bratislavský chlapecký sbor či hudební setkání slovenské kytaristky Miriam Rodriguez Brüllové s cellistou Petrem Nouzovským) i doprovodným programem (přednáška prof. Jiřího Štilce o historii i proměnách české hymny či výstava představitelů československé scény konceptuálního umění v Domě Gustava Mahlera). Závěrečná velká národní slavnost s více jak šesti sty účinkujícími byla zúročením náročných celoročních příprav. Další doprovodné akce směřovaly tradičně do rodného domu v Kalištích (setkání mládežnických dechových orchestrů, start mahlerovské cyklojízdy po Vysočině či výstava karikatur slavných hudebníků z pera Josefa Blechy). Epilogem festivalu bude říjnový komponovaný pořad přibližující přátelství Dvořáka a Brahmse.

Skladby pro jihlavské konšely
Mezi první hosty festivalu patřilo vokální sdružení Octopus pragensis. Umělecký šéf Petr Daněk nachystal 28. 5. pro Jihlavu příběhy hudební renesance a raného baroka, kterými připomněl mistry jako Claudio Monteverdi, Alonso Lobo či Gesualdo da Venosa. Představen byl i po dlouhá staletí opomíjený Jacob Handl Gallus, který v roce 1586 uspěl u jihlavských radních s nabídkou svého mešního repertoáru. V místních chrámech zcela jistě během liturgie znělo i jeho šestihlasé mariánské ordinarium Missa super Sancta Maria, který soubor Octopus pragensis symbolicky do Jihlavy vrátil. Kompozičně vysoce kvalitní dílo předjímající překvapivými disonancemi a epičností nástup baroka soubor interpretoval s křehkostí a intonační jistotou. Jihlavským konšelům zaslal své skladby v roce 1587 i franko-vlámský hudebník Franz Sales působící v císařské kapele v Praze. Zaznělo jeho metaforické pojednání o sňatku duše a Ježíše Krista Dialogismus octo vocum de amore Christi. Ansámbl si skvěle poradil s náročnou rytmizací a synkopickým pnutím, které Petr Daněk trefně pojmenoval jako „renesanční jazz“. Disciplinovanost vokálního projevu souboru ocenilo publikum dlouhým potleskem a vyžádalo si přídavek v podobě krásného francouzského chansonu „knížete hudby“ Josquina Desprez, jehož repertoár byl v renesanční Jihlavě též provozován.

Hudba starých mistrů a baletní „ochutnávka“
Již o dva dny později byla gotická síň radnice svědkem hudebního umění houslisty Jiřího Sychy a cembalisty Filipa Dvořáka. Promyšlená dramaturgie připomněla komorní díla G. F. Händela, W. A. Mozarta, Josepha Haydna či Jana Křtitele Vaňhala. Jiří Sycha je nadšeným badatelem a ze starých sbírek přivádí zpět k životu zapomenuté kusy, jenž interpretuje na barokní housle. Na ty došlo mimo jiné v zamilované árii Nicoly Matteise pro housle a basso continuo či během série starých skotských tanců. Instrumentální čísla byla ve spolupráci s tanečníky Veronikou Brzkovou a Miroslavem Stehlíkem prokládána ukázkami z baletu Leopolda Koželuha La ritrovata figlia di Ottone II aneb Návrat ztracené dcery Otty II. (1794), jenž bude jako celek uveden v obnovené světové premiéře na příštím ročníku festivalu. Děj baletu představila autorka choreografie Helena Kazárová, profesorka katedry tance na AMU v Praze. Baletní ztvárnění bylo domyšleno do posledních detailů včetně řemeslně zpracovaných replik kostýmů, doplňků a šperků. K dotvoření dobové atmosféry chybělo už jen světlo svícnů. Jiří Sycha a Filip Dvořák jsou vynikajícími sólovými a komorními hráči, neméně i folkloristy holdujícími klasické cimbálovce. Nadšené publikum si vyžádalo hned dva přídavky v podobě strhující interpretace slovensko-maďarských tanců 17. a 18. století či v Německu objevené cikánské melodie.

Česko-slovenské zpívání
Večerní koncert 5. 6. v kostele Povýšení sv. Kříže patřil Českému chlapeckému sboru Boni pueri za řízení Jaroslava Šlaise a Bratislavskému chlapeckému sboru za střídavého vedení sbormistrů Magdalény Rovňákové a Gabriela Rovňáka ml. Chlapci z Boni pueri zazpívali mimo jiné oslavnou část z Te Deum Antonína Rejchy, v níž nádherně vynikly jásavě melodické hlásky malých zpěváků vyváženě korespondující s basovým vedením mladých mužů. Skvěle vyzněla i textem podložená vokální úprava Smetanovy symfonické básně Vltava, v níž sbormistr Jaroslav Šlais prokázal svoji zkušenost s problematikou chrámové akustiky a nechal patřičný prostor pro hlasový dozvuk. Svoje vystoupení korunovali Boni pueri Hallelujah z Händelova oratoria Mesiáš. Bratislavský chlapecký sbor navázal duchovním repertoárem. Intonační jistota a disciplinovanost sboru vynikla v ukázce z Magnificat pražského barokního mistra Šimona Brixiho. Nádherně průzračné a soustředěné bylo provedení polyfonní kantáty představitele pozdně renesanční benátské školy Giovanniho Croceho. Nadšení publika sklidila ukázka soudobého duchovního repertoáru – harmonicky nevšední části Gloria z Trnavské mše Stanislava Šurina. Závěr bloku bratislavského sboru patřil provedení výběru slovenských písní z cyklu JaRaLaj za přítomnosti autorky Sylvie Bodorové. Tento exkurz do oblasti worldmusic zpestřili chlapci skvěle secvičenou rytmizovanou choreografií. Vrcholem koncertu ve zcela zaplněném kostele bylo společné nastudování slovenských a českých písní inspirovaných lidovou hudbou.

Mahlerova „Devátá“ v podání hostů z USA
V rámci evropského turné zavítali 16. 6. do Jihlavy vynikající mladí hudebníci z USA. The Boston Philharmonic Youth Orchestra je provázen pověstí špičkového mládežnického tělesa. Zakladatelem a dirigentem je charismatický Benjamin Zander, jenž práci s mladými hudebníky zasvětil většinu svého dlouhého profesního života. Zážitek z pobytu v „mahlerovském“ městě tlumočil Benjamin Zander přítomným Jihlavanům během úvodního slova ke koncertu a poděkoval i za příležitost zahrát Mahlerovu poslední dokončenou symfonii právě v nádherném prostoru kostela Povýšení sv. Kříže. Provedení transcendentální kompozice „o chodu pocitů“, jak se k ní vyjadřoval sám Mahler, vyžaduje opravdu vysoké umělecké i lidské nasazení orchestru. Odvážným se mohl zdát záměr Benjamina Zandera nastudovat symfonii plnou životní melancholie, touhy a pravdy právě s mládežnickým orchestrem. O to víc překvapující byla neuvěřitelně silná interpretace mladých hudebníků hrajících s vyzrálostí a soudržností přesahující jejich věk. Početný orchestr se do kostelní lodi sotva vešel a jeho ohromující kompaktní zvukový potenciál nezastavitelně šplhal po sloupoví. Téměř půl hodiny trvající první věta symfonie byla pod brilantním řízením Benjamina Zandera rozezněným hudebním dramatem. Hráči se dravě vrhali do boje se strachem a smrtí, aby byli vzápětí usměrněni a zdůraznili rozvíjející se melodii. Dvě prostřední věty ironizující pohled na pozemský svět vynikaly hravostí i tragičností zároveň. Hudebníci se však oprostili od patosu a s citlivě zvoleným tempem i dynamikou nechali znít jen ryzí hudbu. Nejhlubší prožitek přinesla závěrečná pomalá věta levitující mezi životem a smrtí, zklamáním i odpuštěním. Po meditační gradaci se pokorné publikum tiše oddávalo dlouhému dozvuku posledních tónů a v chrámu se rozlila vlna tolik očekávaného smíření. Až nadbytečným se tak zdál následný bouřlivý aplaus, který ocenil excelentní výkon mladých hráčů, jenž předčil mnohé renomované orchestry. Nelze se vyhnout patetickému závěru, že poslední čistě orchestrální koncert festivalu byl nádherný, a potvrdil tak geniálnost a velikost Gustava Mahlera, který se premiéry své poslední dokončené symfonie v roce 1912 již nedočkal.

Pocta Janáčkovi
Koncertem 18. 6. v gotické síni radnice připomněli organizátoři 90. výročí úmrtí Leoše Janáčka. Představily se na něm pěvkyně Anna Trahová, Petra Vondrová, Jana Kubicová a Sylva Čmugrová společně s tenoristou Jaroslavem Březinou. Skvělým partnerem jim byl klavírista Martin Kasík, který svojí jiskrnou interpretací „ozvláštnil“ Janáčkův základní klavírní repertoár (Po zarostlém chodníčku). Na programu večera byla i premiéra nového písňového cyklu Sylvie Bodorové, která je stálým festivalovým hostem a svým skladbám je vždy osobně přítomna. Její Slovenské dvojzpěvy byly nádherným exkurzem do tamních folklorních vod. V deseti písních cyklu se v obměnách vystřídaly všechny pěvkyně a s ženskou muzikalitou vyprávěly o lásce a odloučení i čisté radosti ze života. Závěrečnou poctou Leoši Janáčkovi bylo provedení Zápisníku zmizelého – geniálního písňového cyklu pro tenor, alt a tři ženské hlasy s klavírem. Za příběhem Janíčka, který neodolá cikánce, je schovaný Janáčkův život protkaný vztahy k osudovým ženám. Ve vášnivém podání Jaroslava Březiny byla tato mozaika hudby a slov pravým monodramatem plným výrazových nuancí, kradmých pohledů a nevyslovených pocitů. „Hereckou“ partnerkou mu byla Sylva Čmugrová alias cikánka Zefka společně se sborem ženských hlasů a lyrickým i bouřícím klavírem podbarvujícím celý příběh.

Velká národní slavnost na závěr
Festival 21. 6. zakončil koncert ke stému výročí vzniku Československé republiky. Národní slavnost, původně plánovaná v jihlavském parku Gustava Mahlera, našla ve vrtkavém počasí útočiště v kostele Povýšení sv. Kříže. Chrámový prostor tak v hymnickém finále pojal přes šest set účinkujících! Scénáře slavnosti i nastudování celého koncertu se ujal mladý český dirigent se slovenskými kořeny Marek Štilec. Společně s moderátorkou koncertu Veronikou Paroulkovou připomněl hloubku sborové i orchestrální tradice v českých zemích a reflektování dějinných událostí i národní hrdosti v dílech českých hudebních velikánů. Slavnostní atmosféru koncertu otevřel symfonický slavnostní pochod Josefa Suka V nový život, jehož vznik v roce 1919 byl podnícen nevyhnutelnými společenskými změnami. Orchestrální blok pokračoval provedením Smetanovy Vltavy. Marek Štilec nechal řeku plynout na vlnách sentimentální lyričnosti, avšak s nápadnými momenty v žesťových nástrojích, které celé provedení korunovaly. Závěrečné nastudování kantáty Česká píseň Bedřicha Smetany bylo výsledkem více jak rok trvající umělecké i organizační práce. Zapojeno bylo dvanáct sborů a pěveckých spolků z celé Vysočiny včetně jihlavské Campanuly a řady Filharmonie Hradec Králové rozšířili i žáci ze Smyčcového orchestru ZUŠ Jihlava. Bedřich Smetana zamýšlel Českou píseň jako poctu hudbě, jež posiluje a spojuje národ. Marku Štilcovi se skvěle podařilo „uřídit“ tento mohutný sborový kolos, který hrdě přednesl vlasteneckou apoteózu korunovanou sborovým zpěvem české i slovenské hymny. Posluchači povstali a spontánně se ke sborům připojili, aby naplnili záměr organizátorů velkolepě připomenout odkaz zakladatelů Československé republiky.

Nahoru | Obsah