Hudební Rozhledy

Hudební festival Znojmo

Karla Hofmannová | 09/18 |Festivaly, koncerty

Markéta Cukrová (Anima) a Tadeáš Hoza (Corpo)  Foto

Protože hudba a víno patří od nepaměti k sobě, vznikl ve Znojmě, vinařském městě, ve druhé polovině července hudební festival. Je podporovaný vinaři, kteří nabízejí návštěvníkům degustace a besedy o víně. A protože u vzniku festivalu stáli především vzdělaní hudebníci, nezapomněli vedle hudby zábavné a taneční také na hudbu klasickou. A protože Loucký klášter stojí ve Znojmě již od středověku, sáhli i po prezentaci barokní hudby. A šli tak daleko, že mají vlastní tvůrčí dílnu ve spolupráci s Czech Ensemble Baroque. Vytvořila se tak vlastní festivalová stagiona, pro kterou vznikají originální prezentace.

Letošní festival měl podtitul „Svár duše s tělem“ a zahájilo ho 12. 7. dílo, o kterém se setrvačně píše v hudebních dějinách, ale dosud ho nikdo ze současníků neslyšel. Až nyní. Základním kamenem pro vznik oper a oratorií je dílo Emilia de’ Cavalieriho Rappresentatione di Anima et di Corpo, uvedené v roce 1600 ve Florencii. Svár duše s tělem byl představen publiku jako madrigalová komedie v podobě, v jaké se tyto kusy prezentovaly zejména jezuity v kostelích. Ideálním místem se stal interiér kostela sv. Michala, ve kterém ožil nejen prostor před oltářem, ale celý kostel. Světelné efekty dotvářely atmosféru a jednání postav bylo sice statické a s barokní gestikou, ale podané s takovým půvabem a grácií, že chytalo za srdce. Alegorie jednotlivých postav byly představovány s patřičnými atributy a italština, ve které se zpívalo, byla překládána na titulkovacím zařízení nejen do češtiny, ale také do němčiny, čímž byla splněna jedna ze zásad autora – srozumitelnost zpívaného slova.
Nápaditá režie Ladislavy Košíkové ve spolupráci s asistentkou Jitkou Hlaváčovou a scénografie a kostýmy Tomáše Hanzlíka navodily pohádkovou atmosféru, vykouzlily úsměv i vyvolaly zamyšlení. Dirigent Roman Válek se neobvyklého úkolu zhostil s vervou a erudicí sobě vlastní a dal dílu energii a zpěvnost. Orchestr Czech Ensemble Baroque, hrající na dobové nástroje, podával autentickou a přesnou interpretaci s kompaktním a neklesajícím laděním, podtrhující efekt sdělení, a užíval si zvukomalebné efekty (peklo).
Základní myšlenku – dualita duše a těla – podtrhla režie dalším podtextem, Adam a Eva v ráji, společně pojídající jablko. Tady přece ten samotný problém sváru začal… Dvojici ztvárnili pantomimicky herci, Evou se stala Klára Anna Satinská a Adamem byl Mark Kristian Hochman. Diváci sice nemohli posoudit autentičnost provedení, ale odcházeli s pocitem, že byli účastni proniknutí do myšlení a života lidí pozdní renesance a že jejich způsobu myšlení porozuměli.
Sdělnosti a účinku provedení napomohli pěvci, kteří podali své úlohy s vědomím autenticity. Představitelkou Animy (Duše) byla oduševnělá a technicky dokonalá mezzosopranistka Markéta Cukrová. Dala do přednesu vroucnost a opravdovost a její hlas působil přirozeně svěže a hladil po duši. Partnerem jí byl mladý barytonista Tadeáš Hoza, ač ještě student, působil jeho projev profesionálně, mužně a přirozeně. Společně vytvořili sdělnou, přesvědčivou a vyváženou dvojici. Jejich partnery byli představitelé různých postav, mnozí vytvářeli postav několik a všichni se ukázněně vraceli po výkonu mezi ostatní, se kterými tvořili sbor. Tento rys Czech Ensemble Baroque Choir, který je veden sbormistryní Terezou Válkovou, jež rovněž ve sboru zpívá, je pro těleso signifikantní. I to je znakem autenticity, nešlo nyní ani tehdy o systém pěveckých hvězd, ale o to, plnit zodpovědně svěřené úkoly jako člen týmu.

Takovými spolehlivými a profesionálními partnery byli především basbarytonista Jiří Miroslav Procházka jako Tempo a Consiglio, tenorista Jakub Kubín jako Inteletto, Markéta Böhmová v roli Vity Mondany, Pavla Radostová jako Angelo custode, Romana Kružíková jako Anima Beate a mnozí další, jejichž angažmá bylo neméně důležité a neméně profesionální. Provedení této pozdně renesanční „novinky“ obohatilo nejen znojemský festival, ale přispělo k otevření schopnosti pochopit a vnímat duchovní svět pozdní renesance a nastupujícího baroka.
Festival pokračoval různorodými aktivitami, od hudby v ulicích, která oživila každodenní povinnosti obyvatel města, přes prezentace dětí, které vyhrály hudební soutěže, až po koncerty v krásných historických prostorách s crossoverovými programy. Nechyběla ani cimbálka, Tour de varhany či koncert znojemských hudebníků a také koncert na zámku v Uherčicích, který potřebuje rekonstrukci. A hlavní postavou a patronem festivalu byl i letos houslista Pavel Šporcl, jehož sólový koncert i koncert s jeho triem nemohou na festivalu chybět.
Závěr festivalu 29. 7. patřil hudebníkům, které předchází skvělá pověst. Italský orchestr Il Giardino Armonico (Zahrada harmonie) spolu s rakouskou sopranistkou Annou Prohaskou přivezli originální program z děl barokních a klasicistních skladatelů 17. a 18. století. Program koncertu navazoval na nové CD umělců s názvem Serpent & Fire (Had a oheň). Soubor, založený v roce 1985, vedl dirigent Giovanni Antonini a jejich podání bylo vskutku ohnivé. Program koncertu byl založen na vyprávění o nešťastných královnách, vládkyně Kartága Didó a Kleopatry, poslední královně Egypta. Jejich osud vzrušoval posluchače a inspiroval mnoho autorů barokních oper. Árie střídaly instrumentální skladby a čísla na sebe přímo navazovala. Od předehry Dido and Aeneas Henryho Purcella se linula hudba většinou méně známých barokních skladatelů (Christoph Graupner, Matthew Locke, G. F. Händel, Francesco Cavalli, Luigi Rossi), která na sebe navazovala emočně i tonálně a interpretační pojetí působilo velmi autenticky. Lehkost, energie i dramatičnost přesvědčovala o poučenosti interpretace. Lákadlem koncertu byla pěvkyně, mladá a půvabná Anna Prohaska, která využila svého jména a pozdravila publikum roztomilou češtinou. V průběhu koncertu se však měnila v trpící a vášnivou fúrii, která dávala do hlasu zoufalství i odhodlání. Tmavě zabarvený soprán se svítivou špičkou a s velkým rozsahem a průrazností, byl schopen předat publiku množství emocí a vášní. Přesto sotva postřehnutelné poklesy napětí během kantabilních frází prozrazovaly, že v práci s dechem má pěvkyně ještě rezervy. Přes tuto skutečnost přesvědčila umělkyně publikum o své umělecké výjimečnosti a technické erudovanosti, kdy její koloratury svítily a ohromovaly lehkostí, kdy dramatické efekty dokonale prokreslovaly a sdělovaly zakódované a prožívané emoce. Za nadšený potlesk diváků poděkovala pěvkyně ještě árií Jana Dismase Zelenky Gloria patri.
Znojemský festival skončil noblesně a s vědomím, že svátek hudby přinesl obyvatelům města i návštěvníkům mnoho krásných zážitků, které festival posunuly zase o kus dál mezi uznávané mezinárodní akce, a již nyní pořadatelé připravují další ročník v roce 2019.

Nahoru | Obsah