Hudební Rozhledy

Opera Nova na Nové scéně

Helena Havlíková | 09/18 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Národní divadlo se odhodlalo uspořádat na Nové scéně ve dnech 19.–24. 6. 2018 šestidenní přehlídku současného hudebního divadla Opera Nova. Její iniciátoři Petr Kofroň, umělecký ředitel obou operních souborů Národního divadla, Ivan Bierhanzl, mnohostranný hudebník i producent se zkušenostmi od Plastic People po Agon Orchestra, a dramaturg Lukáš Jiřička na ni zařadili jedenáct titulů. Základem přehlídky bylo pět oper, které má Národní divadlo tak jako tak na repertoáru – Šostakovičův Orango a Antiformalistický jarmark, Don Hrabal Miloše O. Štědroně a Sternenhoch Ivana Achera; Žádný člověk Jiřího Kadeřábka se na přehlídku dostal formou filmově zpracovaného záznamu inscenace. Tento základ rozšířila tři brněnská nastudování a tři slovenská.

Brněnské Národní divadlo ze svého repertoáru na přehlídce prezentovalo Pravidla slušného chování v moderní společnosti Michala Nejtka. Vedle Záhady tyče Miroslava Tótha upoutalo na přehlídce nejvíce svou komplexností a přístupem k obsahu díla bez tradiční dějové linie. Význam vkladu interpretů na vyznění současné opery se ukázal v produkci Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra uvedl na piazettě před Novou scénou a v jejím foyeru dvě dadaistické hříčky dnes už klasika české avantgardní hudby Josefa Berga – demystifikaci hrdinské opery Eufrides před branami Tymén a Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust. Málo vynalézavá režie a především chatrnost nastudování dokázala i tak provokativně hravé Bergovy opery „pohřbít“.
Záhada tyče všestranného slovenského hudebníka Miroslava Tótha vznikla s jeho souborem Musica falsa et ficta a osmi tanečníky pod vedením Jana Komárka v rámci košického otevřeného kulturně-sociálního centra umělecké kreativity Tabačka Kulturfabrik. Vydává se po cestách opery jako syntetického hudebně-pohybově-scénického Gesamtkunstwerku, jakkoli ji Tóth vymezil jako antioperu. Je to poslední díl volné trilogie, jejíž druhou část – Tyč – loni uvedl Orchestr Berg. Tóth v programu vysvětluje, že se pokouší rekonstrukcí života lidí na planetě 134330 Pluto, vzdálené miliardy kilometrů od Země, poukázat na neřešitelnost existence operní bytosti. Taková konkretizace, jakkoli sci-fi, se ale ukázala jako nadbytečná a Tóth mohl nechat úplně otevřený prostor pro fantazii diváků – jako to udělal např. György Ligeti ve svých Aventures z 60. let, které zazněly na NODO v roce 2016.
Performanci Tóth svým řízením spíše „tvaroval“, než aby tradičně dirigoval. Prostřednictvím neartikulovaných nonverbálních skřeků, kvílení, brblání, vrčení, bručení, mnohotvárné arsakustické barevnosti a symboliky zvukových ploch, ale i hluku vysavače a hemžení těl. Záhada tyče abstraktně navozuje enigmata archetypálních situací lidského bytování. Zvukové vyjádření vztahů v oscilaci přátelského a nepřátelského, submisivního a dominantního se až v jakémsi mysteriózním vytržení prolíná v šeru tvarovaném světlem s pohyby igelitem obalených amorfních bytostí, bez tváří, se světýlky uprostřed mechanicky se pohybujících těl. Snad jen telefonování v performanci, kterou se režisér Jan Komárek snažil záměrně oddivadelnit a zbavit point, příliš konkretizovalo napínavou neurčitost psychedelických asociací, do kterých je možné se vnořovat.
Přes posedlost Petra Kofroně Philipem Glassem performance Dance with Changing Parts podle jedné z Glassových raných až dogmaticky minimalistických kompozic patřila v provedení Cluster Ensemble Bratislava spíše na festival pohybového divadla.
Ocenění dozajista zasloužila jednota koncepce, se kterou se na Glassův striktní minimalismus napojila vizuální složka (choreografie Petra Fornayová) nejprve formou videosekvencí z předtočených smyček promítaných na pět pruhů projekčního plátna za hudebníky, které po půl hodině nahradilo dvanáct tanečníků s koordinovaným střídáním pohybových patternů založených na přešlapování na místě a různých pozic paží. Lze ocenit i výdrž, se kterou hráči dokázali při minimu změn opakovat kratičké motivky a nedostali přitom křeč do ruky. Je však otázka, nakolik může onen pověstný minimalistický trans vyvolat absence tvořivější nápaditosti, kterou na minimalistickém principu rozestřel například Steve Reich a Beryl Korotová ve své videoopeře Tři příběhy.
Apolloopera Mareka Piačeka navzdory svému názvu balancovala spíše na hranici koncertního melodramu či kantáty pro sbor, recitátora a dva pozouny. S použitím dobových textů „dokumentovala“ odlišné pohledy na katastrofu amerického bombardování bratislavské rafinérie Apollo ve válečném roce 1944, rámované až idylickými promluvami starého chlapa sžitého s přírodou. Z produkcí přehlídky byla vlastně nejtradičnější – svou koncepcí i hudebním stylem v tonalitě zakotvené postmoderny s přímočarou zvukomalbou přeletů letadel nebo nářkem, s retrem dobové hudby od německých odrhovaček po americké spirituály, ale i sborových přiznávek ve stylu Linha singers. Třebaže z interpretace Slovenského filharmonického sboru pod vedením Jozefa Chabroně vyzařovala oddanost zhruba hodinovému dílu, při porovnání s Pražským filharmonickým sborem nešlo přeslechnout vetchost sopránových hlasů.

Název Opera Nova můžeme chápat jako novou operu – tápající a hledající, co vše lze dnes pod tento pojem zařadit s otázkou, jak by se přehlídka, či do budoucnosti snad i mezinárodní festival měl s organizačním, ale i finančním zázemím naší první scény žánrově profilovat a vymezit, či spíše koordinovat s New Opera Days Ostrava, festivalem, na kterém většina performancí teprve vzniká (a zaniká). Pokud by jedním z cílů přehlídky Opera Nova mohla, ba měla být prezentace přivezených inscenací českých operních souborů, tak by určitě neměl chybět brněnský Ensemble Opera Diversa s osobitou poetikou principálů Pavla Drábka a Ondřeje Kyase, ale i olomoucký Ensemble Damian, který pod vedením Tomáše Hanzlíka hájemství barokní opery překračuje právě uváděním současných oper. Letošní přehlídka mohla být jen letmým vhledem do jen maličkého výseku současné české a trošku i moravské a slovenské produkce v oblasti hudebního divadla. Zatím neobjevila díla, která vnesla do současné české opery vklad výrazný tak, jak se to podařilo Aleši Březinovi v Zítra se bude, Martinovi Smolkovi v Naganu nebo v jeho opeře Sezname, otevři se!.

Festival OPERA NOVA 2018
Přehlídka současného hudebního divadla ve dnech 19. – 24. 6. 2018 na Nové scéně


Philip Glass – Dance with Changing Parts. Cluster Ensemble Bratislava (SK). Choreografie Petra Fornayová, videoart Jakub Plšek, umělecký vedoucí Ivan Šiller a Fero Király.
Praha, Nová scéna 19. 6. 2018

Marek Piaček – Apolloopera. Slovenská filharmonie Bratislava (SK). Režie Martin Ondriska, dirigent Jozef Chabroň.
Praha, Nová scéna 19. 6. 2018


Dmitrij Šostakovič – Orango / Antiformalističeskij rajok (Antiformalistický jarmark)
Opera ND Praha (CZ), Praha 20. 6. 2018

Miroslav Tóth – Záhada tyče.
Tabačka Kulturfabrik Košice (SK/HU). Režie Jan Komárek, dirigent Miroslav Tóth.
Praha, Nová scéna 21. 6. 2018


Josef Berg – Eufrides před branami Tymén / Provizorní předvedení opery Johanes doktor Faust
Brno Contemporary Orchestra (CZ). Režie Matyáš Dlab, dirigent Pavel Šnajdr.
Praha, náměstí Václava Havla a foyer Nové scény 22. 6. 2018


Miloš O. Štědroň – Don Hrabal
Opera ND Praha (CZ), Praha 22. 6. 2018


Jiří Kadeřábek – Žádný člověk, projekce záznamu představení a křest DVD
Opera ND Praha (CZ), Praha 23. 6. 2018


Michal Nejtek – Pravidla slušného chování v moderní společnosti
Opera ND Brno (CZ), Praha 23. 6. 2018


Ivan Acher – Sternenhoch
Opera ND Praha (CZ), Praha 24. 6. 2018

Nahoru | Obsah